Ch - Fyzikální chemie

Úvod do fyzikální chemie

Je to obor chemie, který silně hraničí s fyzikou, zabývá se například souvislostmi mezi vlastnostmi částic látek a jejich makroskopickým chováním, fyzikálními vlastnostmi různých chemických látek, vysvětlením podstaty některých jevů na pomezí fyziky a chemie.

Skupenské stavy látek

různá skupenství mají své charakteristické vlastnosti a chování

ta vycházejí z chemických vlastností (a fyzikální vlastnosti) částic, které je tvoří

jsou totiž důsledkem různých mezimolekulových a podobných sil

následující kapitoly vycházející z dělení na 3 klasická skupenství

jsou takto zorganizovány z tradičních důvodů, realita je o něco složitější

od pojmu skupenství se odlišuje pojem fáze

1 fáze v nějaké soustavě je uzavřená oblast, na jejichž hranicích dochází ke skokové změně vlastností

takže například obsah sklenice ve které je vrstva vody a vrstva oleje má sice celý kapalné skupenství, ale tvoří ho 2 fáze

Plynné skupenství

jedná se o skupenství, kt. sdílí některé vlastnosti s kapalinami látky v obou těchto skupenstvím se dokonce souhrnně označují jako tekutiny

Fyzikální vlastnosti kapalin a plynů

ideální plyn = základní model používaný k popisu stavového chování plynů

chová se jako homogenní nekonečně stlačitelné médium, jehož částice spolu nijak neinteragují

stavová rovnice ideálního plynu = matematické popsání, popisuje jeho chování, nezávislá na chem. složení naší soustavy

p . V = n . R . T

p … tlak

V … objem

n … látkové množství

R … univerzální plynová konstanta, R = 8, 314

T … teplota v K (kelvinech)

z této rovnice vyplývají některé vlastnosti ideálního plynu:

1) nekonečná stlačitelnost = pro libovolný tlak jde spočítat takové podmínky, aby do toho stavu plyn šlo dostat

2) nekonečná rozpínavost

3) shodné chování bez ohledu na chemickou podstatu

molární objem ideálního plynu = z rovnice vyplývá, že 1 mol libovolného ideálně se chovajícího plynu bude mít vždy stejný objem za standardních podmínek

(ale může mít různou hustotu)

V = nRT / p = 1 . 8,314 . 293,15 / 101 325 (20°C)

V = 24 l … objem 1 molu ideálního plynu za normálních podmínek

4) za konstantní teploty platí prodané množství plynu vztah P . V = konstantní

pokud se nad důsledky tohoto faktu zamyslíme a srovnáme ho s reálnými plyny, zjistíme, že za vyšších teplot a nižšího tlaku se blíží chování ideálního plynů

čím nižší jsou teplota a tlak, tím větší jsou odchylky

vyšší tlak a nižší teplota se totiž molekuly dostávají víc do kontaktu a větší roli začínají hrát různé mezimolekulové síly

tlak = kinetická energie molekul

(hyperboly = izotermy, teplota je konstantní, hyperbola se pohybuje výše, když se zvyšují teploty)

Aj - Housing

a) semi-detached house (dvojdomek) - typical for GB
(1 or 2) chimney, chimnies (komín)
2 floors, yard behind the house and a big garden
(dvorek za domem a velká zahrada)
in front of the house is front garden
(před domem je přední zahrada)
inside we can find a fireplace
(uvnitř můžeme najít krb)
on the second floor are usually bathroom, bedroom
(ve druhém patře jsou většinou koupelna a ložnice)
these houses are mostly in the outskirts
(tyto domy jsou většinou na okraji města)

b) detached house (rodinný domek)
garage

floor

on the second floor

mortgage= hypotéka

pay back= splácet

rent = bydlet v podnájmu

flat or apartment= byt např. v paneláku

bedsit (v US: one room flat , studioflat )= garsonka

skyscraper = mrakodrap

bungalow = přízemní domek

cottage = chat. chalupa

cellar= sklep

basement = suterén

floor= patro

groundfloor = mezipatro

attic= půda

lofts= půda, podkroví 

 

Fy - Úvod od optiky - Odraz a lom světla

Patří k nejstarším oborům fyziky, zkoumá podstatu světla, jevy vznikající při šíření světla prostředím a jeho působení na látky.

17. století – mikroskop a dalekohled

dnes: optoelektronika, laser, holograf, digitální fotoaparát.

