Zsv - Jean Jacques Rousseau

Jean Jacques Rousseau 1712-1778

Nejradikálnější představitel osvícenství. Pochází ze Ženevy. Feuchtwanger – Bláznova moudrost … dílo o Rousseauovi. Nebyl schopen běžného občanského života, měl pět dětí a všechny skončily v útulcích.

„Vyznání“ – autobiografie Rousseaua. Vyrůstal u dědečka, zajímal se o přírodní vědy. Byl sluhou, písařem (střídal nejrůznější zaměstnání). Sběhl z učení a cestoval po Švýcarsku a Francii, rád poznával lidi, zvlášť venkovany, odmítal civilizaci. Často je srovnáván s Voltairem.

Akademie v Dionu vypsala soutěž, zda může pokrok ve vědě zlepšit lidské mravy. Rousseau se přihlásil a vyhrál, napsal „Rozprava o vědách a umění“. Dle Rousseau, věda nemůže přispět ke zlepšení mravů, nejlépe bylo člověku v pravěku (nic nepotřeboval). „Odmítám myšlení, protože myslící člověk je zvrhlé zvíře“.

„Cit mi říká, že bůh je a to mi stačí k životu“.

2. soutěž Akademie v Dionu na téma „Kde je původ nerovnosti mezi lidmi“ – nevyhrál ji. Napsal „O původu a základech nerovnosti mezi lidmi“. – existuje dvojí nerovnost – biologická (fyzická), tj. nerovnost vrozená; nerovnost politická (mravní), tj. příčina nerovnosti je v soukromém vlastnictví, kritika na Ludvíka XVI. Je pro přerozdělení majetku.

• přirozený stav = lidského vývoje, v přírodě, kdy žil člověk jako zvíře
  • = rajský stav, stav harmonie
  • soukromé vlastnictví udělalo všemu konec
  • preferuje republiku, přímou demokracii
  • každý občan odevzdává svou moc ve prospěch celého tělesa (společnosti) a přitom je součástí tělesa
  • každý člen společnosti je pod ochranou státu
  • ve společnosti je tolik hlasů, kolik je v něm členů
  • každý hlas se podílí na fundování tělesa
  • přímá demokracie
• obecná vůle = co společnosti chce lze zjistit jedině hlasováním
  • dojde k podřízení menšiny většině
• „Poslušnost a otroctví, které si dáme sami není otroctvím, ale svobodou.“
• přímá demokracie → uplatnění v Řecku 6. stol. → Athény, ostrakismus
  • přímá demokracie vhodná pouze pro malé státy → Švýcarské kantony na počátku

Čj - Interpunkce

I.) Interpunkce ve větě jednoduché (čárka)

• čárkou oddělujeme stejnorodé členy tvořící několikanásobný větný člen, nejsou li spojeny spojkami a, i, nebo, ani s významem slučovacích
• a) několikanásobný podmět
  • Na psacím stole ležely pero, tužka, sešity a svazek klíčů.
• b) několikanásobný přísudek slovesný
  • Muzika hrála, břinkala.
• c) několikanásobný přísudek jmenný se sponou
  • Červnová neděle byla tichá, horká, průzračná.
• d) několikanásobný předmět
• e) několikanásobné příslovečné určení
• f) několikanásobný doplněk
  • Slyšel jsem myš pobíhat, šramotit, pískat.
• g) několikanásobný přívlastek = skládá se z několika souřadně spojených přívlastků
  • jsou to přídavná jména nebo jiná slova z jedné významové řady (barva, velikost, povahové vlastnosti...)
  • pořadí členů lze měnit
  • rozlišujeme od postupně rozvíjejícího přívlastku → tam čárku nepíšeme, členy nelze měnit mezi sebou
    • Pěstujeme bílé, rudé, žluté a čajové růže.
    • V obchodech se objevily nové univerzální biologické prací prostředky.
    • Ta naše milá babička.
• h) několikanásobný přístavek = shodný přívlastek, volně připojený, jehož základem je podstatné jméno bývá zpravidla rozvitý, ale může být i několikanásobný
  • stojí za podstatným jménem, jehož význam blíže určuje
  • od svého řídícího podstatného jména i od ostatní části věty je oddělen v řeči přestávkami a v písmu čárkami
  • přístavkem je ještě jednou nazváno to, co už bylo jmenováno
    • Božena Němcová, česká spisovatelka, napsala Babičku.
  • A) volný přívlastek = bohatěji rozvitý shodný přívlastek, který se jen volně připojuje k podstatnému jménu
    • vyjadřuje takovou vlastnost podstatného jména, že jej snadno můžeme vynechat a přitom se neporuší smysl věty
      • Objevil se černovlasý číšník, s úzkým černý knírem a utěrkou přehozenou přes levou paži.
  • B) těsný přívlastek = nemůžeme beze změny smyslu celé věty vynechat
    • Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá vláda.
• i) volně připojený doplněk = vyjádřený nejčastěji rozvitou vazbou přechodníkovou a od ostatních částí věty se odděluje čárkou
  • Tvářil se lhostejně a nenuceně, zakrývajíc tak svůj zármutek.
• nerozvité vazby přechodníkové se zpravidla čárkou neoddělují
  • Sedíc v křesle hleděla do prázdna.
  • Spatři vše mě změnili obsah rozhovoru.

