Zsv - Pozitivismus, pragmatismus

• POZITIVISMUS
  • = epistemologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů. Je kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii a všem spekulativně orientovaným filosofiím
  • 30. léta 19. století, zejména v západní Evropě
  • navazuje na sensualismus a empirismus
  • vychází z Locka, Berkleyeho, Huma
  • je důležité znát minulost, abychom mohli předvídat budoucnost
  • člověk je schopen objektivního poznání, směřuje k absolutnímu poznání
  • neřadí se ani k materialismus ani idealismu → filozofie středu
  • odpor k metafyzice
  • založen na vědeckosti
• Auguste Comte (1798-1857)
  • francouzský filozof, jeden ze zakladatelů sociologie
  • tajemník utopického socialisty Saint-Simona → názorově se rozcházeli
  • nenáviděl revoluci (1848)
  • podle něj nepřísluší dělnické třídě politická práva
  • provedl klasifikaci věd → přírodní vědy (M, Fy, Ch, Bio, astronomie) + sociologie
  • optimista, víra v lepší společnost
    • společnost směřuje k pokroku
  • altruista = principem našeho jednání musí být činy prospěšné pro druhé
  • popsal 3 stádia vývoje každé společnosti
    • 3 stupně poznání od pravěku po současnost:
      • 1. období = teologické – nadpřirozené bytosti (od pravěku po středověk)
      • 2. období = metafyzické – abstraktní pojmy (17. a 18. století)
      • 3. období = pozitivní poznání – vědecké
  • pravdivost je dána výlučnou prací s jednotlivými jasné prokazatelnými fakty
  • pojem pozitivní náboženství = soudržnost lidské společnosti musí být udržována vírou
  • inspiroval Herberta Spencera a Masaryka
• John Stuart Mill
  • Angličan, syn ekonoma Jamese Milla
  • měl blízko k utopickým socialistům, utilitarista = hledání blaha
  • společnost bude svobodná jedině tehdy, jestliže práva budou mít všichni
  • požadoval volební, petiční, shromažďovací právo pro všechny
    • právo výběru povolání
  • člověk je nadřazen přírodě (v tom se shoduje s Fichtem)
  • odlišuje se od Rousseaua → člověk se nerodí ani dobrý ani zly, určuje to prostředí
  • člověk je ve své podstatě egoista
    • kdyby jím nebyl, dávno žijeme v socialismu
  • náboženství – jestliže vede ke zlepšení společnosti, je prospěšné, jinak jde proti rozumu

• Herbert Spencer (1820-1903)
  • evolucionista, pozitivista, inženýr, malíř, sochař
  • věří v pozvolný vývoj člověka a světa
  • odmítá socialismus = vojenskou demokracii
  • etatismus = zásah státu do společnosti → odmítá jej
    • zásah státu pouze do bezpečnosti a spravedlnosti
    • odmítá povinnou školní docházku
  • „Člověk pracuje proto, aby žil, nežije aby pracoval.“

• Český pozitivismus = 80. - 90. léta 19. století
  • T. G. Masaryk = eklektik = vybírá si z každé filozofie co se mu líbí
• Novopozitivismus = období před druhou světovou válkou
  • Vídeňský kruh – škola = Rudolf Carnap
  • berlínská škola, varšavská škola
  • důraz na lingvistiku
  • Chicagská škola = sem se sjížděli Evropané utíkající před fašismem
• PRAGMATISMUS
  • (z řec. pragma, věc, čin) je filosofický směr, který staví do popředí lidské jednání, praxi. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje. Myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné, a pravdivá tvrzení jsou ta, která se osvědčila.
  • každá myšlenka má svůj praktický důsledek
  • vzniká v USA od 70. let 19. st – mír; v Evropě se nerozvijí (až jako existencialismus)
  • člověk svou prací přetváří svět podle své představy
  • navazuje na filosofii Schopenhauera, Nietzscheho (filosofie života) a Humea (empirik)
  • měl nalézt odpovědi na všechny otázky, sladit věci víry a vědy atd.
  • hlavním kritériem je prosěch
  • navazuje na sofisty (Protágoras)
  • Neexistuje absolutní ani objektivní pravda, jen subjektivní.
  • Základy pragmatismu = statě vytvořené pro širokou veřejnost Williama Jamese
• Williama Jamese
  • (1842-1910), narodil se v bohaté rodině, studoval na Harvardu
  • americký lékař, psycholog, filosof, věřící
  • náboženství je prospěšné a užitečné
  • zabýval se osobností, klade důraz na vůli, smyslové poznání, aktivita člověka (neomezená svoboda)
  • uznává jevy jako telepatie, jasnovidectví
  • vůle a city mají u něj větší význam než rozum
  • založil meliorismus = snaha člověka stát se lepším, přispět společnosti
  • biologická evoluce člověka souvisí s duchovní stránkou
  • člověk velmi těžko získává důvěru k druhým
  • činy prospěšné pro ostatní – blíží se k altruismu = jednání sledující prospěch druhého
  • dílo: Úvod do religionistiky

• John Dewey (1859-1952)
  • 2. pol 19. stol. - 1. pol. 20. stol.
  • Americký filozof, pedagog, psaycholog
  • věnoval se pedagogice
  • autorem činné školy = důraz na činnost žáka, učitel je v pozadí, je kladen důraz na praktický život žáka, má se soustředit na to, co ho baví
    • ovlivnil SSSR po válce

• Český pragmatismus
• Karel Čapek
  • dílo: Pragmatismus – filozofie praktického života
  • důraz na každodenní život
  • dějiny pragmatismu, rozvoj myšlenek
  • důraz na činy, nikoliv slova
  • článek: Proč nejsem komunistou → nekonkrétní činnost, pouze nerealizovatelné ideály
  • další díla: Obyčejný člověk, Krakatit, Továrna na absolutno