Světlo = elektromagnetické vlnění, na které je citlivý lidský zrak.

Vlnová délka lambda λ 390nm- 790nm

Rychlost světla ve vakuu je c = 300 000 km s^-1 = 3 x 10⁸ m s^-1

C – největší rychlost, které leze dosáhnout

Ve vzduchu je rychlost podobná jako ve vakuu, v každém jiném prostředí je menší.

Přehled záření podle vlnové dálky:

1) radiové vlny (dlouhé, střední, krátké, VKV) 30 km – 30 %nano m

2) mikrovlny

3) infračervené záření = šíří se dobře v zakaleném prostředí

zahřátá tělesa = zdroj, dalekohled, meteo snímky

4) viditelné světlo 390 – 790 nanometrů

5) ultrafialové záření

6) RTG

měkké (lékařství) 10 nanometrů až trichometry

tvrdé (průmysl) *1895, 1901 Nobelovka

7) gama záření = zdroj radioaktivní přeměny v jádrech

Zdroje světla

přírodní = světluška, Slunce, mořský ďas, bažina

uměla

šíření světla je ovlivněno prostředím

Šíření světla

světelné zdroje = tělesa, která vyzařují světlo

optické prostředí = prostředí, kterým se světlo šíří

Rozdělení :

1. průhledné = nedochází v něm k rozptylu světla (čiré, barevné sklo)

2. průsvitné = světlo prostředím prochází, ale zčásti se v něm rozptyluje (matné sklo, mléčné žárovky)

3. neprůhledné = světlo se v něm silně pohlcuje nebo se na povrchu odráží (klasické zrcadlo, CD)

a) prostředí opticky stejnorodé (homogenní)= takové optické prostředí, které má kdekoliv ve svém objemu stejné optické vlastnosti

b) prostředí opticky izotropní = rychlost šíření světla v daném prostředí nezávisí na směru (sklo)

c) prostředí opticky anizotropní = rychlost šíření světla závisí na směru šíření (např. křemen – dvojlom)

Způsob šíření světla v prostředí

světlo se ze světelného zdroje šíří ve vlnoplochách

velká vzdálenost → zdání rovinné plochy

Slunce (AU = střední vzdálenost Země – Slunce, 150 mil. km, astronom. jednotka)

proces šíření vysvětluje Huygensův princip:

Směr šíření světla ve stejnorodém optickém prostředí udávají přímky kolmé na vlnoplochu, které se nazývají světelné paprsky. Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře.

Zákon přímočarého šíření světla

Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře v rovnoběžných, rozbíhavých nebo sbíhavých svazcích světelných paprsků. Jestliže se tyto paprsky navzájem protínají, neovlivňují se a postupují prostředím nezávisle jeden na druhém. (= princip nezávislosti chodu světelných paprsků = při odrazu nebo lomu e paprsky navzájem protínají, ale neovlivňují)

Popis šíření světla:

a) vlnoplochou

kulová → v blízkosti bodového zdorje

rovinná → ve velké vzdálenosti

b) paprskem → přímka kolmá na vlnoplochu

bodový zdroj světla = zanedbatelně velký

Odraz a lom světla

řídí se stejnými zákony, jaké byly odvozeny pro mechanické vlnění pomocí Huygensova principu

k odrazu a lomu světelných paprsků dochází tehdy, jestliže světelný paprsek dopadá na rozhraní dvou prostředí s odlišnými optickými vlastnostmi

A) Odraz světla

POJMY: úhel dopadu α, kolmice dopadu k, rovina dopadu, úhel odrazu α ́

Zákon odrazu světla:

Velikost úhlu odrazu α ́ se rovná velikosti úhlu dopadu α : α ́ =α

odražený paprsek leží v rovině dopadu

úhel odrazu nezávisí na frekvenci světla

B) Lom světla

POJMY: úhel dopadu α, úhel lomu β, kolmice dopadu, index lomu

index lomu = veličina charakterizující rozhraní optických prostředí

prostředí opticky řidší = prostředí o menším indexu lomu

prostředí opticky hustší = prostředí o větším indexu lomu

rozlišujeme :

a) lom ke kolmici (v2 < v1)( β < α ) = světlo přechází z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího n1n2 

b) lom od kolmice (v2 > v1)( β > α ) = světlo přechází z prostředí opticky hustšího do prostředí opticky řidšího n1n2 

platí zákon o záměnnosti chodu paprsků (obecný zákon paprskové optiky) = dopadající a odražený paprsek lze zaměnit