M - Nekonečná geometrická řada 02

M - Nekonečná geometrická řada 01

M - Limity posloupnosti

Zsv - Sensualisté

Sensualismus = věm a vědomí jsou ztotožněny, neexistují vrozené ideje, neexistují vrozené duševní schopnosti (ovlivněn dílem Johna Locka: Rozprava o lidském rozumu)

George Barkley

(1685-1753), Dublin

teolog, učil řečtinu a hebrejštinu, empirista

vystupuje proti ateistům a materialistům

zabývá se gnozeologií = zkoumá poznání, jeho vznik, proces a předmět

„Vše, co můžeme vnímat, jsou naše počitky.“ → solipsizmus

subjektivní idealista

„Kromě mých počitků, je tu ještě Bůh.“

David Hume

18. století, Skot, Edinburgh

osvícenec, právník, historik, ekonom, uznávaný již za svého života

dílo: Dějiny Anglie = velmi úspěšné

kritik středověké feudální společnosti

cílem společnosti je uspokojovat potřeby lidí

důraz na zisk

není teolog, kritizuje náboženství → chybí mu důkaz o existenci Boha

náboženství podle něj potřebují pouze nesamostatní lidé

agnostik = pochybuje o boží existenci

„Věřím v Boha tak, jako když přiložím uhlí do kamen a nebude hořet.“

odsuzoval náboženské války

dílo: Listy snášenlivosti

altruismus = nesobectví (alter = lat. Druhý) → máme mít ohled na druhé

klade důraz na smyslové poznání, na zkušenost

metodická skepse = skeptický schopnostem našeho poznání

ukazuje meze našeho poznání

nelze poznat abstrakta, neboť je nevnímáme smysly

vnímání světa je kauzální = vše má svou příčinu

smyslové poznání není dostačující

Ch - výbušniny

VÝBUŠNINY

-z hlediska vlastností se tyto typy látek dělí do 4 základních kategorií

1. třaskaviny – nejnižší výbušnou sílu, ale snadno se přivádějí k výbuchu

2. střeliviny – mají střední sílu, iniciovat je lze poměrně snadno, ale často se k tomu používají třaskaviny

3. trhavina – mají největší sílu, ale nejhůř se odpalují, k iniciaci se musejí používat jiné výbušniny

4. pyrotechnické směsi – jsou to látky na hranici výbušnin pro různá specializovaná využití

-z chemického hlediska se dají výbušniny dělit na dvě různé kategorie

1. jednosložkové – výbušninu tvoří jedna chem. látka

2. vícesložkové – směs více látek

-z chemického hlediska je exploze vlastně extrémně rychlá chem. reakce, doprovázená uvolněním velkého objemu plynných zplodin

-rychlost šíření reakce závisí jak na konkrétní výbušnině, tak na uspořádání pokusů/exploze a pohybuje se od centimetru za sekundu po metry za sekundu

-první velký problém s amatérskou výbušninou je v tom, že pouhé držení většiny těchto látek představuje porušení zákona

-spousta výbušnin je při větším obsahu nečistot náchylná k různým problémům či explozím

Vybrané výbušniny:

Černý střelný prach – nejstarší používaná výbušnina, základem je KNO3, síra a dřevěné uhlí. Přesný poměr jednotlivých složek se liší podle zamýšleného použití. Používá se dodnes např. v pyrotechnice. Je to střelivina a na otevřeném prostoru pouze shoří. K explozi dochází pouze v uzavřeném objemu nebo ve velkém množství.

