ČJ - morfologie

Morfologie (tvarosloví)

Morfologie – nauka o slovních druzích a jejich mluvnických kategoriích.

Syntax (skladba) - nauka o stavbě vět a souvětí.

Morfologie a syntax tvoří dohromady mluvnici.

Slovní druhy a jejich vymezení:

1. podstatná jména (substantiva)

2. přídavná jména (adjektiva)

3. zájmena (pronomina)

4. číslovky (numerália)

5. slovesa (verba)

6. příslovce (adverbia)

7. předložky (prepozice)

8. spojky (konjunkce)

9. částice (partikule)

10. citoslovce (interjekce)

Existuje několik kritérií, podle nichž slovní druhy dělíme.

1. Kritéria tvaroslovná (morfologická) sledují, zda je slovo:

a) ohebné (1-5), pokud je slovo ohebné, sleduje se dále, zda se skloňuje (1-4), nebo časuje (5), pokud se slovo skloňuje, zjišťuje se ,zda jde o skloňování jmenné (substantivní), složené (adjektivní), nebo zájmenné.

b) neohebné (6-10)

2. Kritéria významová (sémantická) si všímají významu daného slova.

a) plnovýznamová (autosémantika)

b) neplnovýznamová (synsémantika)

3. Kritéria syntaktická zjišťují jakým způsobem, různá slova přispívají k výstavbě věty, příp. textu, tj. jakým větným členem ve větě jsou.

Gramatické kategorie jmen

Pádové formy vyjadřují ve větách či slovních spojeních, vztah slov k dalším slovům a tím i vztah mezi skutečnostmi, které tato slova označují. (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál instrumentál). 1. a 5. jsou bezpředložkové pády. 6. je vždy s předložkou.

Nominativ – plní ve větě funkce: podmět, jmenný přísudek, přívlastek shodný, příslovečné určení způsobu, doplněk.

Genitiv – typickým pádem neshodného přívlastku - „slovník češtiny“, „zeptal se ho“, příslovečného určení – „od neděle budeme doma“ a podmětu „nebylo žalobce“.

Druhý pád ve spojení s podstatným jménem přivlastňuje „hračky jejich dětí“, vyjadřuje původce děje „obraz od významného malíře“, cíl děje „příprava oběda“, vlastnost „muž malého vzrůstu“, množství „láhev vína“, srovnání „ráno moudřejší večera“.

Dativ – ve větě je nejčastěji předmětem „pustím ti tu píseň“

Akuzativ – ve větě je nejčastěji předmětem „viděl sem tě“, přívlastek neshodný „květiny pro Lenku“, „Pro peníze by si nechal vrtat i koleno.“

Vokativ – „Honzo“

Lokál – ve většině případů se vyskytuje jako adverbální určení „přijdu v šatech“, může být i předmětem

Instrumentál – má význam různých okolností děje „prošli jsme sousedovou zahradou“, nebo může být součástí přísudku jmenného se sponou „býval studentem“, doplňkem „byl zvolen prezidentem“

Číslo

jednotné – množné

Obecně rozlišuje protiklad jednotlivosti a mnohosti.

Jednotné číslo (singulár)

Množné číslo (plurál)

Látková – voda, písek, krev

Abstraktní – hloupost, upřímnost, nacizmus

Hromadná (singulária tantum) – mají pouze jednotné číslo, ale označují hromadu věcí. Nejčastěji končí –í, -ový, -stvo, -ctvo (hmyz, nábytek, uhlí, dříví, ptactvo)

Pomnožná (plurália tantum) – mají pouze množné číslo, ale označují jednu věc a nemůžeme od nich utvořit jednotné číslo (dveře, nůžky, kalhoty, Vánoce, Velikonoce, Hrdlořezy, Hradčany, neštovice)

Rod

Masculinum, femininum, neutrum

Existují substantiva, u nichž dochází ke kolísání mezi rodem např. esej, kužel.