Snellův zákon lomu:

 

= n

Fy - Přenos el. proudu - Přenos elmag. vlnění

Přenos elektrického proudu

vysoké napětí = 22 kV → 110, 220, 400 kV

elektrárna → transformátor → přenos → transformátor → odběr

zásuvka

fáze = vlevo

nulák

zamění = kolík

trojvodič = 3 dráty

hnědý = fáze

zelenožlutý = nulák

modrý = zemění

ochrana = pojistka – přepálení drátku v písku

jističe

baterie

tužková (+ nahoře, - dole)

žárovka (+ výstupek, - závit)

Výroba elektrické energie

tepelné, jaderné, solární, vodní, větrné

a) vodní elektrárna = turbína + elektromagnet (10%)

říční: přečerpávací (na Vltavě: Slapy, Orlík, Lipno), průtokové

přílivové + odlivové + příbojové

Kaplanova turbína = natáčivé lopakty, přizpůsobivá

Francisova turbína

Peltonova turbína

3 soutězky = největší vodní elektrárna světa

b) tepelné elektrárny = spalování uhlí → teplo → vodu v páru → turbína → hřídelí k alternátoru → kondenzátor → chlazení vody, kt. se vrací zpět

(Mostecko, Sokolovsko)

c) jaderné elektrárny = štěpení uranu (článkovité tyče) → princip tepelné elektrárny

d) solární elektrárny

panely (polovodiče) – prostorově finančně náročné

zrcadla – (Pyreneje), paraboloid → ohřev vody

e) větrné elektrárny (severní Evropa, Boží Dar, Jeseníky)

Přenos elektromagnetické vlnění

f = 50 Hz

e = 300 000 Km/s

vysoká frekvence = kmitající atom

elmag. dipól

intenzita E je kolmá na indukci B podle sinusové fce tvoří el. vlnu

ve vakuu se šíří stejně jako rychlost světla

odráží se, difrakce

vliv prostředí na rychlost vlny

odráží se od ionosféry (60 – 80 km)

zdroj lemag. vlnění = oscilátor vysoké frekvence (atom)

rychlost šíření ve vakuu

elmag. vlnu tvoří 2 navzájem neoddělitelné složky, kt. jsou na sebe kolmé

odraz, ohyb vlnění (difrakce)

Bi - Vývoj člověka

Zařazení vedoucí k linii člověka:

Nehetnatci -> vyšší primáti -> ploskonosí a úzkonosí primáti

Hominidi – nejstarší zástupci byli nalezeni v Egyptě; v Africe – prokonzul afrikanus (lidoopí); z Etiopie – Australopitekus afarensis… od tohoto nálezu záčíná hominizace (zčlověčování)

Australopitekus africanus, aus. Robustus, aus. Bosei

Člověk zručný (homo habilis) – 140 cm, 40 kg, mozkovna 650 cm²

Člověk vzpřímený (homo erektus) – 170 cm, 60 kg, mozkovna 1200 cm²

Člověk moudrý (homo sapiens) – poté došlo k „sapientaci“ (rozvoj nervové soustavy) – mozkovna 1300-1700 cm²

Homo sapiens sapiens

Ch - Cvičná písemka

1) rozdíl mezi katabolismem a anabolismem
2) stručně popište mechanismus využití škrobu, jako zdroje enerige
3) jaké jsou nutné podmínky pro syntézu bílkovin u člověka

Ch - Dynamická chemie

Metabolismus cukrů

existují redukující a neredukující cukry

metabolismus = soubor všech reakcí v živých org., zahrnující přeměnu látek i energie

3 typy metabolismu:

a) energetický

b) katabolický = (rozkladný); procesy, při kterých se za současného uvolnění energie štěpí složitější látky na jednodušší

většinou oxidace substrátu

c) anabolický = (syntetický); procesy, při kterých za současného spotřebování energie vznikají z jednodušších látek látky složitější

většinou redukce substrátu

makroergické sloučeniny = jejich prostřednictvím je uchovávána energie získaná při katabolických procesech, a posléze odevzdávána při dějích anabolických

ATP (adenosintrifosfát) = universální makroergická sloučenina

tvoří se z ADP (adenosintrifosfátu) navázáním zbytku kyseliny fosforečné při fosforylaci

v různých typech živých organismů pro něj existují různé postupy, odlišné jsou pro odbourávání cukrů a jejich syntézu

Odbourávání (katabolismus) cukrů

základní rozdíly mezi různými organismy jsou v tom, že některé zvládají pouze anaerobní odbourávání cukrů tedy postupy, které nevyžadují kyslík

jsou to postupy vývojově nejstarší a poskytují relativně malé množství energie

(droždí, výroba alkoholu, močály, jogurt...)