• Masaryk a rukopisy
  • z pragmatického hlediska by rukopisy měly být pravé
  • negativní přístup Masaryk k rukopisům ukazuje, že pro něj je důležitější přednost morálního hlediska

Zsv - Karel Marx

Karel Marx

• 1818 – 1883
• materialista
• život:
  • narodil se v rodině advokáta, měl studovat práva v Bonnu, zde studoval 2 semestry, rodiče ho přehlásili na universitu do Berlína, doufali, že přestane vézt neuspořádaný život
  • v Bonnu se seznámil se svou budoucí manželkou
  • měl studovat práva, ale věnoval se historii a filozofii
  • v Berlíně se účastnil společenského života
  • špatně snášel kritiku → „demokratický diktátor“
  • studia dokončil v Jeně, kde obhajoval svou doktorskou práci z filozofie
  • živil se jako redaktor Rýnských novin, ty byly pozastaveny pruskou vládou, krátce na to byl Marx vypovězen z Německa pro své radikální názory
  • žil ve Francii, Belgii a nakonec v Anglii
  • seznámil se s Bedřichem Engelsem, s ním se přátelil sdílel s ním většinu svých názorů
  • tvůrce dělnického hnutí → svaz spravedlivých → svaz komunistů
  • založil 1. mezinárodní dělnické sdružení, 1864 Londýn – 1. internacionála
  • hlavní dokument = manifest komunistické strany – zde nastiňuje svou vizi lepší společnosti
• filozofie:
  • kritika anglické kapitalistické společnosti
  • 5dílné dílo = Kapitál
  • mladohegelovec = prošel filozofií Hegela, ztotožňoval se s ním
    • shoda: práce = přetváření člověka a přírody, dějiny směřují k lepšímu (pokrok), oba vidí svět dialekticky = vývoj na základě rozporů
    • odlišnosti: podle Hegela se duch vyvíjí jako vědomí, podle Marxe závisí vývoj samotného člověka, na vstupu do ekonomických vztahů
    • Marx: „obracím Hegela z hlavy na nohy“
    • H: idealismus vs. M: materialistické pojetí dějin
    • H: poznání vs M: praktická stránka (změna společnosti)
  • důraz na výrobní síly (= suroviny, prostředky jako nástroje, pracovní síla tedy člověk)
  • výrobní síly vstupují do výrobních vztahů
  • rozpor mezi výrobní sílou a výrobními vztahy vede ke změně společnosti
  • nadhodnota = člověk prodává na trhu svou pracovní sílu, stává se zbožím
    • dělník dostane zaplacenou pouze část tedy pracovní sílu = část ze které profituje továrník
    • dělník by se měl politicky, sociálně a ekonomicky osvobodit = emancipovat
    • dělník by se neměl odcizovat
    • vztah mezi dělníkem a továrníkem má být rovný, továrník se má také osvobodit
  • cesta = revoluce
  • vlastnictví má patřit všem, těm kdo s ním pracují
  • nevíra v jakoukoliv reformu kapitalismu

Zsv - Hegel

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

• německá idealistická filozofie
• (1770-1831) přelom 18. a 19. století
• východisko pro Marxe
  • studoval teologii, historii, filozofii
  • setkal se se Schillingem na universitě
    • spolu se nadchli pro filozofii Kanta, obdiv ke starověku a VFR
  • stal se soukromým učitelem i mimo Německo (Francie, Švýcarsko)
  • později se stal redaktorem novin
  • 9 let ředitelem norimberského gymnázia
  • učil na různých universitách
    • v Jeně se stal docentem
    • v Heidelbergu získal profesůru
    • přechází na berlínskou universitu, rektor v čele katedry filozofie
  • oženil se v 41 letech, klidný život, nemanželské dítě
  • kritizoval ho Schopenhauer
  • všechny katedry v Německu vyučovaly jeho filozofii
  • nebyl dobrým profesorem, zadrhával, kašlal, chaotik
  • oblíben u studentů
  • „filozofem mě bůh učinil za trest“
• a) VFR
  • věřil, že pruská absolutistická společnost je tou nejlepší dobou
  • obdivoval VFR přesto, že přinesla teror
  • sympatizoval s Napoleonem
• b) starověk
  • ukazuje na vývoj dějin lidstva
• etapy vývoje:
  • 1) Egypt, Čína, Indie, Persie
    • absolutistická vláda, jediné svobodné individuum je panovník
    • vrchol civilizace znamená její konec
  • 2) starověk – Řecko, Řím
  • 3) středověk – úpadek, „dlouhá noc“
  • 4) renesance – německá reformace
  • 5) osvícenství – hodnotí kladně
• c) Kant
  • shoduje se v tom, že svoboda znamená konat povinnost
  • etika = etika povinnosti
  • rozchází se v tom, že nemá rozdvojení, chce vidět člověka v jednotě se světem
  • (Kant: povinnost a přání = rozdvojení člověka)
  • idealismus = i vědomí (duch) má rovněž své dějiny
  • práce přeměňuje nás i svět
• duch se vyvíjí ve stupních = triádách
• dialektik = vývoj díky překonání rozporů, vývoj jde stále dál
• (Hérakleitos) protiklady tvoří dohromady harmonii
• vývoj ducha směřuje ke svobodě pokroku, racionalitě
  • 1. triáda = teze = malé dítě má nejprve rádo samo sebe
  • 2. triáda = antiteze = odcizení sebe sama, zaměření na další osobu
  • 3. triáda = syntéza = sloučení, uvědomění si společnosti, usilování o její štěstí
• člověk je nejlepší boží produkt
• Hegel vidí boha jinak než křesťané
  • křesťané: bůh je neměnný, stvořil člověka
  • Hegel: absolutní duch = bůh = absolutní idea
• bůh se vyvíjí v triádách, má své dějiny:
  • 1. období = období snící (spící)
  • 2. období = období odcizení, duch vstupuje do materiálna, do přírody
  • 3. období = syntéza dvou předchozích
• světový duch (rozum) = člověk:
  • 1. subjektivní duch = člověk jako individuum
  • 2. objektivní duch = odcizení, zařazení do rodiny, poznání morálky
  • 3. absolutní duch = náboženství, filozofie, umění
• kritizoval jej Schopenhauer, pro nesrozumitelnost
• ukázal na samovývoj = vývoj myšlení
• vývoj směřuje k racionalitě, ke svobodě pokroku
• východisko Marxe: „postavil Hegela z hlavy na nohy“

