Čj - Kánon: Zkrocení zlé ženy

Zkrocení zlé ženy

A) Literární teorie

• I.) Forma
  • 1. Obecná charakteristika díla
    • 1.1 Literární druh (lyrika, epika, drama)
      • DRAMA = příběh se vytváří pomocí dialogů a monologů
        • (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa; zásada 3 jednot)
        • (tragédie, komedie, hudební formy)
    • 1.1.1 Literární žánr
      • KOMEDIE = humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností
        • mívá dobrý konec
    • 1.2 Literární směr/sloh (obecně doba vzniku díla)
      • ANGLICKÁ RENESANCE (konec 16. století), alžbětinské drama
  • 2. Organizace jazykových prostředků
    • 2.1 Poezie
      • 2.1.1 Rytmus, verš, rým
        • BLANKVERS = 5stopý jambický verš
        • próza se mísí s rýmovaným veršem a blankversem
        • užití krátkých replik
        • metafory, ironie, opakování slov, expresivní výrazy
      • 2.1.2 Slovní zásoba
        • jazyková komika
    • 2.2 Próza
      • 2.2.1 Stylistická charakteristika textu
        • monology, dialogy
• II.) Obsah
  • 3. Tématická výstavba (téma)
    • 3.3 Drama
      • 3.3.1 Text
        • 3.3.1.1 Postavy
          • BIANCA= dcera kupce Baptisty, typická kurtoazní, romanticky zamilovaná a zasněná dívka, uchází se o ni tři nápadníci, kterým imponuje, že je křehkou dívkou, která potřebuje jejich ochranu
          • KATEŘINA = naprostý opak své sestry Bianky, je neústupná, bez něžnosti, proti konvencím a je na ní možné vidět, že Shakespeare dával ve svých dílech značný prostor ženám, protože jejich citovost a popudlivost mu naprosto doplňovala citově chladné postavy žen, Kateřina touží po skutečné lásce a ne jenom po milostném vzdychání
          • PETRUCCIO= se umí chovat jako skutečný hulvát a nedbat zvyků tehdy ještě doznívajícího středověku, ačkoliv je poznat, že ženy pro něj nejsou pouhým prožitkem a potěšením, své chování nijak neskrývá, naopak je dáváno okatě najevo jeho hádkami s Kateřinou
          • LUCENTIO = syn bohatého pisanského šlechtice Vincenzia, při příjezdu do Padovy se zamiluje do Bianky
          • GREMIO = další nápadník Bianky, který posléze uvidí, že oproti Lucentiovi nemá šanci a vzdává se její ruky
        • 3.3.1.2 Děj a kompozice
          • předehra o 2 scénách, 5 dějství
          • V Padově žije bohatý kupec Baptista Minola, který má dvě krásné dcery, Biancu a Kateřinu. Bianca je hodná, cudná a chytrá, ale Kateřina je láteřivá semetrika, které se každý obává. Protože je Kateřina starší, Baptista se rozhodne nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu. Jinak by mu Kateřina zůstala „na ocet“ a hlavně doma. Bianca má více nápadníků (Gremio, Hortensio a Lucenzio), ale o Kateřinu nikdo nestojí, než se ve městě objeví veronský šlechtic Petruccio. Rozhodne se si Kateřinu vzít za ženu a učinit z ní pokornou choť, ač se to se ostatním jeví jako neuskutečnitelné. Jelikož už je starší dcera Kateřina provdána, může si Bianca vybrat ženicha a tak se provdá za Lucentia. Petruccio udělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že překračuje konvence a Kateřina pochopí, že se musí zklidnit; nyní přichází vrchol příběhu v podobě sázky, kdy se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem, kdo z nich má poslušnější ženu. Každý z nich po sluhovi vzkáže své ženě, že má přijít k němu. Jediná, která dojde, bude Kateřina a Baptista a ostatní vidí že Petruchio Kateřinu zkrotil. Petruccio dostane 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Katky udělal hodnou ženu a samozřejmě vyhrává sázku s Lucenziem a Hortensiem.
        • 3.3.1.3 Prostor
          • italský Padov
        • 3.3.1.4 Čas
          • 16. století
      • 3.3.2 Inscenace
        • nejnovější inscenace u nás například v Národním divadle (2011), má špatné hodnocení kritiků
  • 4. Význam sdělení (hlavní myšlenka)
    • větší rovnost mužů a žen v renesanci, vymanění se ze středověkých norem
    • postoj společnosti k ženám a postoj žen k mužům
    • co je zdání a co skutečnost