I.) Anaerobní fáze odbourávání cukrů

jedná se o složité mnohostupňové metabolické procesy, do kterých je na začátku nutné dodávat energii, ale i tato fáze má různé varianty

1. fází je rozklad složitějších cukrů na jednoduché cukry

voda → glukóza → pyruvát (sůl kyseliny pyrohroznové)

získané jednoduché cukry se sérií reakcí mění na sůl kyseliny pyrohroznové

tento postup je v podstatě pro všechny organismy stejný

chemotrofní organismy = jedná se o první bakterie, neumí fotosyntézu, nezískávají energii z cukrů

další postupy zpracování se mohou v různých organismech výrazně lišit

základní rozdíl je mezi alkoholovým kvašením a mléčným kvašením

produkt je alkohol (ethanol) či sůl kyseliny mléčné → dále probíhají další metabolické procesy

složitější cukr → jednoduchý cukr → sůl kys. pyrohroznové

→ mléčné kvašení

→ alkoholové kvašení

II.) Aerobní odbourávání cukrů

organismy, které ho zvládají obvykle zvládají i nějakou anaerobní metodu a obě varianty kombinují

většinu energie přitom získávají aerobním způsobem, z něj je zisk energie řádově vyšší

anaerobní → při námaze (sprint)

výroba pyrohroznové soli (bolesti svalů)

hlavní metabolická cesta spočívá v přeměně soli pyrohroznové kyseliny na CO2 a energii v tzv. citrátovém cyklu (krebsův cyklus)

energii organismus získává v chemické podobě, především jako molekuly ATP

např. člověk umí kys. mléčnou z anaerobního mechanismu přeměnit zpátky na sůl pyrohroznové kyseliny a tu vrátit do aerobního mechanismu

neudýchatelné → kvašení → laktáty → sůl. kys. pyrohroznové → aerobní organismus

Syntéza (anabolismus) cukrů

= jedná se o postupy spadající do 3 hlavních kategorií

1) fotosyntéza (zdroj energie)

2) výroba složitějších cukrů z jednodušších

3) syntéza cukrů z necukerných složek organického původu (chybí jednoduchý cukr → vyžaduje dodání vnější energie v biologické podobě) → pomocný postup organismů

1) fotosyntéza

sumární rovnice
6H2O + 6CO2 --- C6H12O6 + 6 O2

= je to reakce, která udržuje v chodu biosféru téhle planety

naprostá většina energie se do ní totiž dostává tímto způsobem

základní děj, kt. do biosféry dostává původně anorganicky vázaný uhlík

→ deštné pralesy, rostliny

vázání uhlíku ve formě uhličitanu vápenatého (mlži, koráli)

všechny detaily mechanismu fotosyntézy nejsou dodnes známé

lze rozdělit na 2 základní části:

a) světlostní = fotochemická

b) temnostní = čistě chemická

a) světlostní fotochemická fáze fotosyntézy

vznikají při ní sloučeniny obsahující energetický a chemický potenciál

jsou to molekuly s vysokým obsahem energie (biochemicky využitelné) a molekuly se silným redukčním účinkem

vzniká tam chemická směs, kt. je schopná provádět další procesy

energii pro tyto procesy získávají organismy ze světelného záření s dostatečnou energií / frekvencí

čím menší vlnová délka, tím větší energie

b) temnostní fáze

s pomocí sloučenin z fáze světlostní vzniká vlastní cukr

u některých organismů tento proces probíhá jinak, dokonce mohou využívat jiné základní suroviny než běžné rostliny

(mikroorganismy využívají sulfany)

fotorespirace = proces opačný k fotosyntéze

u rostlin dochází k obrácenému ději než je fotosyntéza

mohou spotřebovávat cukr a kyslík a vytvářet vodu a oxid uhličitý

Syntéza (anabolismus) složitějších cukrů

může probíhat různými mechanismy, jak z glukózy, tak z necukerných surovin

základem postupu je získání potřebného monomeru a jeho připojení na budovanou strukturu

typicky se jedná o procesy využívající prostorově silně specifické reakce (zámek a klíč, správné konce k sobě)