Hypermanganové prachy – jsou to různé po domácku vyráběné směsi založené na KMNO4 ve směsi s dalšími látkami. Ve směsi s dalšími látkami např. s hroznovým cukrem apod.

Mouka – jemná mouka má v určitém rozsahu koncentrací ve vzduchu a při dostatečném objemu vlastnosti výbušniny. Taková exploze je sice pomalejší než u TNT a má jiný průběh, ale výbušná síla je srovnatelná.

Jododusík – je to třaskavina, která je příliš citlivá pro použití v bouchacích kuličkách. Má velmi malou sílu a vlhká nevybuchuje, takže se velmi často používá pro nevhodné vtípky. Výroba je extrémně jednoduchá stačí zalít jód čpavkem a nechat ho odpařit.

Třaskavá rtuť – sloučenina používaná v klasických zápalkách, do nábojů apod. Dá se vyrábět podomácku k výrobě je potřeba rtuť, kys. Dusičná a etanol.

TNT - vyrábí se z toulenu postupnou a opakovanou nitrací a čištěním. Čistý TNT je poměrně odolný vůči neúmyslné iniciaci dokonce i slabší roznětky ho nedokážou odpálit. TNT má relativně nízkou teplotu tání, takže se dá zahřát a odlévat podobně jako vosk. Řadí se mezi trhaviny a rychlost šíření exploze se pohybuje ve stovkách metrů až kilometrů za sekundu.

ANFO – kategorie průmyslových výbušnin založená na směsích dusičnanu amonného a nějakého paliva, chemicky blízkého například naftě nebo mazutu. Hlavní výhodou je jejich nízká cena, protože suroviny jsou levné. Výhodou je také to, že se dají vyrobit s kašovitou konzistencí a lze je také někam napumpovat.

HMTD – je to třaskavina, kterou je možné vyrobit z tzv. pepa (pevný podpalovač), hodí se například do bouchacích kuliček, ale ve větším množství se dá použít i jako samostatná výbušnina.

FAE – nepatří mezi klasické výbušniny, jedná se o systémy, které nejprve jedním výbuchem rozptýlí nějaké palivo do vzduchu a se zpožděním tu směs zažehnou a dojde k druhému výbuchu. V poměru hmotnosti jsou účinnější než klasické výbušniny jako okysličovadlo používají atmosférický kyslík.

Nitrocelulóza – základem výroby je nitrace celulózy, takže výbušnina se dá vyrobit i z bavlněného trička. Vlastnostmi se jedná o střelivinu, ale čistá se pro takové použití nehodí. V kombinaci s nitroglycerínem se s ní ale různými postupy vyrábějí i moderní bezdýmné střelné prachy.

Dynamit – chemicky vzato je základem dynamitu obyčejný nitroglycerin. Ten je, ale stabilizovaný tím, že se v dynamitu nevyskytuje volně, ale adsorbovaný na povrchu nějakého materiálu, v podstatě se jedná o podobný efekt jako u vody nacucané do houby.

Napalm – nepatří mezi výbušniny, ale mezi pyrotechnické směsi. Jeho rozptýlení se většinou řeší mechanicky a ne pomocí výbušnin. Chemicky je jeho základen benzin nebo podobné palivo, ztužený do podoby gelu nebo želatiny, podobným mechanismem jako u cukrářského želé na dorty.

Barevné efekty zábavné pyrotechniky – efekt je založený na různých barvách tzv. emisních spekter různých prvků. Například do střelného prachu se přidá malé množství příslušných prvků, ty se při hoření prachu zahřívají a tuto energii vyzařují jako barevné světlo.

Dýmovnice – základem jejich efektu je vlastně hoření, při kterém vzniká dým s požadovanými vlastnostmi. Chemicky je proto jejich základem směs nějakého okysličovadla např. KCLO3, nějaké palivo, a případně nějaká barviva aj.