B) Literární historie (zařazení do literárněhistorického kontextu)

• 1. Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)
  • 1.1 Politická situace
    • anglická renesance (16. a 17. stol.) - vláda Jindřicha VIII. až Alžběty I.
  • 1.2 Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)
    • náboženská nesvoboda, třídní rozdělení společnosti, pomalá expanze do Ameriky
  • 1.3 Kontext dalších druhů umění (malířství, hudba, architektura)
    • malíř: Hans Holbein, skladatel: Thomas Tallis
  • 1.4 Kontext literárního vývoje (co se dělo v literatuře), Literární směr/sloh
    • RENESANCE A HUMANISMUS
      • 14. - 16. stoletím , počátky v Itálii, později rozšíření do Francie a zbytku Evropy
      • kritika církve → zájem se od Boha přesunuje k člověku = antropocentrismus
      • umění pro novou společenskou vrstvu → bohaté měšťany, obchodníky, mecenáše
      • vědecké objevy, objevné plavby (Amerika) popřely do té doby neotřesitelná dogmata církve (M. Koperník, G. Galilei, G. Bruno) → posílení důvěry ve vědu a lidský rozum
      • inspirace antickou kulturou, např. nápodoby řeckých sloupů a štítů u kostelů
      • humanismus = „životní program“, soubor základních renesančních myšlenek, např. rovnost lidí před Bohem, racionalita, individualita
      • „ad fontes“ („k pramenům“) – zkoumání starých rukopisů, objevování zapomenutých děl
      • Španělsko – rytířské romány, pikareskní román – dobrodružný román, hrdina je šibal → satira
      • Anglie – alžbětinské drama – vrcholné období anglického divadla; přelom 16. a 17. století
• 2. Autor (jak historie ovlivnila autorovu tvorbu)
  • 2.1 Život autora + vlivy na dané dílo
    • narodil se ve Stratfordu nad Avonou, vzdělával se na latinské kšole, v 18 se oženil, v Londýně se poté věnoval divadlu, spolumajitel divadla Globe Theatre
  • 2.2 Život autora + vliv na jeho tvorbu
  • 2.3 Další autorova tvorba
    • celkem 38 her, téměř 200 sonet
    • komedie: Dva šlechtici veronští, Dva vznešení příbuzní, Kupec benátský, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské
    • historické hry: Richard III., Jindřich IV., V., VI., VII.
    • tragédie: Antonius a Kleopatra, Hamlet, Julius Caesar , Král Lear, Macbeth, Othello, Romeo a Julie
• 3. Inspirace daným literárním dílem
  • 3.1 Zfilmování, dramatizace (…)
    • 1967 – The taming of the shrew, režie: Zefirelli, hrají: E. Taylor, Richard Burton
  • 3.2 Jak dané dílo inspirovalo další vývoj literatury
    • dílem Shakespeara se už 400 let inspirují spisovatelé, především však autoři prózy

C) Literární kritika

• 1. Dobové vnímání literárního díla a jeho proměny
  • první emancipace žen
• 2. Kritika (chápaní, hodnocení) díla a její proměny
  • zpočátku působila dílo poněkud kontroverzně, „nekřesťansky“
  • dnes se tato hra upravuje, neboť některé věci by dnešními publiku již nepřipadaly vtipné (například když manžel nechá manželku hladovět a odpírá jí spánek)
• 3. Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování daného literárního díla
  • nadčasové

D) Srovnávání

• 1. Srovnání díla s vybraným dílem z formálního či tématického hlediska
  • jeho tragédie a historické hry jsou umělecky vypracovanější, zejména postavy