Metabolismus lipidů

lipidy obsahují zhruba dvakrát biologicky využitelné energie než sacharidy

jejich metabolismus bývá pomalejší a v určitém smyslu se méně využívá, protože i jejich syntéza vyžaduje velké množství energie

většinu energie získává organismus odbouráváním řetězců vyšších mastných kyselin

z 1 molekuly tuku vznikají 3 molekuly mastné kyseliny a 1 molekula glycerolu

Katabolismus bílkovin

Jeho základem je enzymatické odbourávání bílkovin na jednotlivé aminokyseliny.

zní velice erudovaná věta: I když sním řízek, tak nevyužívám ty bílkoviny celé, dokonce ani jejich části, ale rozkládají se až na jednotlivé aminokyseliny.

Tyto mechanismy normálně nepředstavují důležitý zdroj energie, jedná se především o způsob získávání surovin.

(zdravá strava - sacharidů mělo být pětkrát více než bílkovin. Bílkovin má být asi 15% , no není to zdroj energie)

Odbouráváním bílkovin sice je možné získávat energii, ale vzhledem k jejich obsahu v běžné stravě, a způsobu jejich využití, je to spíše nouzové řešení.

U člověka dochází k odbourávání bílkovin kvůli získávání energie až po dlouhodobém hladovění. (odbouráváme bílkoviny při hladu)

energie získaná ze zkonzumovaných bílkovin nepokryje ani spotřebu energie na syntézu nových ze získaných aminokyselin. (je to něco jako kdybychom chtěli být v plusu když rozebereme barák na cihly a z toho postavíme nový)

Bílkoviny se proto ani prakticky nevyužívají jako zásobní látly (Takže jde se sice odbourávat, jde z toho i energie získat - pokud se denně budeme cpát řízky hlady neumřeme, energie v tom není až tak málo, ..ale jako zdroj nic moc. )

I při konzumaci geneticky modifikovaných potravin obsahujících i modifikované bílkoviny nehrozí, že tyto změny budou působit potíže. – i modifikované bílkoviny se rozloží stejně jako přírodní. (Když sníme kukuřici a je tam geneticky modifikovaná bílkovina tak je to fuk protože ji stejně rozebereme na jednotlivé „cihly.“ Nic z toho se do DNA nedostává, je to blbost, metabolismus všechno rozdrtí na kousky )

(Tedy pokud pozřeme geneticky modifikovaný rulík zlomocný, to je pak jedno jestli je to původní jedovatá nebo geneticky upravená jedovatá)

Anabolismus bílkovin (Biosyntéza bílkovin)

základním předpokladem je dostatek surovin minimálně organicky vázaného dusíku, u člověka navíc dostatek tzv. esenciálních aminokyselin

začátkem procesu je biosyntéza chybějících aminokyselin

dalším krokem je transkripce neboli přepis části genetické informace z DNA do mRNA

pořadí aminokyselin v bílkovině je totiž kódováno pořadím nukleových bází v DNA

pro syntézu bílkoviny se proto příslušná část kódu vykopíruje z DNA

jednotlivým aminokyselinám odpovídají tzv. triplety = trojice nukleových bází

aminokyseliny se tak váží na kratičké úseky tzv. t-RNA = transportní ribonukleové kyseliny

DNA tvoří dlouhé řetězce

t-RNA = 3dílný kousek → váže se na 1 konkrétní aminokyselinu

RNA – 4 nukleonové báze

64 různých tripletů

20 aminokyselin

díky „mechanismu zámku a klíče“ mezi t-RNA a m-RNA se postupně připojují jednotlivé aminokyseliny do vznikajícího řetězce

řetězec bílkovin drží pohromadě tzv. peptidová vazba, kterou lze popsat následující reakci: (kondenzace hydroxylové a primární aminové skupiny)

-CO-NH- ... peptidová vazba

díky celému mechanismu vznikají bílkoviny tvořené nejen správným pořadím aminokyselin, ale jejich molekula je v bioaktivním tvaru

denaturace bílkovin → působením tepla, PH, nasolení...