Masculinum – životný, neživotný; měkká (muž, stroj), tvrdá (hrad, pán), samohláskové (předseda, soudce)

Když je první a čtvrtý pád stejný, tak je neživotný.

děti – kosti

myš – kost (myšmi – kostmi)

drahokamy

Vývojové tendence v tvarosloví jmen:

Neustálý jazykový vývoj umožňuje existenci variant. Jsou to takové jazykové prostředky, jejichž forma a většinou i jejich stylová platnost se liší, ale funkci mají obdobnou. Varianty mohou být hláskové (umyt se, umejt se), varianta pravopisná (filosofie, filozofie), morfologická varianta (tvarosloví jmen, vzor píseň – kost), mnoho slov, která původně patřila pod vzor kost, přecházejí pod vzor píseň. (loď – lodi, lodě; pěst – pěstem, pěstím; myš – 3.p. mn.č. myším, 6.pl mn.č. myších, 7.p. myšmi).

Podstatná jména rodu mužského neživotného a rod střední

V případě některých neuter a zdrobnělin rodu mužského neživotného, můžeme pozorovat tendenci, zachovávat při skloňování shodnou podobu kmene, tj. bez hláskové změny k – c. O jablcích, o jablkách; o balíčcích, o balíčkách.

Používání k v 6. pádě množného čísla rodu mužského neživotného je patrné i jinde, než u zdrobnělin.

Další příklady dvou variant – hotel – o hotelích, hotelech; v potoku, potoce

Gramatické kategorie sloves

Slovesa vyjadřují děj tj. buď činnost podmětu, nebo stav podmětu a změnu jeho stavu. Slovesný děj se může týkat nejen podmětu, ale také předmětu, podle toho rozeznáváme slovesa: předmětová – k doplnění svého významu potřebují předmět na nich závislý např. nést dříví, pití, počítač; pít vodu, pivo; slovesa, která se spojují se 4. pádem se nazývají přechodná, ostatní se nazývají nepřechodná, spojuje-li se se slovesem předmětovým zvratné zájmeno se, vzniká sloveso zvratné. Bezpředmětová slovesa – jdu, béžím, stárnu.

Slovesa mají zpravidla vlastní slovní význam = slovesa plnovýznamová – běhat, číst, psát. Ta slovesa, která nemají vlastní slovní význam, jsou slovesa pomocná – být, mít, moci.

4.1.

Slovesa, která spojují jmenný přísudek s podmětem, jsou slovesa sponová – být, bývat, stát se, stávat se.

Osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod, vid.

Způsob – oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál).

Čas - přítomný (prézens), minulý (préteritum), budoucí (futurum). Budoucí čas má v češtině podobu jednoduchou a složenou.

složená – budu běhat, chodit, psát (být + infinitiv nedokonavého slovesa)

jednoduchá – napíšu (dokonavým slovesem ve tvaru přítomného času)

Toto byly objektivní časy.

Předčasný, současný, následný jsou relativní časy.

Plusquamperfektum – byl jsem jim to řekl.

Slovesný rod

Forma aktivní – činný. Otvírám dveře.

Forma pasivní – trpný. Byl zatčen. – opisný tvar trpný (opisné pasivum); Dům se staví. – zvratným tvarem slovesa. Zvratná forma trpného rodu se používá v případech, kdy původce děje neznáme, nebo není pro dané tvrzení důležitý.

Procvičení

Na řízky používáme libové vepřové maso. Na řízky se používá libové vepřové maso.

Konečné výsledky voleb zveřejní volební komise v sobotu večer. Konečné výsledky voleb byly zveřejněny volební komisí v sobotu.

Ústřice jíme pokapané citrónem.

Po pachateli vyhlásili celostátní pátrání.

Předsedu vlády přijme rektor Univerzity Karlovy.

Hrad Kokořín nebyl nikdy dobyt. Kokořin nikdo nikdy nedobyl.

Karlštejn byl založen Karlem IV. Karel IV. založil Karlštejn.