Made byTerka

ČJ - morfologie

Morfologie (tvarosloví)

Morfologie – nauka o slovních druzích a jejich mluvnických kategoriích.

Syntax (skladba) - nauka o stavbě vět a souvětí.

Morfologie a syntax tvoří dohromady mluvnici.

Slovní druhy a jejich vymezení:

1. podstatná jména (substantiva)

2. přídavná jména (adjektiva)

3. zájmena (pronomina)

4. číslovky (numerália)

5. slovesa (verba)

6. příslovce (adverbia)

7. předložky (prepozice)

8. spojky (konjunkce)

9. částice (partikule)

10. citoslovce (interjekce)

Existuje několik kritérií, podle nichž slovní druhy dělíme.

1. Kritéria tvaroslovná (morfologická) sledují, zda je slovo:

a) ohebné (1-5), pokud je slovo ohebné, sleduje se dále, zda se skloňuje (1-4), nebo časuje (5), pokud se slovo skloňuje, zjišťuje se ,zda jde o skloňování jmenné (substantivní), složené (adjektivní), nebo zájmenné.

b) neohebné (6-10)

2. Kritéria významová (sémantická) si všímají významu daného slova.

a) plnovýznamová (autosémantika)

b) neplnovýznamová (synsémantika)

3. Kritéria syntaktická zjišťují jakým způsobem, různá slova přispívají k výstavbě věty, příp. textu, tj. jakým větným členem ve větě jsou.

Gramatické kategorie jmen

Pádové formy vyjadřují ve větách či slovních spojeních, vztah slov k dalším slovům a tím i vztah mezi skutečnostmi, které tato slova označují. (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál instrumentál). 1. a 5. jsou bezpředložkové pády. 6. je vždy s předložkou.

Nominativ – plní ve větě funkce: podmět, jmenný přísudek, přívlastek shodný, příslovečné určení způsobu, doplněk.

Genitiv – typickým pádem neshodného přívlastku - „slovník češtiny“, „zeptal se ho“, příslovečného určení – „od neděle budeme doma“ a podmětu „nebylo žalobce“.

Druhý pád ve spojení s podstatným jménem přivlastňuje „hračky jejich dětí“, vyjadřuje původce děje „obraz od významného malíře“, cíl děje „příprava oběda“, vlastnost „muž malého vzrůstu“, množství „láhev vína“, srovnání „ráno moudřejší večera“.

Dativ – ve větě je nejčastěji předmětem „pustím ti tu píseň“

Akuzativ – ve větě je nejčastěji předmětem „viděl sem tě“, přívlastek neshodný „květiny pro Lenku“, „Pro peníze by si nechal vrtat i koleno.“

Vokativ – „Honzo“

Lokál – ve většině případů se vyskytuje jako adverbální určení „přijdu v šatech“, může být i předmětem

Instrumentál – má význam různých okolností děje „prošli jsme sousedovou zahradou“, nebo může být součástí přísudku jmenného se sponou „býval studentem“, doplňkem „byl zvolen prezidentem“

Číslo

jednotné – množné

Obecně rozlišuje protiklad jednotlivosti a mnohosti.

Jednotné číslo (singulár)

Množné číslo (plurál)

Látková – voda, písek, krev

Abstraktní – hloupost, upřímnost, nacizmus

Hromadná (singulária tantum) – mají pouze jednotné číslo, ale označují hromadu věcí. Nejčastěji končí –í, -ový, -stvo, -ctvo (hmyz, nábytek, uhlí, dříví, ptactvo)

Pomnožná (plurália tantum) – mají pouze množné číslo, ale označují jednu věc a nemůžeme od nich utvořit jednotné číslo (dveře, nůžky, kalhoty, Vánoce, Velikonoce, Hrdlořezy, Hradčany, neštovice)

Rod

Masculinum, femininum, neutrum

Existují substantiva, u nichž dochází ke kolísání mezi rodem např. esej, kužel.