Zsv - Jean Jacques Rousseau

Jean Jacques Rousseau 1712-1778

Nejradikálnější představitel osvícenství. Pochází ze Ženevy. Feuchtwanger – Bláznova moudrost … dílo o Rousseauovi. Nebyl schopen běžného občanského života, měl pět dětí a všechny skončily v útulcích.

„Vyznání“ – autobiografie Rousseaua. Vyrůstal u dědečka, zajímal se o přírodní vědy. Byl sluhou, písařem (střídal nejrůznější zaměstnání). Sběhl z učení a cestoval po Švýcarsku a Francii, rád poznával lidi, zvlášť venkovany, odmítal civilizaci. Často je srovnáván s Voltairem.

Akademie v Dionu vypsala soutěž, zda může pokrok ve vědě zlepšit lidské mravy. Rousseau se přihlásil a vyhrál, napsal „Rozprava o vědách a umění“. Dle Rousseau, věda nemůže přispět ke zlepšení mravů, nejlépe bylo člověku v pravěku (nic nepotřeboval). „Odmítám myšlení, protože myslící člověk je zvrhlé zvíře“.

„Cit mi říká, že bůh je a to mi stačí k životu“.

2. soutěž Akademie v Dionu na téma „Kde je původ nerovnosti mezi lidmi“ – nevyhrál ji. Napsal „O původu a základech nerovnosti mezi lidmi“. – existuje dvojí nerovnost – biologická (fyzická), tj. nerovnost vrozená; nerovnost politická (mravní), tj. příčina nerovnosti je v soukromém vlastnictví, kritika na Ludvíka XVI. Je pro přerozdělení majetku.

• přirozený stav = lidského vývoje, v přírodě, kdy žil člověk jako zvíře
  • = rajský stav, stav harmonie
  • soukromé vlastnictví udělalo všemu konec
  • preferuje republiku, přímou demokracii
  • každý občan odevzdává svou moc ve prospěch celého tělesa (společnosti) a přitom je součástí tělesa
  • každý člen společnosti je pod ochranou státu
  • ve společnosti je tolik hlasů, kolik je v něm členů
  • každý hlas se podílí na fundování tělesa
  • přímá demokracie
• obecná vůle = co společnosti chce lze zjistit jedině hlasováním
  • dojde k podřízení menšiny většině
• „Poslušnost a otroctví, které si dáme sami není otroctvím, ale svobodou.“
• přímá demokracie → uplatnění v Řecku 6. stol. → Athény, ostrakismus
  • přímá demokracie vhodná pouze pro malé státy → Švýcarské kantony na počátku

Zsv - Sensualisté

Sensualismus = věm a vědomí jsou ztotožněny, neexistují vrozené ideje, neexistují vrozené duševní schopnosti (ovlivněn dílem Johna Locka: Rozprava o lidském rozumu)

George Barkley

(1685-1753), Dublin

teolog, učil řečtinu a hebrejštinu, empirista

vystupuje proti ateistům a materialistům

zabývá se gnozeologií = zkoumá poznání, jeho vznik, proces a předmět

„Vše, co můžeme vnímat, jsou naše počitky.“ → solipsizmus

subjektivní idealista

„Kromě mých počitků, je tu ještě Bůh.“

David Hume

18. století, Skot, Edinburgh

osvícenec, právník, historik, ekonom, uznávaný již za svého života

dílo: Dějiny Anglie = velmi úspěšné

kritik středověké feudální společnosti

cílem společnosti je uspokojovat potřeby lidí

důraz na zisk

není teolog, kritizuje náboženství → chybí mu důkaz o existenci Boha

náboženství podle něj potřebují pouze nesamostatní lidé

agnostik = pochybuje o boží existenci

„Věřím v Boha tak, jako když přiložím uhlí do kamen a nebude hořet.“

odsuzoval náboženské války

dílo: Listy snášenlivosti

altruismus = nesobectví (alter = lat. Druhý) → máme mít ohled na druhé

klade důraz na smyslové poznání, na zkušenost

metodická skepse = skeptický schopnostem našeho poznání

ukazuje meze našeho poznání

nelze poznat abstrakta, neboť je nevnímáme smysly

vnímání světa je kauzální = vše má svou příčinu

smyslové poznání není dostačující

Zsv - Benedictus Spinosa

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)

racionalista

původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska

*1632 Amsterodam – 1677 Haag

chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry

jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili

závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha

nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě

jeho židovská obec = Nový Jeruzalém

vyloučen, klatba = totální společenská izolace

vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel

žil ve skromných poměrech

stal se brusičem čoček a skel

zabil ho skelný prach a TBC

stýkal se s Leibnizem

měl velmi pokrokové názory, viděl dál do budoucna než jeho současníci

nesouhlasil s náboženskými dogmaty

náboženství podle něj vede k poslušnosti, filozofie vede k pravdě

odmítl učit na universitě, chtěl být svobodný a nezávislý

důraz na demokracii a svobodu

chce, aby se dodržovala základní lidská práva, svoboda slova

náboženská svoboda a tolerance

prosazoval republiku

jeho filozofie:

monismus = uznává pouze jednu substanci

panteismus = Bůh je všude kolem nás, Bůh = příroda

odmítá osobního Boha, svět není stvořený, ale věčný

dílo:

Etika = ukazuje cesty jak žít, aby člověk vyšel s ostatními lidmi

hlavní hodnota → člověk má usilovat o štěstí, spokojený život

„Svoboda je nutnost.“

zákonitost = nutnost

když budeme chápat tento svět, budeme se cítit svobodní

člověk je svobodný, jestliže se řídí rozumem, jestliže ovládá své vášně a city, jestliže se sami rozhodujeme

chce ve filozofii uplatnit zásady matematiky, na tomto principu je postavená celá Etika

vychází z geometrie

axiom = tvrzení, u kt. se předpokládá, že je platné, tudíž se nedokazuje

o v našem myšlení jsou pravdu, co se nedokazují (Bůh)

definice, důkazy, vysvětlení, poznámkový aparát

pomocí matematiky nelze definovat dobro a zlo → není to vhodná kocepce

Zsv - Arabská a renesanční filozofie

Arabská filozofie

falsafala, islámská filozofie

mezinárodní jazyk = arabština

hlavní snahou je zprostředkovat soulad racionálního poznání s učením Koránu

kalám = předchůdce této filozofie

ovlivňovalo evropskou scholastiku díky překladům syrských křesťanů

falsafala dosáhla svého vrcholu v 9.-11. století v Íráku a Íránu, v 11.-12. v Andalusii (Šp.)

centra: Bagdád, Cordóba

představitelé:

Avicenna (Ibn Síná)

perský středověký učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec, „otec moderní medicíny“

*980 Uzbekistán – 1037 Persie

otec výběrčí daní, financoval vzdělání v Buchaře, studie logiky, metafyziky

vycházel z Hippokrata, Aristotela, Galéna

v deseti letech znal nazpaměť Korán

žil na královském dvoře rodu Samanidů

dílo = Kniha vědění

filozofie = souvilost mezi časem a pohybem

Averroes

představitel aristotelismu, žil v Andalusii

*1126 Cordóba – 1198 Marakéš

snažil se spojit Aristotelovu filozofii s novoplatónskými myšlenkami a islámem

osobní lékař chalífa Maroka

„Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí, a neříkej, co není v souladu s pravdou.“

Maimonides

židovský rabín, filozof, lékař

*1135 Cordoba – 1204 Káhira

dílo = Pojednání o zmrtvýchvstání

Renesanční filozofie

od poloviny 15. století do konce 16. století, počátek v Itálii

znaky:

1) zájem o antickou filozofii, zejména Platóna

2) filozofie se vymanila z područí teologie

3) obrat ke zkoumání člověka a přírody (hermetismus, astrologie, alchymie)

4) individualismus, humanismus

5) racionální a empirická věda

6) rozvoj národních jazyků

7) důraz na pozemský život a jeho pohodlnost

Mikuláš Koperník

astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tůvrce heliocentrické teorie

Giordano Bruno

italský filozof, představitel hermetismu, spisovatel, básník, astronom, zabýval se mnemotechnikou

jeho teologická koncepce byla panteistická = všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy

obnovil atomovou teorii

vesmír je nekonečný

považován za ateistu → upálen v Římě v r. 1600

Galileo Galilei

*1564 Pisa – 1642 Arcetri

italský astronom, filozof, fyzik

vylepšil dalekohled

lektor na Univerzitě v Padově, učil geometrii, mechaniku, astronomii

autor zákonu a zemské přitažlivosti

předchůdce Newtona

spory s církví, všechna jeho díla byla zakázána

Johannes Kepler

německý matematik, astrolog a astronom

působil v Praze na dvoře Rudolfa II.

3 Keplerovy zákony

Francis Bacon

*1561 Londýn – 1626 Londýn

anglický vědec, filozof a státník, empirista

studoval Cambridge

dílo = Nové organon

„Vědění je moc.“

Niccolo Machiavelli

1469 Florencie – 1527 Florencie

italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik

dílo = Vladař

dělí státy na republiky a autokracie

ty dělí na zděděné a nově vzniklé

rady vládcům, jak si udržet moc

relativizuje morálku

cynický pragmatismus

„virtu“ = dvojí morálka

machiavellismus = pragmatické a cynické jednání v politice, účel světí prostředky

René Descartes

francouzský filozof, matematik a fyzik

metodická skepse = soustavná pochybnost o smylosvém poznání

kartézská soutava souřadnic

formuloval oebcnou metodu poznání

žil v 1. pol. 17.st. (1596-1650)

pocházející ze šlechtické rodiny, vzdělání získal na jezuitské koleji v městě Poitiers (Poatijé) , kde studoval matematiku a to zejména pro vojenské účely, dále práva a medicínu

toužil po vědění - prý se ve škole učil více než mu bylo ve škole ukládáno

hodně cestoval, byl v nejrůznějších státech Evropy, jeho cílem bylo poznávat

dílo = Rozprava o metodě - v knize je cílem je vést rozum k pravdivému poznání

1. Úvahy týkající se věd

2. Základní pravidla metody

3. Několik pravidel morálky, vyvozených z metody

4. Důkazy o jsoucnosti Boha a lidské duše neboli základy metafysiky

5. Řád otázek přírodních

6. Věci žádoucí pro pokrok v přírodním bádání

Pobýval v Nizozemí, kt. v této době bylo daleko pokrokovějším a svobodnějším státem, než Francie. Uvědomte si, že Francie v 17. stol je velmi absolutistická, byli tam přeci ludvíkovci (Ludvík XIV. a XV. )

Pobýval ve Švédsku, kde učil královnu Krystýnu.

Pobýval v Německu, v Čechách - pozoroval bitvu na Bílé hoře (bojoval v Holandském vojsku proti nám!Ale prý se zúčastnil hlavně pro peníze!)