Slovesný vid

Vyjadřuje dokonavost, či nedokonavost děje, případně jeho násobenost, či nenásobenost.

Slovesa dokonavá (perfektiva) – představují děj, který chápeme jako dokončený. – napsat

Slovesa nedokonavá (imperfektiva) – představují děj, který chápeme jako probíhající. – psát, číst

Většina českých sloves má vidové protějšky, existují však i jednovidová slovesa, která svým významem naznačují pouze dokonavost (perfektiva tantum). – vynadívat se

pouze nedokonavost (imperfektiva tantum) – umět

U nedokonavých sloves se můžeme setkat s tzv. násobeností, tvoří se pomocí přípony –v a vyjadřuje opakovaný děj. – zpívávat, sedávat

Slovesné třídy a vzory

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - třídy

-e, -ne (-me), -je, -í, -á

1. třída – nese, bere, maže, peče, umře

nesl, bral, mazal, pekl, umřel

2. třída – tiskne, mine, začne

tiskl, minul, začal

3. třída – kryje, kupuje

kryl, kupoval

4. třída – prosí, trpí, sází

prosil, trpěl, sázel – trp, sázej

5. třída – dělá

Slovesa, která lze k některému z těchto vzorů zařadit podle tvarů přítomných, ale která mají jiný kmen minulý, zařazujeme podle tvarů přítomných, jsou to například slovesa:

jít, jet – 1. třída, vzor – nese

spát, stát, bát se – 4. třída, vzor – trpí

mít – 5. třída

Nepravidelná slovesa: být, chtít, jíst, vědět

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - vzory

Cvičení: vid, třída, vzor

zamést – do, 1., nese

zametat – nedo, 5., dělá

tlouct – nedo, 1., peče

prominout – do, 2., mine

prát – nedo, 1. bere

cestovat – nedo, 3.,kupuje

psát – nedo, 1., maže

shromáždit se – do. 3., kryje

Vývojové tendence v tvarosloví sloves

1. infinitiv na -ci x -ct

U sloves s infinitivem a –ci se postupně začíná prosazovat varianta zakončená na –t (péci – péct, říci – říct)

2. slovesa mažu, děkuju

U sloves typu mazat, plakat se běžně používají varianty mažou, pláčou a varianty maží, pláčí považují za zastaralé.

Varianty kryju, děkuju, kupuju jsou dnes považovány za spisovné.

3. Tiskl x tisknul

U sloves typu tisknout, táhnout, zamknout se v současnosti spíše používají delší tvary tisknul, táhnul, zamknul.

JS - Morfologie

Morfologie = tvarosloví

= část gramatiky, nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy, tvořením tvarů slov (formální morfologie), vysvětlováním jejich mluvnických významů – gramatických kategorií (sémantická morfologie)

členění slova z hlediska tvarosloví (formy):

tvarotvorný základ (slovotvorný) = část slova společná všem tvarům slova

koncovka (tvarotvorná přípona) = liší se u jednotlivých tvarů

slovní druhy:

substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia, verba, adverbia, prepozice, konjunkce, partikule, interjekce

ohebná slova (1-5)

neohebná (6-10)

dvojí ohýbání (flexe):

skloňování (deklinace) = připojování pádových koncovek ke kmeni jmen

časování (konjugace) = připojování osobních koncovek ke kmeni sloves

u slov určujeme mluvnické kategorie:

jména: rod, číslo, pád

slovesa: osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, vid

(vzory jsou speciální případ)

principy třídění slov – 3 kritéria:

a) sémantické = věcně obsahové

plnovýznamové (autosémantické) = mají význam věcný i gramatický (1,2,5,6,10)

neplnovýznamová (synsématická) = mají význam gramatický (7,8,9)

b) morfologické = tvaroslovné

ohebnost / neohebnost

skloňování (jmenné, zájmenné, složené) / časování

c) syntaktické = skladebné

jsou / nejsou větným členem (7,8,9,10)

přechody mezi slovními druhy:

zpodstatnělá přídavná jména (hostinský)

zpodstatnělá adjektivní jména (naši)

konverze = přechody slov ohebných k neohebným (večer, málem, kolem)

I.) mluvnické kategorie jmen

= pád, jmenné číslo, u přídavných jmen a příslovcí k nim patří 2. a 3. stupeň

1) pád (casus) = vyjadřuje vztahy jména ve větě

prosté (bezpředložkové) = 1. a 5.

předložkové = 6.