Masculinum – životný, neživotný; měkká (muž, stroj), tvrdá (hrad, pán), samohláskové (předseda, soudce)

Když je první a čtvrtý pád stejný, tak je neživotný.

děti – kosti

myš – kost (myšmi – kostmi)

drahokamy

Vývojové tendence v tvarosloví jmen:

Neustálý jazykový vývoj umožňuje existenci variant. Jsou to takové jazykové prostředky, jejichž forma a většinou i jejich stylová platnost se liší, ale funkci mají obdobnou. Varianty mohou být hláskové (umyt se, umejt se), varianta pravopisná (filosofie, filozofie), morfologická varianta (tvarosloví jmen, vzor píseň – kost), mnoho slov, která původně patřila pod vzor kost, přecházejí pod vzor píseň. (loď – lodi, lodě; pěst – pěstem, pěstím; myš – 3.p. mn.č. myším, 6.pl mn.č. myších, 7.p. myšmi).

Podstatná jména rodu mužského neživotného a rod střední

V případě některých neuter a zdrobnělin rodu mužského neživotného, můžeme pozorovat tendenci, zachovávat při skloňování shodnou podobu kmene, tj. bez hláskové změny k – c. O jablcích, o jablkách; o balíčcích, o balíčkách.

Používání k v 6. pádě množného čísla rodu mužského neživotného je patrné i jinde, než u zdrobnělin.

Další příklady dvou variant – hotel – o hotelích, hotelech; v potoku, potoce

Gramatické kategorie sloves

Slovesa vyjadřují děj tj. buď činnost podmětu, nebo stav podmětu a změnu jeho stavu. Slovesný děj se může týkat nejen podmětu, ale také předmětu, podle toho rozeznáváme slovesa: předmětová – k doplnění svého významu potřebují předmět na nich závislý např. nést dříví, pití, počítač; pít vodu, pivo; slovesa, která se spojují se 4. pádem se nazývají přechodná, ostatní se nazývají nepřechodná, spojuje-li se se slovesem předmětovým zvratné zájmeno se, vzniká sloveso zvratné. Bezpředmětová slovesa – jdu, béžím, stárnu.

Slovesa mají zpravidla vlastní slovní význam = slovesa plnovýznamová – běhat, číst, psát. Ta slovesa, která nemají vlastní slovní význam, jsou slovesa pomocná – být, mít, moci.

4.1.

Slovesa, která spojují jmenný přísudek s podmětem, jsou slovesa sponová – být, bývat, stát se, stávat se.

Osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod, vid.

Způsob – oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál).

Čas - přítomný (prézens), minulý (préteritum), budoucí (futurum). Budoucí čas má v češtině podobu jednoduchou a složenou.

složená – budu běhat, chodit, psát (být + infinitiv nedokonavého slovesa)

jednoduchá – napíšu (dokonavým slovesem ve tvaru přítomného času)

Toto byly objektivní časy.

Předčasný, současný, následný jsou relativní časy.

Plusquamperfektum – byl jsem jim to řekl.

Slovesný rod

Forma aktivní – činný. Otvírám dveře.

Forma pasivní – trpný. Byl zatčen. – opisný tvar trpný (opisné pasivum); Dům se staví. – zvratným tvarem slovesa. Zvratná forma trpného rodu se používá v případech, kdy původce děje neznáme, nebo není pro dané tvrzení důležitý.

Procvičení

Na řízky používáme libové vepřové maso. Na řízky se používá libové vepřové maso.

Konečné výsledky voleb zveřejní volební komise v sobotu večer. Konečné výsledky voleb byly zveřejněny volební komisí v sobotu.

Ústřice jíme pokapané citrónem.

Po pachateli vyhlásili celostátní pátrání.

Předsedu vlády přijme rektor Univerzity Karlovy.

Hrad Kokořín nebyl nikdy dobyt. Kokořin nikdo nikdy nedobyl.

Karlštejn byl založen Karlem IV. Karel IV. založil Karlštejn.

Slovesný vid

Vyjadřuje dokonavost, či nedokonavost děje, případně jeho násobenost, či nenásobenost.

