Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- německá idealistická filozofie
- (1770-1831) přelom 18. a 19. století
- východisko pro Marxe
- studoval teologii, historii, filozofii
- setkal se se Schillingem na universitě
- spolu se nadchli pro filozofii Kanta, obdiv ke starověku a VFR
- stal se soukromým učitelem i mimo Německo (Francie, Švýcarsko)
- později se stal redaktorem novin
- 9 let ředitelem norimberského gymnázia
- učil na různých universitách
- v Jeně se stal docentem
- v Heidelbergu získal profesůru
- přechází na berlínskou universitu, rektor v čele katedry filozofie
- oženil se v 41 letech, klidný život, nemanželské dítě
- kritizoval ho Schopenhauer
- všechny katedry v Německu vyučovaly jeho filozofii
- nebyl dobrým profesorem, zadrhával, kašlal, chaotik
- oblíben u studentů
- „filozofem mě bůh učinil za trest“
- a) VFR
- věřil, že pruská absolutistická společnost je tou nejlepší dobou
- obdivoval VFR přesto, že přinesla teror
- sympatizoval s Napoleonem
- b) starověk
- ukazuje na vývoj dějin lidstva
- etapy vývoje:
- 1) Egypt, Čína, Indie, Persie
- absolutistická vláda, jediné svobodné individuum je panovník
- vrchol civilizace znamená její konec
- 2) starověk – Řecko, Řím
- 3) středověk – úpadek, „dlouhá noc“
- 4) renesance – německá reformace
- 5) osvícenství – hodnotí kladně
- c) Kant
- shoduje se v tom, že svoboda znamená konat povinnost
- etika = etika povinnosti
- rozchází se v tom, že nemá rozdvojení, chce vidět člověka v jednotě se světem
- (Kant: povinnost a přání = rozdvojení člověka)
- idealismus = i vědomí (duch) má rovněž své dějiny
- práce přeměňuje nás i svět
- duch se vyvíjí ve stupních = triádách
- dialektik = vývoj díky překonání rozporů, vývoj jde stále dál
- (Hérakleitos) protiklady tvoří dohromady harmonii
- vývoj ducha směřuje ke svobodě pokroku, racionalitě
- 1. triáda = teze = malé dítě má nejprve rádo samo sebe
- 2. triáda = antiteze = odcizení sebe sama, zaměření na další osobu
- 3. triáda = syntéza = sloučení, uvědomění si společnosti, usilování o její štěstí
- člověk je nejlepší boží produkt
- Hegel vidí boha jinak než křesťané
- křesťané: bůh je neměnný, stvořil člověka
- Hegel: absolutní duch = bůh = absolutní idea
- bůh se vyvíjí v triádách, má své dějiny:
- 1. období = období snící (spící)
- 2. období = období odcizení, duch vstupuje do materiálna, do přírody
- 3. období = syntéza dvou předchozích
- světový duch (rozum) = člověk:
- 1. subjektivní duch = člověk jako individuum
- 2. objektivní duch = odcizení, zařazení do rodiny, poznání morálky
- 3. absolutní duch = náboženství, filozofie, umění
- kritizoval jej Schopenhauer, pro nesrozumitelnost
- ukázal na samovývoj = vývoj myšlení
- vývoj směřuje k racionalitě, ke svobodě pokroku
- východisko Marxe: „postavil Hegela z hlavy na nohy“
