 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
neděle 2. ledna 2011
Happy New Year G4 !
středa 15. prosince 2010
Bio - všechno co jste chtěli vědet o genetice a báli jste se zeptat
Genetika
genetika = nauka o dědičnosti a proměnlivosti organismů
dědičnost = schopnost organismů uchovávat soubory genetických informací a předávat je svým potomkům
zabezpečuje stálost druhu
způsobuje podobnost a rozmanitost
proměnlivost = schopnost org. měnit vlastnosti, máme ji díky adaptaci org. v určitém prostředí
vloha = gen, informace pro utvoření určité vlastnosti org., je to biochemický znak
gen = úsek DNA, nese informaci o tvorbě bílkovin
bílkovina = stavební látka
enzym = řídí průběh metabolismu
lokus = úsek DNA, který obsahuje jen jeden gen, určení lokusů jednotlivých genů vznikne chromozomová mapa
alela = je konkrétní forma genu, gen může mít jednu nebo více alel
Molekulární základy dědičnosti
Nukleonové kyseliny
molekuly nukleonových kyselin = nositelé genetické informace
tvořeny řetězci vzájemné spojených nukleotidů
jsou složkou prakticky všech buněk
objeveny r. 1868, izolovány koncem 19. století
struktura objasněna r. 1953 Watsonem a Crickem, 1962 Nobelova cena
2 základní typy nukleových kyselin:
a) kyselina deoxyribonukleová (DNA) = obsažena v jádrech všech eukaryotických buněk
(u prokaryotických volně v cytoplazmě)
základní genetický materiál většiny organismů
slouží k uchování genetické informace
b) kyselina ribonukleová (RNA) = zajišťuje přenos genetické informace z DNA do struktury bílkovin
v organismech je přítomna v několika typech:
1) m-RNA (mediátorová RNA) = obsahuje přepis informací z DNA o primární struktuře bílkovinné molekuly, je matricí pro syntézu (vzorem) bílkovin
nachází se v chromozomu
2) r-RNA (ribozomová RNA) = součástí ribozomů, v nichž probíhá proteosyntéza
3) t-RNA (transferová RNA) = přenáší aminokyseliny z cytoplazmy na místo syntézy bílkovin (ribozomy), kde jsou spojovány do polypeptických řetězců
pro každou aminokyselinu existuje alespoň jedna t-RNA
odlišnost DNA a RNA
a) liší se přítomností cukerné složky
DNA: 2-deoxy-D-ribóza
RNA: D-ribóza
b) dusíkatými bázemi
DNA: thymin
RNA: uracil
nukleotid = základní stavební jednotka makromolekulárních nukleových kyselin
složení nukleotidu:
a) cukerná složka = pentóza (monosacharid s 5 uhlíky)
b) dusíkatá báze = navázána na cukernou složku
existují 4 typy (podle nich rozlišujeme 4 typy nukleotidů):
1) adenin (A)
2) guanin (G)
3) cytosin (C)
4) thymin (T) … pouze v DNA
5) uracil (U) … pouze v RNA
c) zbytek kyseliny trihydrogenfosforečné = jejím prostřednictvím jsou navázány jednotlivé nukleotidy
primární struktura NK = pořadí jednotlivých nukleotidů spojených v polynukleotidový řetězec
určuje genetickou informaci organismu
sekundární struktura NK = dána prostorovým uspořádáním polynukleového řetězce
molekula DNA – tvořena 2 polynukleotidovými řetězci (je dvouvláknová) stočenými do dvoušroubovice
spojení mezi vlákny dvoušroubovice DNA je realizováno vodíkovými vazbami mezi bázemi obou řetězců
k vazbě mezi určitou dvojicí bází dochází na základě komplementarity
molekula RNA – tvořena 1 polynukleovým řetězcem (je jednovláknová)
komplementární báze = vzniká mezi nimi vazba:
a) cytosin + adenin … C+A
b) adenin + thymin nebo uracilem … A+T (u DNA) nebo U (u RNA)
pořadí nukleotidů v jednom řetězci přímo určuje primární strukturu druhého řetězce (jeho matrici)
adenin a guanin = purinové báze, odvozené od purinu (2 kondenzované cykly)
spojeny 2 vodíkovými vazbami
cytosin, thymin a uracil = pyrimidinové báze, od pirimidinu (6členný, 2heteroatomy)
C + G spojeny 3 vodíkovými vazbami
Genetický kód
genetická informace = zapsaná ve struktuře DNA jako sled 4 typů nukleotidů (A, U, G, C)
každá z 20 proteinogenních aminokyselin (ze kterých se v b. tvoří bílkoviny) je kódovaná kombinací 3 po sobě následujících bází (nukleotidů)
začlenění každé aminokyseliny do vznikajícího polypeptidu je tedy určeno vždy trojicí = tripletem nukleotidů, které nazýváme kodony
genetický kód = soustava biologicky podmíněných pravidel, podle kterých jsou k jednotlivým kodonům přiřazovány určitě proteinogenní aminokyseliny
pořadí nukleotidů v NK tak řídí pořadí aminokyselin v molekule bílkoviny
v molekule NK jsou 4 typy nukleotidů, jejichž vzájemnými kombinacemi může vzniknout 64 (4na3) různých kodonů, pro něž platí:
1.) každý triplet kóduje jen 1 aminokyselinu
2.) genetický kód je degenerovaný = tzn. stejná aminokyselina může být kódována i několika různými triplety (64 tripletů, 20 proteinogenních aminokyselin)
3.) genetický kód je univerzální = tzn. u všech org. mají jednotlivé kodóny tentýž kódovací smysl
terminační kodony (UAA, UAG, UGA) = nekódují aminokyselinu, zakončují řetězec polypetidu
iniciační kodony (AUG) = začíná řetězec
Přenos genetické informace
přenos gen. inf. z mateřských b. do dceřiných je umožněn schopností DNA se replikovat a tvořit dceřiné molekuly, které jsou předávány do dceřiných b. pro mitotickém dělení
exprese genu = vyjádření gen. inf. proteosyntézou (syntézou bílkovin), tzn. vyjádření primární struktuře bílkovin
proteosyntéza probíhá ve 2 stupních:
1) transkripce = inf. z DNA se přepíše do m-RNA
probíhá především v buň. jádře, ale i v organelách, kt. obsahují DNA (např. mitochondrie)
2) translace = podle inf. v m-RNA se syntetizují bílkoviny, probíhá na ribozomech
pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci je určeno pořadím nukleotidů v m-RNA
I.) replikace DNA
= vznikají z 1 molekuly DNA 2 strukturně shodné molekuly dceřiné
= z původní molekuly DNA vznikají 2 dvouř. dceřiné molekuly, ve kt. 1 ř. pochází z původní mateřské molekuly DNA a druhá je nově vytvořená
základním enzymem nutným pro replikaci DNA je DNA-polymeráza = katalyzuje tvorbu vazeb mezi nukleotidy
k replikaci DNA dochází v tzv. S (syntetické) fázi mitotického dělení
a) rozvinutí a uvolnění jednotlivých řetězců šroubovice DNA, zanikají H vazby mezi bázemi nukleotidů
b) polynukleotidové ř. slouží jako vzory (matrice), ke kt. se na základě komplementarity přiřazují volné nukleotidy
c) jednotlivé nukleotidy se mezi sebou spojují vazbami a vytvoří nový polynukleotidový ř., jehož pořadí nukleotidů je komplementárně určeno pořadím nukleotidů v matricovém ř.
Př.1:
DNA: CACCGTACAG
DNA: GTGGCATGTC
Př.2:
DNA: AGA CAA CGA
RNA: UCU GUU GCU
Př.3:
Jeden z řetězců DNA má tyto nukleotidy. Jaké je pořadí nukleotidů v úseku řetězce?