Slovesa dokonavá (perfektiva) – představují děj, který chápeme jako dokončený. – napsat

Slovesa nedokonavá (imperfektiva) – představují děj, který chápeme jako probíhající. – psát, číst

Většina českých sloves má vidové protějšky, existují však i jednovidová slovesa, která svým významem naznačují pouze dokonavost (perfektiva tantum). – vynadívat se

pouze nedokonavost (imperfektiva tantum) – umět

U nedokonavých sloves se můžeme setkat s tzv. násobeností, tvoří se pomocí přípony –v a vyjadřuje opakovaný děj. – zpívávat, sedávat

Slovesné třídy a vzory

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - třídy

-e, -ne (-me), -je, -í, -á

1. třída – nese, bere, maže, peče, umře

nesl, bral, mazal, pekl, umřel

2. třída – tiskne, mine, začne

tiskl, minul, začal

3. třída – kryje, kupuje

kryl, kupoval

4. třída – prosí, trpí, sází

prosil, trpěl, sázel – trp, sázej

5. třída – dělá

Slovesa, která lze k některému z těchto vzorů zařadit podle tvarů přítomných, ale která mají jiný kmen minulý, zařazujeme podle tvarů přítomných, jsou to například slovesa:

jít, jet – 1. třída, vzor – nese

spát, stát, bát se – 4. třída, vzor – trpí

mít – 5. třída

Nepravidelná slovesa: být, chtít, jíst, vědět

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - vzory

Cvičení: vid, třída, vzor

zamést – do, 1., nese

zametat – nedo, 5., dělá

tlouct – nedo, 1., peče

prominout – do, 2., mine

prát – nedo, 1. bere

cestovat – nedo, 3.,kupuje

psát – nedo, 1., maže

shromáždit se – do. 3., kryje

Vývojové tendence v tvarosloví sloves

1. infinitiv na -ci x -ct

U sloves s infinitivem a –ci se postupně začíná prosazovat varianta zakončená na –t (péci – péct, říci – říct)

2. slovesa mažu, děkuju

U sloves typu mazat, plakat se běžně používají varianty mažou, pláčou a varianty maží, pláčí považují za zastaralé.

Varianty kryju, děkuju, kupuju jsou dnes považovány za spisovné.

3. Tiskl x tisknul

U sloves typu tisknout, táhnout, zamknout se v současnosti spíše používají delší tvary tisknul, táhnul, zamknul.

Bio - Genetika 02

Znaky, které přijímáme od rodičů, mohou být morfologické (tvary, rozměry), funkční (schopnost a míra schopnosti), psychické, biochemické (kvalitativní – barva očí a kvantitativní – velikost).

Soubor znaků se nazývá fenotyp.

Soubor genů se nazývá genotyp.

Od rodičů dostáváme vlohy, geny. Gen nese informaci o tvorbě bílkoviny.

Lokus je úsek DNA, který obsahuje jeden gen, z nichž se skládá chromozomová mapa.

Proteosyntéza – tvorba bílkovin.

Alela je konkrétní forma genu.

Každý gen je v somatické lidské buňce zastoupen dvěma alelami – tvoří tak alelový pár. V pohlavní buňce je pouze jedna alela genu.

AA homozygot

Aa heterozygot

Vztahy mezi alelami:

úplná dominance a recesivita

neúplná dominance a recesivita

kodominance

Soubor genů v jedné buňce je genom, v organismu genotyp, v populaci genofond.

Na geny velkého účinku má prostředí malý vliv.

Genů malého účinku musí být víc, aby se prosadily.

a) Geny můžeme dělit na strukturní – podle nich se tvoří mRNA (mediátorová) a následné bílkoviny a z toho vznikne znak organismu.

b) Vytvořené geny podle regulačních bílkovin, ovlivní expresi genů.

c) Geny pro RNA, tyto řídí syntézu tRNA a rRNA.

Zsv - Benedictus Spinosa

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)

racionalista

původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska

*1632 Amsterodam – 1677 Haag

chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry

jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili

závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha

nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě

jeho židovská obec = Nový Jeruzalém

vyloučen, klatba = totální společenská izolace

vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel

žil ve skromných poměrech

stal se brusičem čoček a skel

zabil ho skelný prach a TBC

stýkal se s Leibnizem

měl velmi pokrokové názory, viděl dál do budoucna než jeho současníci

nesouhlasil s náboženskými dogmaty

náboženství podle něj vede k poslušnosti, filozofie vede k pravdě

odmítl učit na universitě, chtěl být svobodný a nezávislý

důraz na demokracii a svobodu

chce, aby se dodržovala základní lidská práva, svoboda slova

náboženská svoboda a tolerance

prosazoval republiku

jeho filozofie:

monismus = uznává pouze jednu substanci

panteismus = Bůh je všude kolem nás, Bůh = příroda

odmítá osobního Boha, svět není stvořený, ale věčný

dílo:

Etika = ukazuje cesty jak žít, aby člověk vyšel s ostatními lidmi

hlavní hodnota → člověk má usilovat o štěstí, spokojený život

„Svoboda je nutnost.“

zákonitost = nutnost

když budeme chápat tento svět, budeme se cítit svobodní

člověk je svobodný, jestliže se řídí rozumem, jestliže ovládá své vášně a city, jestliže se sami rozhodujeme

chce ve filozofii uplatnit zásady matematiky, na tomto principu je postavená celá Etika

vychází z geometrie

axiom = tvrzení, u kt. se předpokládá, že je platné, tudíž se nedokazuje

o v našem myšlení jsou pravdu, co se nedokazují (Bůh)

definice, důkazy, vysvětlení, poznámkový aparát

pomocí matematiky nelze definovat dobro a zlo → není to vhodná kocepce

Ch - test 2

ChemieT2

Zsv - Arabská a renesanční filozofie

Arabská filozofie

falsafala, islámská filozofie

mezinárodní jazyk = arabština

hlavní snahou je zprostředkovat soulad racionálního poznání s učením Koránu

kalám = předchůdce této filozofie

ovlivňovalo evropskou scholastiku díky překladům syrských křesťanů

falsafala dosáhla svého vrcholu v 9.-11. století v Íráku a Íránu, v 11.-12. v Andalusii (Šp.)

centra: Bagdád, Cordóba

představitelé:

Avicenna (Ibn Síná)

perský středověký učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec, „otec moderní medicíny“

*980 Uzbekistán – 1037 Persie

otec výběrčí daní, financoval vzdělání v Buchaře, studie logiky, metafyziky

vycházel z Hippokrata, Aristotela, Galéna

v deseti letech znal nazpaměť Korán

žil na královském dvoře rodu Samanidů

dílo = Kniha vědění

filozofie = souvilost mezi časem a pohybem

Averroes

představitel aristotelismu, žil v Andalusii

*1126 Cordóba – 1198 Marakéš

snažil se spojit Aristotelovu filozofii s novoplatónskými myšlenkami a islámem

osobní lékař chalífa Maroka

„Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí, a neříkej, co není v souladu s pravdou.“

Maimonides

židovský rabín, filozof, lékař

*1135 Cordoba – 1204 Káhira

dílo = Pojednání o zmrtvýchvstání

Renesanční filozofie

od poloviny 15. století do konce 16. století, počátek v Itálii

znaky:

1) zájem o antickou filozofii, zejména Platóna

2) filozofie se vymanila z područí teologie

3) obrat ke zkoumání člověka a přírody (hermetismus, astrologie, alchymie)

4) individualismus, humanismus

5) racionální a empirická věda

6) rozvoj národních jazyků

7) důraz na pozemský život a jeho pohodlnost

Mikuláš Koperník

astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tůvrce heliocentrické teorie

Giordano Bruno

italský filozof, představitel hermetismu, spisovatel, básník, astronom, zabýval se mnemotechnikou

jeho teologická koncepce byla panteistická = všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy

obnovil atomovou teorii

vesmír je nekonečný

považován za ateistu → upálen v Římě v r. 1600

Galileo Galilei

*1564 Pisa – 1642 Arcetri

italský astronom, filozof, fyzik

vylepšil dalekohled

lektor na Univerzitě v Padově, učil geometrii, mechaniku, astronomii

autor zákonu a zemské přitažlivosti

předchůdce Newtona

spory s církví, všechna jeho díla byla zakázána

Johannes Kepler

německý matematik, astrolog a astronom

působil v Praze na dvoře Rudolfa II.