1. nominativ

podmět, jmenná část přísudku, příslovečné určení, přívlastek, doplněk

2. genitiv

neshodný přívlastek, předmět, příslovečné určení

3. dativ

předmět

4. akuzativ

předmět, přívlastek neshodný, příslovečné určení, doplněk

5. vokativ

často tvoří jednočlennou větu

6. lokál

příslovečné určení, předmět, neshodný přívlastek

7. instrumentál

příslovečné určení

2) jmenné číslo (numerus) = vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti, odráží množství (kvantitu)

singulár = jednotné číslo

plurál = množné číslo

(ve staré češtině duál → ruce, nohy, ramena)

jména pomnožná (pluralia tantum) = tvar množného číslo, označují jednu věc

např. kamna, housle, vidle, saně, vrata, Vánoce, Čechy, Krkonoše

jména hromadná (singularia tantum) = tvar jednotného čísla, označují větší počet, celek téhož druhu

např. stromoví, křoví, ptactvo, bratrstvo, skot, mládež, drůbež

jména látková (materiální) = označují tvarem jednotného čísla látku, jejíž části jsou shodné s celkem

např. mouka, mák, hrách, hlína, olovo, kyslík

3) jmenný rod (genus) = jména svým tvarem vyjadřují příslušnost k některé kategorii

JS - Lexikologie, frazeologie, sémantika

Lexikologie, frazeologie, sémantika

lexikologie = nauka o slovní zásobě

frazeologie = nauka o ustálených slovních spojeních

sémantika = nauka o významu slov

slovo = základní jednotka slovní zásoby

slovní zásoba = se skládá z lexikálních jednotek (= frazémů), to je jednoslovných jednotek (kočka, chodit), víceslovných jednotek (sousloví) a frazeologických spojení (= frazémů)

a) aktivní (3000-10 000 slov)

b) pasivní

A) spisovná

B) nespisovná

sousloví = víceslovná pojmenování, skládají se z více slov se společným specifickým významem (např.: slovní zásoba, kyseliny sírová, minerální voda)

frazém = frazeologická pojmenování, fraz. obraty, jsou ustálená spojení slov, která mají jako celek jiný význam než jaký mají jejich jednotlivá slova

např.:

a) rčení: Sliby, chyby. Házet hrách na zeď.

b) pranostiky: Na sv. Jiří vylézají hadi a štíři.

c) přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

d) monokolokabilní: mít pré, pozdě bycha honit

I.) význam lexikálních jednotek

= lexikální jednotky slovní zásoby nesou určitý slovní význam

a) jednovýznamová (zeměpisné názvy, termíny)

b) vícevýznamová = jeden význam je vždy je základní a z něho se vyvinuly významy další, vznikly na základě podobnosti (oko → orgán → vajíčko, kuří oko, na punčoše, past)

II.) druhy významů lexikálních jednotek

A) věcný význam = označování věcí, jevů a vztahů, ovlivněn slohovým a citovým zabarvením

1) slohové: lepý – knižní

2) citové: jablíčko, barák

B) symbolický význam (např.: Ty šneku!)