Čj - Kánon: Odyssea

Odyssea

A) Literární teorie

• I.) Forma
  • 1. Obecná charakteristika díla
    • 1.1 Literární druh
      • EPIKA = má děj, příběh, časové a příčinné souvislosti
    • 1.1.1 Literární žánr
      • HRDINSKÝ EPOS = rozsáhlá veršovaná skladba s bohatým dějem
    • 1.2 Literární směr/sloh (obecně doba vzniku díla)
      • ANTICKÁ LITERATURA
  • 2. Organizace jazykových prostředků
    • 2.1 Poezie
      • 2.1.1 Rytmus, verš, rým
        • DAKTYLSKÝ HEXAMETR = skládá se z 6 stop
        • 12 111 VERŠŮ rozdělených do 24 zpěvů
      • 2.1.2 Slovní zásoba
        • výrazné fráze a EPITETY CONSTANS = básnický přívlastek připisující běžnou vlastnost substantiva
        • při pojmenování postav užity OPISY
        • PŘÍMÉ ŘEČI
• II.) Obsah
  • 3. Tématická výstavba (téma)
    • 3.2 Epika
      • 3.2.1 Vypravěč
        • HOMÉR, nebo jiný možný autor z „homérovy školy“, bard
      • 3.2.2 Děj a kompozice
        • text lze rozdělit na 2 části, z nichž každou tvoří 12 zpěvů (část bloudění a část návratu)
        • počet zpěvů je stejný jako u Ilias (24), 12 111 veršů ve formě hexametru
        • děj tvořen 2 liniemi:
          • 1) v centru stojí Odysseův syn Telemachos, jenž se na radu Athény vydal hledat svého otce
          • 2) Odysseaova dobrodružství
            • obě se spojují v 15. zpěvu
          • PODROBNÝ DĚJ
        • 1.–4. zpěv: Sněm bohů na Olympu chce usnadnit návrat domů Odysseovi, kterého už sedmým rokem zadržuje nymfa Kalypsó na svém ostrově Ógygii. Posel bohů Hermes je poslán nymfu přimět, aby Odyssea propustila. Bohyně Pallas Athéna se mezitím snesla na Odysseův domovský ostrov Ithaku, kde je jeho žena Pénelopa tísněna nápadníky žádajícími, aby si jednoho z nich vzala. V podobě Odysseova přítele Mentóra podnítila Athéna Odysseova syna Télemacha, aby se vydal hledat svého ztraceného otce, nejprve do Pylu ke králi Nestorovi, potom do Sparty ke králi Meneláovi.
        • 5.–8. zpěv: Na vlastnoručně zbudovaném voru opustil Odysseus Ógygii. Jeho nepřítel, bůh moří Poseidón, vyvolal bouři a vor zničil. Odysseus se z posledních sil zachránil na ostrově Scherii, vlasti Fajáků, kde je na pobřeží laskavě přijat královou dcerou Nausikáou.
        • 9.–12. zpěv: Ústřední část eposu. Odysseus je hostem na dvoře krále Fajáků Alkinóa a vypráví o svém bloudění po moři po odjezdu od Tróje: Nejprve připlul k městu Ismaru v zemi Kikonů, které vypálil, Kikonové v odvetě zabili mnoho Odysseových druhů. Potom byly jejich lodě zahnány k Lótofágům, pojídačům lotosu – někteří Odysseovi druhové snědli lotos a chtěli navždy zůstat u Lótofágů, takže je Odysseus musel dovléct do lodi násilím. Pak připlul k zemi Kyklópů a jedním z nich byl s druhy uvězněn v jeskyni, Kyklóp Odysseovy druhy postupně požíral, s pozůstalými Odysseus Kyklópa oslepil a uprchl. Poté přistál u Aiola, který je vypravil na cestu domů a dal jim zavázaný měch naplněný větry; když však už byli na dohled Ithaky, Odysseovi druhové měch rozvázali a větry je zanesly zpět na moře. Po další plavbě doplul Odysseus k Laistrýgonům, lidožravým obrům, kteří zničili jedenáct Odysseových lodí a jejich posádky snědli, jen Odysseus se svou jednou lodí se zachránil. S touto poslední lodí dospěl Odysseus k ostrovu Aiaia, kde přebývala kouzelnice Kirké – ta proměnila několik Odysseových druhů ve vepře, Odysseus se však s pomocí boha Herma tomuto údělu vyhnul. Kirké se do něj zamilovala a rok zdržovala u sebe, než ho propustila a poslala do podsvětí zeptat se slepého věštce Teiresia na další