Více než poslouchat názorům je lepší vidět je v činnosti.

Budu pochybovat naprosto o všem, abych zjistil, co je pravda. Budu pochybovat i o světě, abych zjistil, není-li jen výmyslem. Budu pochybovat i o matematických poučkách které se zdají být nejjistější.

Právě tím, že pochybuji to je důkaz o tom, že myslím. A jestliže myslím, tedy jsem. To, že myslím, je důkaz o tom, že existuji.

Myslím, tedy jsem - latinsky Cogito, ergo sum sum (/Kogyto/)

zákl.4 poučky :

1. nepřijímat nic za pravdivé, dokud bychom se o pravdivosti nepřesvědčili.

(Když nemůžeme najít názory které jsou pravdivé, musíme s řídit názory pravdě nejvíce blížící)

2. otázka se má rozlišit na jednotlivé kroky a hledat na ně odpověď

3. jít od nejjednodušších poznatků ke složitějšímu

4. udělat shrnutí

vývojová teorie vzniku světa

snaha o propojení matematiky s filozofií, zavádí matematické pojmy do filozofie

zakladatel analytické geometrie (kartézská soustava souřadnic)

zakladatel pojmu proměnná veličina = mění tvary těles

vznik světa = Bůh vdechl hmotě pohyb,do světa nezasahuje

dualista = existence 2 principů: 1) hmota 2) duchovno

obě substance se vyvíjí nezávisle na sobě, tělo a vědomí

svět se vyvíjí v těchto 2 rovinách, Bůh pojí obě světy

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)

racionalista

původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska

*1632 Amsterodam – 1677 Haag

chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry

jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili

závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha

nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě

jeho židovská obec = Nový Jeruzalém

vyloučen, klatba = totální společenská izolace

vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel

žil ve skromných poměrech

stal se brusičem čoček a skel

zabil ho skelný prach a TBC

stýkal se s Leibnizem

ZSV - středověká filosofie

Středověká filosofie

5. - 15. století

Patristika (5. – 8. století)

Křesťané byli v Římě pronásledování od 1. století, poprvé císařem Nerónem (Decius, Diocletiánus). Konstantin Veliký vydal Edikt milánský, který zrovnoprávnil křesťany s ostatními náboženstvími. 391 císař Theodosius povýšil křesťanství na státní náboženství. Prvním papežem je sv. Petr.

Apologieti (2. století) – obhájci křesťanství, Justin, Jeroným – přeložil Bibli do latiny (Vulgata), Tertulian. Stanovovali dogmata – znovuzrození, posmrtný život, jediný bůh.

Velké dohady panovaly kolem podstaty Boha – spor mezi Ariem a Atanáziem v Nicai:

Arius – Ježíš Kristus je prostředníkem mezi člověkem a bohem.

Atanázius – trojjedinost Boha, kde Ježíš je zároveň otcem a duchem. (jednota boží) – základní dogma

Autory této filosofie jsou páteři.

Aurelius Augustinus – pochází z Kartága, původně byl stoupencem manicheismu. Dostal se do Milána, kde se setkal s biskupem Ambrožem a z Aurélia se stal zbožný člověk. Říká ,že zlo je nedostatek Boha. Největším cílem člověka je láska k Bohu. Dílo „O obci boží“ – lidé jsou předurčení ke spasení a mají se podle toho chovat.

Scholastika (9. – 15. století)

Scholastika sestavila dogmata v systém a šířila a učila je.

Raná scholastika 9. – 12. století)

Šíří se v západní a severní Evropě. Vzdělání se šířilo na univerzitách – Pařížská univerzita. Na univerzitách vyučují dominikáni a františkáni.

Boj mezi realismem a nominalismem se táhne celým středověkem. Boj o to, zda obecné pojmy existují reálně, nebo jsou pouhým jménem.

Zástupci:

Realisté

Jan Scotus - Eriugena (otec scholastiky, realista) – původem byl Ir. Žil na dvoře Karla Holého v Západofranské říši. Cílem filosofie je vyvrátit pochybnosti v náboženství. Pravé filosofování je pravým náboženstvím. Kladl důraz na rozum, a proto byl prohlášen kacířem.

Anselm z Canterbury – italského původu, arcibiskup v Anglii. Víra předchází poznání. Věřím, abych rozuměl.

Nominalista

Jan Roscellinus – Ital žijící ve Francii, obecné pojmy ve skutečnosti neexistují, jen jako jednotliviny.

Petr Abellarde – dokud nepochopím, neuvěřím. Rozumím, abych mohl věřit. Kněz. Helois (jeho dívka)

Vrcholná středověká filosofie (13. -15. Století)

Období ve znamení Aristotela.

Albert Veliký – pochází ze Švábska, vystudoval medicínu, nakonec se stal knězem a biskupem v Řezně. Poopravoval Aristotelovo dílo. Pro své nadání byl přezdívaný „Doktor universalis“.

Tomáš Akvinský – žák Alberta Velikého. Původem Ital z hraběcí rodiny, navzdory přání svých rodičů

Doktor Angelicus - andělský

vstoupil k dominikánům. Studoval převážně v Paříži.

„Suma proti pohanům“ – vystupoval proti averoistům (příznivci arabského filosofa Averoa). Jejich hlavní myšlenka je, že svět nevznikl, ale je věčný, také zastávali názor, že duše je smrtelná.

„12 knih komentářů“ – odděluje své poznámky od textu Aristotela

„Suma teologická“ – cílem je vyložit základní církevní myšlenky.

Prvotním hybatelem všeho je Bůh.

Všechno má svou příčinu a ta příčina je Bůh.

Zastává egocentrismus – Země je středem vesmíru.

Nejvyšší forma státu je monarchie, monarcha je z boží vůle král.