C) význam slovotvorný = slova odvozená (stejný kořen – badatel) a složená (pravá – světadíl / nepravá – světadíl)

III.) plnovýznamová a neplnovýznamová slova

a) plnovýznamová = autosémantika = slova významově samostatná, ve větě jsou vždy větnými členy

1, 2, 5, 6,

b) neplnovýznamová = synsématická = významově závislá, význam se realizuje s plnovýznamovými

7, 8, 9

IV.) změny slovního významu

a) zužování slovního významu = specializace

např. nábytek (od nabýt) – původně věc získaná, dnes zařízení

b) rozšiřování významu = generalizace

např. limonáda – původně jen citrónový nápoj

c) metafora = přenesené pojmenování na základě vnější podobnosti

např. pomněnkové oči, mít máslo na hlavě

d) metonymie = přenesené pojmenování na základě vnitřní podobnosti, věcné souvislosti

např. máme doma Jiráska, renesance vychází z antiky

e) synekdocha = na základě věcné souvislosti kvantitativní, spojitost mezi celkem a částí

např. vrátit se pod rodnou střechu (dům), neděle (den, týden)

f) hyperbola = nadsázka = zveličující pojmenování

např. hrozně krásné, moře slz, les komínů

g) ironie = pojmenování v opačném významu, zlehčující, posměšné

např. To je ale chytrák! To je pěkný nepořádek!

h) eufemismus = ztlumené vyjádření trapné nebo nepříjemné představy, zjemnění skutečnosti

např. zesnul (zemřel), být v náladě (opilý), toaleta (záchod)

i) dysmefismus = zhrubění skutečnosti

např. pošel, chcípnul, zhebnul

j) kakofemismus = opak ironie, hrubé slovo použité jako mazlivé

např. ty darebo, mrško, neřáde jeden

k) litotes = oslabení popřením protikladu

např. to není pravda, nemohu nepřiznat

l) synestezie = záměna smyslových kvalit, smíšení požitků

např. ostrý tón, hořký pláč, sladké tajemství

V. lexikální významové vztahy

A) synonymie = souznačnost = slova mající zcela stejný význam nebo velice podobný

využití: obohacení slovní zásoby, slohová pestrost a vytříbenost

druhy:

a) úplná synonymie = synonyma jsou významově zaměnitelná

např. abonent – předplatitel, zubní lékař – stomatolog, mluvnice – gramatika

b) částečná synonyma

liší se:

1) jemnými významovými odstíny (jemný – hebký)

2) slohovým zabarvením (dívat se – koukat – hledět – zírat)

3) citovým zabarvením (spát – spinkat – hajat)

4) původem (podnítit – iniciovat, počítač – komputer)

5) různou mírou užívání (daň – berně, abstraktní – odtažitý)

6) z hlediska spisovnosti (skvrna – flek, úřad – ouřad)

7) z hlediska intenzity významu (volat – křičet, strach – hrůza)

B) antonymie = vztah významové protikladnosti

antonyma = opozita = slova protikladná

C) hyperonymie = vztah nadřazenosti

např. ryba → pstruh

D) hyponymie = vztah podřazenosti

např. pstruh → ryba

E) kohyponymie = vztah souřadnosti, slov na stejné úrovni

např. pstruh, kapr, štika

F) polysémie = slova mnohoznačná, významová spojitost, hlásková shoda

balvan – zátěž, velký kámen, úzkost

G) homonymie = vztah slov se stejnou formou, ale jiným významem, souzvučná

např. kolej – pro studenty, pro vlak

a) úplná

b) částečná

c) nepravá

1) homografy = shoda jen v grafické podobě, zvukově odlišné

např. panický

2) homofony = shoda jen v zvukové podobě, graficky odlišné

např. myly – myli, let – led

d) morfologická

e) slovně druhová

H) paronymie = zvuková podobnost, významová odlišnost

např. průhledný – průsvitný, nesmělý – ostýchavý

VI. slovní zásoba a její vrstvy

spisovná

1) odborné názvy = termíny

2) básnická slova = poetismy

3) knižní

4) hovorová

nespisovná

1) slangová

2) profesionální

3) argot

4) vulgarismy

5) obecná čeština

6) dialekty

A) aktivní

B) pasivní

a) územní rozdělení slovní zásoby

dialekty

b) podle dobového hlediska

1) historismy = pojmenování zaniklých skutečností

např. léno, palcát, gladiátor, cech

2) archaismy = zastaralá, dnes nahrazená slova

např. orudí (nádobí), brtník (včelař)