cestu. V podsvětí Teiresiás Odysseovi předpověděl, že dopluje na ostrov Thrínakii, kde se budou pást Héliova stáda, chce-li se však vrátit na Ithaku, nesmí žádné zvíře ze stáda zabít. Potom se na Ithace musí utkat s Penelopinými nápadníky a nakonec si bude muset usmířit Poseidóna obětí. Kromě toho se Odysseus v podsvětí setkal i se svou matkou a s dalšími ženami, matkami a družkami slavných hrdinů, a nakonec s dušemi hrdinů, kteří zemřeli po návratu z Tróje: s Agamemnónem, Achileem a Aiantem. Viděl také Mínóa, dříve krétského krále, soudce v podsvětí a různé duše trápené navždy za nějaký přečin, například Tantala a Sísyfa, promluvil také s Héraklem a pak z podsvětí utekl. Poté se Odysseus vrátil zpět na ostrov Aiaiu, kde ho Kirké varovala před nástrahami další cesty – Sirénami, mořskými obludami Skyllou a Charybdou a stejně jako Teiresiás před zabíjením Héliova skotu na ostrově Thrinakii. Od Kirké připluli k ostrovu Sirén, Odysseus zacpal druhům uši voskem a sám se nechal přivázat ke stěžni a tak unikli jejich vábnému zpěvu. Propluli mezi Skyllou a Charybdou, které uchvátily několik námořníků a poté Odysseova loď dospěla k ostrovu, kde se pásla stáda boha Hélia. Hladoví Odysseovi druhové několik kusů dobytka zabili a snědli, Zeus jim pak na odjezdu roztříštil loď, všichni námořníci zahynuli, jen Odysseus se zachránil a vítr ho na trámu z lodi zahnal podél Charybdy na ostrov nymfy Kalypsó, Ógygii.
        • 13.–16. zpěv: Odysseus se s pomocí Fajáků vrátil na rodnou Ithaku, kde mu bohyně Athéna dala podobu starého žebráka, odebral se pak na salaš k věrnému pastýři Eumaiovi, vydával se za cizince a budil v pastýři naději, že se Odysseus brzy vrátí, v Eumaiově chýši se také setkal s Telemachem, který se vrátil ze Sparty.
        • 7.–20. zpěv: Odysseus se dal poznat Telemachem a spolu se dohodli na porážce nápadníků. Po dvaceti letech se Odysseus v podobě žebráka vrátil do svého domu, kde jej poznal pouze jeho starý pes Argos a stará služka Eurykleia. Odysseus se připravuje na zápas se ženichy, od kterých zažil jen urážky, takže se ho jako hosta musela ujmout sama Penelopé, jeho manželka.
        • 21.–22. zpěv: Penelopé přinesla Odysseův luk a prohlásila, že se vdá za toho, komu se podaří luk napnout a prostřelit jím ucha dvanácti seker za sebou. Nikomu z nápadníků se to nepovedlo, Odysseus se však také přihlásil a ucha seker prostřelil. Poté se Odysseus dal poznat a s pomocí Eumaia a Telemacha postřílel všechny nápadníky.
        • 23.–24. zpěv: Odysseus se dal poznat i Penelopé, ta si však nebyla jistá, zda před ní opravdu stojí její ztracený manžel. Aby jej vyzkoušela, přikázala vynést z ložnice jejich společné lůžko, které neznal nikdo než oni dva, a ustlat jej. Odysseus se však podivil, neboť jejich lůžko, které kdysi sám udělal z kmene vrostlého do podlahy, nebylo možné z ložnice vynést. Penelopu tato zkouška přesvědčila a Odyssea přivítala jako svého muže. Závěrem Odysseus navštívil svého otce Láerta a usmířil se s příbuznými zabitých nápadníků.
      • 3.2.3 Postavy
        • Odysseus, Telemachos, Penelopé
      • 3.2.4 Čas
        • časově zahrnuje 41 DNŮ (od Telemachova odjezdu po návrat Odyssea na trůn), zbylých 10 let bloudění je shrnuto v retrospektivním vyprávění ve zpěvech 9 až 12 (Kyklop Polyfém, Kirke, sestup do podsvětí atd.)
      • 3.2.5 Prostor
        • starověké Řecko, přilehlé vody, západní Malá Asie
  • 4. Význam sdělení (hlavní myšlenka)
    • navazuje na Ilias, opěvování hrdinských dobrodružství, interakce lidí s bohy