Boha lze poznat skrze víru a rozum.

1322 – byl kanonizován (prohlášen za svatého)

V 19. století církev povýšila na oficiální filosofii katolického náboženství (tomismus).

Arabská filosofie 10. - 12. století

Arabští filosofové byli zároveň lákaři, vědci atd.

Střediska arabské filosofie – Bagdád, Cordóba.

Měli obrovský obdiv k Aristotelovi.

Avicenna – říká se, že ve svých 16 letech obsáhl veškeré tehdejší vědění.

Averroés – 12. století, obdiv k Aristotelovi

Maimonides – židovského původu – rozvoj židovské filosofie

Renesance 14. – 16. století

Důraz na pozemský život, aby byl příjemný, pohodlný.

Ve výuce se klade důraz na praxi, na rozum, to co existuje, se má také dokázat.

Rozvoj národních jazyků.

To jest humanismus.

Mikuláš Kopernik 15. – 16. století

Je stoupencem heliocentrismu. Pobýval v Královci (Kaleningrad).

Domníval se, že vesmír je konečný, ohraničený.

Giordano Bruno 16. století

Heliocentrista, je stoupencem panteismu (bůh je všudypřítomný). Na rozdíl od Koperníka říká, že vesmír je konečný. Inkvizicí je upálen v Římě v roce 1600.

16. – 17. století

Galileo Galilei

Umírá roku 1642 a rodí se Newton, přechod do novověku.

Ital, je otcem přírodovědy, položil základy mechaniky. Sestavil dalekohled. Je autorem zákona o volném pádu (přitažlivosti). Za dveřmi soudu řekl „A přece se točí“. Po sedmi letech vězení umírá.

Johanes Kepler

Němec, stoupenec heliocentrismu, fyzik, zákony o pohybu vesmírných těles (pohybují se po eliptických drahách).

Francis Bacon

Angličan, přírodovědec, nejvyšší soudce, chtěl sepsat veškeré vynálezy od počátku lidstva. Pravdu je nutno ověřovat dokázat – důraz na přírodní vědy.

„Nová Atlantis“ – Baconova představa o uspořádání společnosti (technokracie).

ZSV - řecká filosofie

Řecká filosofie

počátek na přelomu 7. - 6. století př. n. l.

řecká filozofie a křesťanství → 2 základy evropské kultury a vzdělanost

dělení na 3 období:

1) předsokratovská filozofie = přírodní filozofie

2) období vrcholné řecké filozofie

Sokratés, Platón, Aristotelés

obrat k člověku, rozvoj v Athénách

sofisté = učitelé moudrosti

3) období od 4. stol. do rozkladu řecké společnosti

stoicismus

(pozn.: Počátek 14. maturitní otázky)

1) Předsokratovská filozofie

zejména 7. a 6. století př. n. l.

zabývá se podstatou světa, obrat k přírodě, zájem z hlediska ontologie, z čeho vznikl svět a jeho pralátka

odmítá bohy, bohovou neexistují, jsou stvoření z nevědomosti člověka

Slunce není bůh Helios, je to žhavá masa

nezachovala se žádná díla, pouze v dílech jiných autorů jsou zkreslené reprodukce

7 mudrců = učenců, zároveň jsou vědci

máme zachované výroky slavných mužů

Pythagoras

Thales: „poznej sama sebe“ (nápis nad delfskou věštírnou)

Solóm

„ ničeho ne příliš“

„užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů!

„konej spravedlnost“

„ovládej hněv“

Myléthská filosofie

Thales z Myletu (7. a 6. st. př. n. l.) – vědec, kupec, cestovatel a politik; předpověděl zatmění slunce – Nejlehčí je poradit druhému a nejtěžší je poznat sám sebe. Pralátkou světa je voda.

Anaxymandros – Na sluneční hodiny ve Spartě nechal připevnit Gnómon (tyčku) – ukazovala rovnodennost a slunovrat. Pralátkou je apeiron (něco věčného, nesmrtelného atd. z něhož vznikly 4 elementy – oheň, vody, vzduch, země)

Anaxymenés – pralátkou všeho je vzduch, vzduch je viditelný

Elejská škola (Velia)

Crotón – Pythagorejská škola

Pythagoras – pochází z ostrova Sámos. Zúčastnil se olympiády v boxu. Pralátkou je číslo (arythmos). Číslo dle něj je vyjádřením kvality a ne kvantity. Oblíbené číslo 10.

Existence 10 protikladů:

Omezené – neomezené

Mužské – ženské

Tma – světlo

Levé – pravé

Rovné – křivé

Boj – mír

Jedno – druhé

Čtverec – obdélník

Liché – sudé

Dobro – zlo

Pythagorova věta o pravém trojúhelníku. Součet úhlu v trojúhelníku je 180°.

Pythagorejská škola byla hodně podobná indické filosofii.

Pythagorejská škola byla hodně podobná indické filosofii.

Zdrženlivost, skromnost, disciplinovanost, pětiletá škola i pro ženy.

Alkmajon – lékař, který prováděl pitvy.

Učilo se zde vědecky, ale i s pověrami.

„Nevracet se domů pro zapomenuté věci“

Zsv - Řecká filozofie

Řecká filozofie

počátek na přelomu 7. - 6. století př. n. l.