3 Keplerovy zákony

Francis Bacon

*1561 Londýn – 1626 Londýn

anglický vědec, filozof a státník, empirista

studoval Cambridge

dílo = Nové organon

„Vědění je moc.“

Niccolo Machiavelli

1469 Florencie – 1527 Florencie

italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik

dílo = Vladař

dělí státy na republiky a autokracie

ty dělí na zděděné a nově vzniklé

rady vládcům, jak si udržet moc

relativizuje morálku

cynický pragmatismus

„virtu“ = dvojí morálka

machiavellismus = pragmatické a cynické jednání v politice, účel světí prostředky

René Descartes

francouzský filozof, matematik a fyzik

metodická skepse = soustavná pochybnost o smylosvém poznání

kartézská soutava souřadnic

formuloval oebcnou metodu poznání

žil v 1. pol. 17.st. (1596-1650)

pocházející ze šlechtické rodiny, vzdělání získal na jezuitské koleji v městě Poitiers (Poatijé) , kde studoval matematiku a to zejména pro vojenské účely, dále práva a medicínu

toužil po vědění - prý se ve škole učil více než mu bylo ve škole ukládáno

hodně cestoval, byl v nejrůznějších státech Evropy, jeho cílem bylo poznávat

dílo = Rozprava o metodě - v knize je cílem je vést rozum k pravdivému poznání

1. Úvahy týkající se věd

2. Základní pravidla metody

3. Několik pravidel morálky, vyvozených z metody

4. Důkazy o jsoucnosti Boha a lidské duše neboli základy metafysiky

5. Řád otázek přírodních

6. Věci žádoucí pro pokrok v přírodním bádání

Pobýval v Nizozemí, kt. v této době bylo daleko pokrokovějším a svobodnějším státem, než Francie. Uvědomte si, že Francie v 17. stol je velmi absolutistická, byli tam přeci ludvíkovci (Ludvík XIV. a XV. )

Pobýval ve Švédsku, kde učil královnu Krystýnu.

Pobýval v Německu, v Čechách - pozoroval bitvu na Bílé hoře (bojoval v Holandském vojsku proti nám!Ale prý se zúčastnil hlavně pro peníze!)

Více než poslouchat názorům je lepší vidět je v činnosti.

Budu pochybovat naprosto o všem, abych zjistil, co je pravda. Budu pochybovat i o světě, abych zjistil, není-li jen výmyslem. Budu pochybovat i o matematických poučkách které se zdají být nejjistější.

Právě tím, že pochybuji to je důkaz o tom, že myslím. A jestliže myslím, tedy jsem. To, že myslím, je důkaz o tom, že existuji.

Myslím, tedy jsem - latinsky Cogito, ergo sum sum (/Kogyto/)

zákl.4 poučky :

1. nepřijímat nic za pravdivé, dokud bychom se o pravdivosti nepřesvědčili.

(Když nemůžeme najít názory které jsou pravdivé, musíme s řídit názory pravdě nejvíce blížící)

2. otázka se má rozlišit na jednotlivé kroky a hledat na ně odpověď

3. jít od nejjednodušších poznatků ke složitějšímu

4. udělat shrnutí

vývojová teorie vzniku světa

snaha o propojení matematiky s filozofií, zavádí matematické pojmy do filozofie

zakladatel analytické geometrie (kartézská soustava souřadnic)

zakladatel pojmu proměnná veličina = mění tvary těles

vznik světa = Bůh vdechl hmotě pohyb,do světa nezasahuje

dualista = existence 2 principů: 1) hmota 2) duchovno

obě substance se vyvíjí nezávisle na sobě, tělo a vědomí

svět se vyvíjí v těchto 2 rovinách, Bůh pojí obě světy

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)

racionalista

původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska

*1632 Amsterodam – 1677 Haag

chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry

jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili

závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha

nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě

jeho židovská obec = Nový Jeruzalém

vyloučen, klatba = totální společenská izolace

vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel

žil ve skromných poměrech

stal se brusičem čoček a skel

zabil ho skelný prach a TBC

stýkal se s Leibnizem

Happy New Year G4 !

Czech Republic  1,681 Netherlands  17 United States  16 United Kingdom  4 Croatia  3 Slovakia  3 Germany  2 Israel  2 Slovenia  2 Singapore  1   Pageviews by Browsers Internet Explorer  714 (41%) Firefox        513 (29%) Chrome        374 (21%) Safari         82 (4%) Opera         40 (2%) Jakarta Commons-HttpClient 7 (<1%) ThunderBrowse 1 (<1%)     Pageviews by Operating Systems Windows 1,152  (66%) Unix  489 (28%) iPhone  82 (4%) Macintosh 1 (<1%)