vaření vajíčka

pozn. RNA funguje vlastně jako lešení

Metabolismus nukleových kyselin

Katabolismus (odbourávání)

vlastní DNA organismus téměř nikdy neodbourává

dochází k tomu pouze při úmrtí buněk nebo při vzniku buněk neobsahujících buněčné jádro

zato RNA se neustále recykluje, odbourává se i všechen genetický materiál získaný z potravy

podobně jako u bílkovin konzumace geneticky modifikovaných organismů nevede k podobné modifikaci u konzumentů

základem katabolismu je postupný rozklad působením enzymů

jednotlivé části se potom využívají dle jejich typu

Replikace DNA

Jejím základem je postupné rozplétání dvoušroubovice DNA, působením příslušného enzymu a dotváření chybějících polovin ke každému ze samostatných vláken.

Dvě základní vady tohoto procesu:

1.) při dotváření nového vlákna dochází občas k chybám, místo správné doplňkové báze se na dané místo přidá jiná. (dochází tak k mutacím)

2.) konce jednotlivých dvoušroubovic nenesou genetickou informaci, ale slouží k tomu, aby celá molekula pevně držela pohromadě. Při každém kopírování DNA se tyhle konce zkracují.

Jediné buňky, u kterých se organismus namáhá tuto chybu napravovat, jsou ty určené k rozmnožování.

Přepis z DNA do RNA

Funguje na podobném principu, ale DNA se rozplétá celá.

Dvoušroubovice se rozevře pouze v místě příslušného genu. Z komplementárních bází se vytváří příslušný řetězec RNA, a už v průběhu kopírování se „opsaný“ místa zase splétají.

Tento mechanismus v podstatě nedokáže DNA přepsat, při něm k mutacím nedochází.

K různým reakcím nukleových kyselin, chybám v nich a podobně , dohází i mimo tyto reakce.

Normálně se nejedná o úmyslné procesy, ale je to například důsledek působení ionizujícího záření. Podobné organismy jako pro replikaci DNA tudíž organismy používají i k opravě poškozených částí „za normálního provozu.“

____________________________________________________

Metabolismus lipidů

Obsahují zhruba dvojnásobek biologicky využitelné energie v porovnání se sacharidy.

Jejich metabolismus bývá většinou pomalejší. Méně se využívá, protože jejich syntéza vyžaduje více energie.

Většinu energie při tom organismus získává odbouráváním řetězců vyšších mastných kyselin.

Odbourávací mechanismy jsou podobně složité jako u sacharidů. Jejich základem je postupné odštěpování dvou uhlíkatých úlomků z molekul mastných kyselin, glycerol se může využít více různými způsoby.

Syntéza tuků

Potřebné mastné kyseliny organismus syntetizuje analogicky jejich rozkladu. (postupným přidáváním dvou uhlíkatých segmentů k vhodnému segmentu. Z nich a z glycerolu syntetizuje lipidy)

Metabolizmus bílkovin

Složené jsou z 20-ti různých aminokyselin ty jsou navzájem dost odlišné a pro každou proto existují samostatné metabolické cesty. Například člověk navíc některé z nich ani nedokáže syntetizovat.

Další fáze těch metabolismů bývají univerzálnější, alespoň v principu.

Katabolismus bílkovin

Jeho základem je enzymatické odbourávání bílkovin na jednotlivé aminokyseliny.

I když sním řízek tak nevyužívám žádné z těch bílkovin celé, dokonce ani jejich části, ale rozkládají se až na jednotlivé aminokyseliny.

Tyto mechanismy normálně nepředstavují důležitý zdroj energie, jedná se především o způsob získávání surovin.

Odbouráváním bílkovin je sice možné získávat energii, ale vzhledem k jejich obsahu v běžné stravě a způsobu jejich využití je to spíš nouzové řešení.

U člověka dochází k odbourávání bílkovin kvůli získávání energie až po dlouhodobém hladovění.

Energie získaná ze zkonzumovaných bílkovin nepokryje ani spotřebu energie na syntézu nových ze získaných aminokyselin.

I při konzumaci geneticky modifikovaných potravin obsahujících modifikované bílkoviny nehrozí, že tyto změny budou působit potíže - i modifikované bílkoviny se rozloží jako původní.

Anabolismus bílkovin

Základním předpokladem je dostatek surovin minimálně organicky vázaného dusíku. U člověka navíc dostatek esenciálních aminokyselin.