řecká filozofie a křesťanství → 2 základy evropské kultury a vzdělanost

dělení na 3 období:

1) předsokratovská filozofie = přírodní filozofie

2) období vrcholné řecké filozofie

Sokratés, Platón, Aristotelés

obrat k člověku, rozvoj v Athénách

sofisté = učitelé moudrosti

3) období od 4. stol. do rozkladu řecké společnosti

stoicismus

(pozn.: Počátek 14. maturitní otázky)

1) Předsokratovská (přírodní) filozofie

zejména 7. a 6. století př. n. l., vzniká mimo Řecko

zabývá se podstatou světa, obrat k přírodě, zájem z hlediska ontologie, z čeho vznikl svět a jeho pralátka

odmítá bohy, bohovou neexistují, jsou stvoření z nevědomosti člověka

Slunce není bůh Helios, je to žhavá masa

nezachovala se žádná díla, pouze v dílech jiných autorů jsou zkreslené reprodukce

7 mudrců = učenců, zároveň jsou vědci

máme zachované výroky slavných mužů

Pythagoras

Thales: „poznej sama sebe“ (nápis nad delfskou věštírnou)

Solóm

„ ničeho ne příliš“

„užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů!

„konej spravedlnost“

„ovládej hněv“

a) Milétská škola

město Milétos na západní části malé Asie

b) Elejská škola

město Elea (dnes Velia) v Itálii

c) Pythagorejská škola

město Kroton

A) milétská škola

hledali pralátku, ze které vznikl svět

každý filozof měl pralátku v něčem jiném

Tháles z Milétu (7.- 6. stol.)

vědec, filozof, mudrc, matematik, kupec, cestovatel, politik

činy:

předpověděl zatmění Slunce (od Babyloňanů)

vypočítal výšku pyramid podle stínu

nejlehčí otázka světa: „poradit druhému“

nejtěžší otázka světa: „poznej sám sebe“

Thaletova kružnice = všechny úhly na průměru kružnice tvoří pravý úhel

monista – pralátka = voda → vychází z Homéra, Hésioda

Anaximandrós z Milétu

nechal připevnit na sluneční hodiny ve Spartě tyčku, která ukazovala rovnodennost a slunovrat = gnómon

pralátka = apeirón = něco věčného, nesmrtelného, neomezeného

4 živly a 4 látky: oheň – teplo, voda – vlhko, vzduch – chlad, země – sucho

Anaximenés z Milétu

pralátka = vzduch – viditelný pohyb vzduchu, z něj vznikly všechny 4 živly, člověk i bohové

o počátcích filozofie píše Aristotelés

Zsv - Indická a čínská filozofie

Indická filozofie

2.tisíciletí př. nl. Harappané – nedokážeme o nich nic říct, neumíme rozluštit písmo

2.pol. 2. tisíciletí př.nl. Árjové – bojové kmeny, zemědělci a pastevci, nezakládali města, měli spíše sídliště. Vznikalo zde tkalcovství a kovářství. Měli písmo.

Védy – nejstarší filozoficko-náboženské texty. Je to 6 x obsáhlejší než bible.

Rozlišujeme 3 období:

1) Hymnů 1500-1000 př.nl.

2) Obětní mystika 1000-750 př.nl.

3) Upanišad 750-500 př.nl.

Období hymnů

Psali se hymny, oslavné básně a písně na bohy.

Ve védách jsou bohové líčeni jako lidé. Jsou to nejčastěji přírodní bohové v lidské podobě.

V některých dílech je i vyslovena pochybnost o tom, zdali bůh vůbec existuje.

Období obětní mystiky

Je to cesta, která veda k poznání boha a pravdy. Společnost se člení do kast.

Bráhmani – kněží, mají na starosti východu, vzdělání, kulturu. Věří v posmrtný přechod z jedné kasty do druhé nebo do rostliny, či zvířete.

Kšatrijové - bojovníci a vládci.

Vajšjové – řemeslníci, obchodníci.

Šůdrové – potomci původního obyvatelstva

Párjové – zajatci otroci

Období upanišad

(sedět v blízkosti svého učitele a naslouchat moudru jeho vědění)

Mají pesimisticky laděné texty. Nevíme proč.

Buddhismus

Buddha – osvícený, probuzený

V této vznikají osobnosti.

Jeho jméno je Sídhártha, byl to královský syn, byl předurčen k vládnutí. V době těhotenství jeho matky se jí zdál sen, že jí do jejího lůna vstoupil slon.

Nechala si sen vyložit. A znamenalo to, že syn bude buď vládnout, nebo se stane filozofem a sejme nevědění z lidí.

Otec se syna snažil izolovat, aby nepoznal okolní svět, ale nepodařilo se mu to. Buddha se jednou setkal s mužem, který zemřel a uvědomil si, že život, který žijeme je plný utrpení a strádání.

Uvědomil si, že během života nás potkají 3 utrpení. (Nemoc, Stáří, Smrt)

Čínská filozofie

2 směry: konfucianismus, taoismus 

 

1) Konfucianismus

Konfucius žil v 6-5 st. př.nl. je to současník Buddhy.

Žil v době, kdy byla Čína rozdělena na několik malých státečků.

Pocházel ze státu Lu.

Z jeho života nevíme nic s přesností.

Říká se, že otec byl vojáka, který brzy zemřel, a pak ho vychovávala jeho matka v chudobě.

Založil státovědu. Zabýval se fungováním státu a mezilidskými vztahy.

Je to zakladatel filozofie v Číně. Je zakladatelem racionalistické filozofie (oprošťuje se od náboženství)

Razil myšlenku, že všichni lidé jsou si rovni. Říkal to v době, kdy byla Čína císařstvím.

Hlásal rovnost lidí před zákonem. Klade důraz na stát a státní instituce – stát má zajistit vzdělání a výchovu svých lidí.

Odmítá myšlenku, proč bych studoval to a to, když to nepotřebuju.

Říkal:

Netrap se tím, že nezastáváš žádný úřad, ale chovej se tak, abys ho kdykoli zastávat mohl.

Jestliže někdo chce stát v čele státu, tak si musí nejdříve zamést před svým prahem.

Vztah mezi panovníkem a obyvateli by měl být takový jako je mezi otcem a synem.

Chce, aby byl panovník štědrý, laskavý, pracovitý, důvěryhodný…

Konfucius postupně kolem sebe soustředil asi 3000 mužů, ale jeho učení nemělo dostatečnou odezvu.