B) Literární historie (zařazení do literárněhistorického kontextu)

• 1. Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)
  • 1.1 Politická situace
    • Řecko se skládalo z nejednotných kmenů. Historie tohoto temného období je nám známa právě od Homéra.
  • 1.2 Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)
    • řecké otrokářství, městské státy polis, rozvoj písma a mytologie
  • 1.3 Kontext dalších druhů umění (malířství, hudba, architektura)
    • dórský řád architektury, polyteismus, kalogathie = soulad duševních a těl. sil
  • 1.4 Kontext literárního vývoje (co se dělo v literatuře), Literární směr/sloh
    • Archaické období (8. - 6. století), Homér: Ilias, Hésiodos: Práce a dny, Sapfó: Písně
• 2. Autor (jak historie ovlivnila autorovu tvorbu)
  • 2.1 Život autora + vlivy na dané dílo
    • mohl to být potulný slepý zpěvák, využíval tradice ústní epiky
  • 2.2 Život autora + vliv na jeho tvorbu
  • 2.3 Další autorova tvorba
    • Ilias (z řeckého Ilión = Trója) vypráví o posledních 51 dnech trojské války
    • Homérské hymny
    • Válka žab s myší
• 3. Inspirace daným literárním dílem
  • 3.1 Zfilmování, dramatizace (…)
    • mnohokrát zfilmováno, téma oper a divadelních představení
  • 3.2 Jak dané dílo inspirovalo další vývoj literatury
    • Vergilius: Aeneis, Dante: Peklo, Joyce: Odysseus

C) Literární kritika

• 1. Dobové vnímání literárního díla a jeho proměny
  • ústní šíření, oblíbené ve všech vrstvách společnosti
• 2. Kritika (chápaní, hodnocení) díla a její proměny
• 3. Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování daného literárního díla
  • nadčasové vypracování postav a mezilidských interakcí

D) Srovnávání

• 1. Srovnání díla s vybraným dílem z formálního či tématického hlediska
  • oproti Ilias má komplikovanější děj, je dynamičtější, zábavnější, obsahuje více dialogů
  • v obou eposech jsou bohové zlidštěni, člověk je jim podřízen

Čj - Šablona k charakteristice neuměleckého textu

• 1. Slohotvorní činitelé
  • 1.1 Objektivní slohotvorní činitelé
    • (funkce projevu, prostředí a situace, kontakt s adresátem v projevu, psanost/mluvenost, připravenost/ne, oficiálnost/ne, formálnost/ne, dialogičnost/monologičnost)
  • 1.2 Subjektivní slohotvorní činitelé
    • (věk, životní zkušenosti, jazykové znalosti, povahové a osobnostní vlastnosti jedince, vztah autora k obsahu projevu)
• 2. Charakteristika funkce textu (záměr autora textu)
  • 2.1 Funkce sdělná (dorozumívací, běžně dorozumívací)
    • (získávací funkce, odborně sdělná, estetická)
• 3. Funkční styl (zařazení a charakteristika)
  • (prostěsdělovací, odborný, administrativní, publicistický, řečnický, umělecký)
• 4. Slohový postup
  • (informační, popisný, vyprávěcí, výkladový, úvahový)
• 5. Slohový útvar (zařazení a charakteristika)
• 6. Charakteristika jazykových prostředků
  • (spisovný jazyk, nespisovné útvary)