3) neologismy = nově vytvořená slova

např. robot, lunochod, rogalo, kliknout

c) podle citového zabarvení = expresivity (kladně/záporně)

1) lichotná (familiární)

2) mazlivá (meliorativa)

3) dětská

4) domácká (hypokoristika)

5) zjemnělá (eufemismy)

6) hanlivá (pejorativa)

7) zhrubělá (dysfemismy)

8) zveličelá (augmentativa)

9) vulgární

10) nadávky

11) žertovná a posměšná

JS - Lingvistika

Jazykověda

lingvistika = jazykověda, studuje, popisuje, zkoumá jazyky, vztahy mezi nimi, vykládá jejich pravidla, pravopis...

1. lexikologie = nauka o slovní zásobě

sémantika = nauka o významech slov

etymologie = nauka o původu slov

frazeologie = nauka o ustálených slovních spojeních

lexikografie = nauka o slovnících

onomastika = nauka o vlastních jménech

2. slovotvorba = nauka o tvoření slov

3. nauka o zvukové stránce jazyka a pravopisu

fonetika = zabývá se studiem a popisem hlásek

fonologie = zabývá se zvukovými jednotkami jazyka z hlediska jejich funkce

ortofonie = popisuje správnou artikulaci jednotlivých hlásek

ortoepie = popisuje pravidla správné výslovnosti

ortografie = určuje pravidla pravopisu

grafémika = popisuje písemnou podobu jazyka

morfologie = nauka o tvoření slov

psycholingvistika = zkoumá psychické procesy související s jazykem

sociolingvistika = zkoumá vztahy mezi jazykem a společností

rétorika = nauka o řečnictví

Jazykovědci v době národního obrození

Dobrovský: Německo-český slovník, Zevrubná mluvnice jazyka českého

Jungman: Česko-německý slovník

Gebauer: Příruční mluvnice jazyka českého

Jazykovědci 20. století

Trávníček

Jedlička

Havránek

Šmilauer

Zařazení českého jazyka

mateřský jazyk, národní jazyk, živý jazyk, slovanský jazyk, indoevropský jazyk, flexivní

Příbuznost jazyků

3-5 tisíc jazyků

jazykové skupiny = vzájemně podobné jazyky

světové jazyky = hovoří jimi přes 60 miliónů lidí

Jazykové rodiny

I.) indoevropské

II.) ugrofinské (uralské jazyky)

III.) baskičtina

IV.) turečtina (altajské jazyky)

I.) Indoevropské jazyky

1. slovanské jazyky

západní: polština, lužická srbština, slovenština, čeština

jižní: slovinština, bulharština, makedonština, srbština, chorvatština, staroslověnština

východní: ruština, běloruština, ukrajinština

2. germánské jazyky

severní: norština, švédština, dánština, islandština, faerština

západní: angličtina, němčina, švýcarská němčina, holandština, vlámština, jidiš, afrikánština, lucemburština

mrtvé: vandalština, gótština, burgundština, langobardština

3. románské jazyky

západní: portugalština, španělština, francouzština, italština

mrtvé: latina, dalmatšina

4. keltské jazyky

irština, velština, bretoština

5. baltské jazyky

litevština, lotyština

6. indoíránské jazyky

indické: romština, bengálština, sanskrt, hindština

íránské: afgánština, perština, kurdština

7. řečtina

8. albánština

9. arménština

II.) kavkazské jazyky

III.) tibetočínské jazyky

IV.) thajské jazyky

V.) uralské

úzus = pravidelné užívání jazykových prostředků

norma = soubor pravidelně užívaných jazykových prostředků

kodifikace = odborné jazykovědné zaznamenání normy