Byl spisovatel a zasloužil se o vydání starších děl.

Napsal Kroniku/Knihu Jara a Podzimu

Líčí dobu do roku 722 až po svou smrt 480 př. nl.

Rozpravy – kniha s výroky Konfucia, nejistý autor

jeho zásluhou vyšly:

Kniha proměn (dějiny 3000 let. př. n. l.)

Kniha písní (soustřeďuje čínské písně)

Kniha listin (nařízení a vyhlášky Číny)

Kniha obřadů (zvyky, obřady, rituály, úcta)

myšlenka: „nečiň to, co nechceš, aby druzí činili Tobě“

2) Taoismus

tao = cesta, rozum, metoda, princip

zakladatel Lao c' – starý mistr

cíl = nesmrtelnost

umírněný život, zlatá střední cesta, oproštění od vášní, znalost míry

neklade důraz na instituce

přirozená cesta ke vzdělání

soulad s přírodou

Kniha o ctnosti (Tao te t'ing)

protiklady

podobnost s Konfuciem v pozornosti na vládce

odmítání války

velký stát se nemá povyšovat nad malými

moudrý se nevystavuje na odiv a proto je králem

ZSV - Úvod do filozofie

Filozofie

= nelze přesně vymezit předmět jejího působení

hledá pravdivé odpovědi na otázky, na které nedokážeme odpovědět

zabývá se člověkem, světem kolem

filia = láska, filein = milovat

sofia = moudrost

přirozenost člověka je tužba po poznání

filozofem je každý člověk (od 3 let života)

Platón: „Na počátku filozofie je údiv.“

Aristotelés: „Na počátku filozofie je úžas.“

Karl Jaspers: „Dítě je geniální, ale s dospělostí genialita mizí.“

vznik = v 1. tisíciletí starověku

Indie

(Védy – 2. tisíciletí, předchůdce, náboženské / teologické vědění, 6x větší než Bible)

Čína (2 000 př. n. l.)

Řecko (7. stol. př. n. l.)

náboženství = raná forma filozofie

mýty = báje, bájesloví = smyšlená vyprávění s prvky skutečnosti

epos = mýtus se známým autorem

Epos o Gilgamešovi

Děj začíná více jak 3000 let př. Kr. v městě Uruku, kde vládne Gilgameš - ze dvou třetin bůh. Jelikož si jeho poddaní stěžují bohům na nucenou a namáhavou stavbu hradeb, je stvořen polodivoký člověk Enkidu, který začíná požírat ovce v Gilgamešově království. Gilgameš však jde na Enkidua lstí – dá mu nevěstku, s kterou si šest dnů a sedm nocí Enkidu užívá. Potom zjistí, že se ho zvěř bojí, a tak si jde hledat přítele. Bojuje s Gilgamešem, avšak boj nemá vítěze. Tak uzavřou vzájemné přátelství na život a na smrt. S Gilgamešovou touhou po slávě jdou zabít do cedrového lesa obra Chumbabu, ztělesňujícího veškeré zlo. Po vítězné bitvě se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar, kterou však odmítá, a ta na oba sešle neporazitelného nebeského býka. Toho porazí a zabijí. Za to je Enkidu potrestán a umírá na následky nemoci. Smutný Gilgameš se vydává hledat nesmrtelnost. Od Uta-napištima se dozvídá, že když bude šest dní a sedm nocí bdít, dosáhne nesmrtelnosti. Naneštěstí je po cestě tak unaven, že zkoušku nezvládá. Při odjezdu se dozví, že jeho poslední nadějí je bylina z mořského dna. Tu Gilgameš utrhne a vrací se do Uruku. Na cestě se však zastaví u studánky, kde bylinu odloží. V nestřežené chvíli mu ji sežere had. Do Uruku se vrací již poučen – člověk se může stát nesmrtelný jen díky svým činům, a tak se mu stávají jeho mohutné městské hradby útěchou.

Píseň o Cidovi

Píseň o Rolandovi

Ilias a Odyssea

slovanský mýtus = mnohem prostší než řecký, který je výpravnější

slovanské = přírodní úkazy. předměty, rarášci, skřítkové

Filozofické discipliny

4 základní fil. discipliny:

A) ontologie

(bytím, existencí, podstatou světa, jsoucnem, pralátkou, z čeho je svět?)

1) monismus = existuje 1 substance/pralátka (voda, oheň, vůle k životu)

2) dualismus = základem jsou 2 substance na sobě nezávislé (dobro/zlo)

3) pluralismus = mnoho substancí

B) filozofická antropologie

(podstata člověka, bytí člověka, konečnost = smrt, proč tu jsme? zkoumá duši)

C) gnozeologie (= noetika)

zkoumá naše poznávání, hranice poznatelnosti

marxismus: "svět je poznatelný, ale je nepoznaný"

skepticismus: "nemůžeme dospět k objektivnímu poznání"

naivní realismus: "věci jsou takové, jaké se nám jeví"

sensualismus: "nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech"

John Locke, Berkeley, Hume

empirismus: "základem poznání je zkušenost"

racionalismus: „objektivní poznání je možné jedině rozumem“ (Descártes)

agnosticismus: nevěří, pochybuje, neví

týká se především náboženství (Hume)

D) dějiny filozofie

filozofie teoretická = hledání odpovědí na filozofické otázky

filozofie praktická

1) etika (chování, morálka)

2) estetika (o tvoření a vnímání krásy)

2 základní pohledy na řešení filozofických otázek (jsou proti sobě, neslučitelné)

co je prvotní, hmota nebo myšlení?

materie (hmota) – meterialismus (nevěří v bohy, žádný posmrtný život)

např. marxisté

idea (myšlenka) – idealismus (víra v bohy i posmrtný život)