Čj - Šablona k charakteristice uměleckého textu

A) Literární teorie

• I.) Forma
  • 1. Obecná charakteristika díla
    • 1.1 Literární druh (lyrika, epika, drama)
    • 1.1.1 Literární žánr
    • 1.2 Literární směr/sloh (obecně doba vzniku díla)
  • 2. Organizace jazykových prostředků
    • 2.1 Poezie
      • 2.1.1 Rytmus, verš, rým
      • 2.1.2 Slovní zásoba
    • 2.2 Próza
      • 2.2.1 Stylistická charakteristika textu
      • 2.2.2 Slovní zásoba
• II.) Obsah
  • 3. Tématická výstavba (téma)
    • 3.1 Lyrika
      • 3.1.1 Lyrický subjekt
      • 3.1.2 Motivy
    • 3.2 Epika
      • 3.2.1 Vypravěč
      • 3.2.2 Děj a kompozice
      • 3.2.3 Postavy
      • 3.2.4 Čas
      • 3.2.5 Prostor
    • 3.3 Drama
      • 3.3.1 Text
        • 3.3.1.1 Postavy
        • 3.3.1.2 Děj a kompozice
        • 3.3.1.3 Prostor
        • 3.3.1.4 Čas
      • 3.3.2 Inscenace
  • 4. Význam sdělení (hlavní myšlenka)

B) Literární historie (zařazení do literárněhistorického kontextu)

• 1. Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)
  • 1.1 Politická situace
  • 1.2 Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)
  • 1.3 Kontext dalších druhů umění (malířství, hudba, architektura)
  • 1.4 Kontext literárního vývoje (co se dělo v literatuře), Literární směr/sloh
• 2. Autor (jak historie ovlivnila autorovu tvorbu)
  • 2.1 Život autora + vlivy na dané dílo
  • 2.2 Život autora + vliv na jeho tvorbu
  • 2.3 Další autorova tvorba
• 3. Inspirace daným literárním dílem
  • 3.1 Zfilmování, dramatizace (…)
  • 3.2 Jak dané dílo inspirovalo další vývoj literatury

C) Literární kritika

• 1. Dobové vnímání literárního díla a jeho proměny
• 2. Kritika (chápaní, hodnocení) díla a její proměny
• 3. Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování daného literárního díla

D) Srovnávání

• 1. Srovnání díla s vybraným dílem z formálního či tématického hlediska

Z - Zemědělství ČR

Zemědělská výroba je jedna z nejstarších činností člověka. Pěstování plodin a chov hospodářských zvířat zabezpečuje potraviny k přímé spotřebě obyvatelům, a zároveň zabezpečuje suroviny pro spotřební průmysl.
V Česku se pěstují plodiny mírného pásu tradičním způsobem. K novějším trendům patří ekologické zemědělství, při kterém se užívají přírodní postupy, například bez chemických hnojiv.
Česko stačí uspokojit potřebu základních zemědělských produktů, ale dováží subtropické ovoce, tropické pochutiny (káva, kakao), vlnu, bavlnu. Naopak vyváží chmel, sladovnický ječmen a výrobky živočišného původu (sušené mléko, maso, vejce). Problémem je vývoz do zemí, které si chrání svůj trh prostřednictvím některých opatření (clo, dotace vlastním zemědělcům).

Zemědělství je závislé na přírodních podmínkách:
- charakter reliéfu (nadmořská výška)
- kvalita půd
- klimatické podmínky

Nejlepší podmínky mají teplé nížiny (Polabí, moravské úvaly) s černozeměmi.
Zemědělský půdní fond tvoří souhrn všech zemědělsky využívaných ploch.
K zemědělství je využíváno 54% rozlohy Česka, z toho je 72% orné půdy, 22% luk a pastvin a ostatních (vinice, chmelnice, zahrady, sady) je 6%.

Vlastnické poměry

• před rokem 1990 - jednotná zemědělská družstva (JZD) a státní statky


• po roce 1990 změny > proces restituce, navrácení půdy majitelům, kterým byla půda po roce 1948 odebrána, začali hospodařit soukromí zemědělci. Dnes přesto převažují transformovaná zemědělská družstva.

Rostlinná výroba zabezpečuje potraviny pro obyvatele, ale i krmivo pro hospodářská zvířata. Převažují obiloviny.

• Nejrozšířenější plodinou je pšenice. Nejlepší podmínky má v mor. úvalech a ve středočeském Polabí.


• Ječmen - pěstuje se v pahorkatinách a hornatinách jako krmivo


• Zvláštní, sladovnický ječmen se používá jako surovina při výrobě piva a vyváží se do ciziny.


• Žito a oves se pěstují okrajově v pahorkatinách a hornatinách.


• Kukuřice na zrno se pěstuje jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy, Polabí. Jinak se pěstuje na krmné účely.


• Brambory se soustřeďují na Českomoravskou vrchovinu. Užívají se nejenk přímé spotřebě nebo ke krmným účelům, ale také ke zpracování v lihovarech, škrobárnách.


• cukrové řepy najdeme jen v nížinách


• řepka se v poslední době rozšiřuje (rozmáhá), používá se k výrobě oleje i bionafty


• ovoce - sady převažují na Litoměřicku, Kolínsko a v Dolnomoravském úvalu, tradiční je pěstování vinné révy, nejznámější oblasti pěstování vinné révy jsou v jižní Moravě (Břeclavsko, Znojemsko, Hodonínsko).

Živočišná výroba - produkce se v poslední době snižuje kvůli poklesu spotřeby hovězího masa, mléka a mléčných výrobků.

• chov skotu - v posledních patnácti letech pokles stavu. Chov se uskutečňuje nejvíce ve východních Čechách a v Českomoravské vrchovině (chov na mléko a maso). V hornatých a podhorských oblastech - masná plemena, extenzivní chov (pastviny).


• chov prasat je soustředěn v okolí velkých měst a do míst, kde je dostatek krmného obilí. U nás je tradičně větší spotřeba vepřového než hovězího.


• chov drůbeže je zaměřen na maso (brojleři) a na produkci vajec (nosnice). Chov na maso v hustě zalidněných oblastech. Spotřeba drůbežího masa v Česku oproti ostatním evropským státům nižší. Drobní chovatelé - na vajíčka.


• chov ovcí - okrajový, v podhorských a horských oblastech (Beskydy). Skopové maso je u nás málo oblíbené. Česká vlna je málo kvalitní.


• rybářství - tradice v jižních Čechách


• včelařství - tradice drobných producentů medu, vosku

Čj - Stylistika

Stylistika

Ch - Další analytické metody 01

• 1) NMR – nukleární magnetická resonance
  • používá se jako chemická analytická metoda i jako medicínská zobrazovací technologie
  • = založena je na vlastnostech asymetrických atomových jader a dá se tak použít k měření atomů obsahující lichý počet protonů nebo neutronů (případně obojího)
  • taková jádra totiž mají určitý dipólový moment a je možné je ovlivnit elektromagnetickým polem
    • jádro (+/-), spíše větší plus než mínus, v silném mag. poli → částice se natočí
  • celý vzorek se umisťuje do extrémně silného magnetického pole, to ovlivňuje jádra příslušných atomů
  • různé NMR techniky jsou založené na souvislosti mezi energetickými změnami takto ovlivněných jader a elektromagnetickým zářením vhodných vlnových délek
  • různým jevům a různým atomům odpovídají charakteristické vlnové délky
  • velkou nevýhodou těchto metod je extrémně slabý získávaný signál a špatný poměr signálu v šumu (je potřeba extrémně citlivých detektorů)
  • hlavní výhodou je to, že dochází k fakticky nulovému poškození vzorku

• 2) Polarografie
  • (česká Nobelova cena za vědu 1959, Jaroslav Heyrovský)
  • = jdou to metody patřící mezi tzv. elektroanalytické postupy
  • = jejich základem je měření závislosti proudu na napětí na elektrodě tvořené kapkou rtuti
  • využívá především toho jaké děje probíhají na rozhraní elektrody a roztoku a také faktu, že na rtuťové elektrodě se vodík uvolňuje při mnohem vyšším napětí než normálně
  • změřená závislost obvykle vypadá jako nepravidelné stoupací schody
  • každý kov má charakteristické napětí při kterém se zapojí do reakce probíhající na elektrodě
  • z napětí při kterém dojde k nárůstu průtoku proudu lze proto zjistit druh obsaženo kovu
  • z velikosti nárůstu lze zjistit kolik je ho v roztoku obsaženo
  • Př.: pokud u vzorku s koncentrací 0,2 mol / litr změříme nárůst 400 nA a u neznámého vzorku 600 nA, jeho koncentrace je 600/400 . 0,2 = 0,3 mol / litr