AGT A C C G A T – mateřská buňka
TCA T G G C T A – dceřiná buňka
II.) transkripce DNA
= přepis gen. inf. z DNA do m-RNA
katalyzátor reakce = RNA-polymeráza
a) nejprve dochází k rozvolnění dvoušroubovice DNA
b) 1 ř. DNA slouží jako matrice, k jednotlivým nukleotidům DNA (=deoxyribonukleotidy) se na základě komplementarity přiřazují volné nukleotidy RNA (=ribonukleotidy)
c) nukleotidy RNA jsou spojeny vazbami a vytvoří souvislý polyribonukleotidový ř., kt. se prodlužuje a postupně se od molekuly DNA odděluje, opouští jádro a napojuje se na ribozomy
(na rozdíl od replikace se při transkripci páruje adenin z DNA s uracilem z RNA (A+U)
DNA: A+T
mRNA: A+U
III.) translace
= překlad gen. inf. z pořadí nukleotidů v m-RNA do pořadí aminokyselin v polypeptidickém ř. prostřednictvím gen. kódu
proces syntézy bílkovin podle inf. obsažené v molekulách m-RNA
aminokyseliny jsou na místo syntézy (do ribozomů) transportovány pomocí
t-RNA
druh aminokyseliny určuje kodon (=triplet) = 3 za sebou následující báze v m-RNA
ke každému kodonu je komplementární antikodon
každá t-RNA je specifická pro určitou aminokyselinu
fáze translace:
a) m-RNA opustí jádro a dostane se do kontaktu s ribozomy v cytoplazmě
b) na ribozomu se k jednotlivým kodonům připojí antikodony molekuly t-RNA a na ribozomech se seřazují aminokyseliny do pořadí určené pořadím v m-RNA
c) vytvoří se bílkovina
Př.1:
DNA: CAC
replikace: GTG
transkripce: CAC
translace: GUG
Př.2:
DNA: CGT
replikace: GCA
transkripce: CGU
translace: GCA
neděle 12. prosince 2010
čtvrtek 9. prosince 2010
úterý 7. prosince 2010
Čj - divadla
Vývoj divadla ve 20. a 30. letech 20. století
a) Moderní tendence v divadelní tvorbě. – Drama první poloviny 20. století bylo pod silným vlivem moderního světového dramatu, můžeme ho rozdělit na několik skupin a podskupin.
1. oficiální divadlo (kamenné) – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech.
a) dramatická díla s prvky impresionistickými a vitalistickými, pod vlivem poetizmu. Divadelní inscenace byly pojímány, jako umělecký celek tzn. nejen text, ale i světlo, scéna, úloha režiséra hrála roli
b) prohloubení psychologie postava omezení zápletek v ději (vliv Henrika Ybsena)
c) rozvíjí se dále historické drama, realistické hry, nebo hry s prvky symbolismu a filozofické reflexe – hry Aloise Jiráska, Jaroslava Hilberta , Jiřího Mahena
d) vážné drama – autor František Langer a jeho hra „Periférie“ – (hra o lidech z okraje společnosti
e) jevištní expresionismus – projevy herců byly přemrštěné (expresionismus)
2. neoficiální lidové divadlo – zábavné scény, šantány a kabarety – Červená sedma, Revoluční scéna – hlavní představitelé Vlasta Burian a Saša Rašilov
3. avantgardní scény – od poloviny 20. let vznikají jako protějšek tzv. kamenných divadel, jejich hry byly pod vlivem poetismu, byly inspirovány lidovou zábavou (kabaret Film cirkus),bylo to divadlo tvůrčí, spjaté se životem, herci vedli dialog s diváky – Osvobozené divadlo (Werich, Voskovec, Ježek), divadlo D34 (E. F. Burian)
b) Hlavní představitelé meziválečné tvorby - Karel Čapek, Fráňa Šrámek
Avantgardní divadlo vzniklo jako alternativa k tehdejším kamenným divadlům. Zdrojem jejich inspirace byla lidová zábava např. kabarety, cirkus, filmy. Nejvýznamnějšími tvůrci avantgardních dramat byli Vítězslav Nezval a Vladislav Vančura. Avantgardní divadelní se spojili roku 1925 do divadelní sekce Devětsilu. Roku 1926 bylo založeno Osvobozené divadlo, které se stalo součástí dramatické odbočky Devětsilu. S Osvobozeným divadlem jsou spojena jména Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek a režiséra Honzla. Počátkem roku 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo do umělecké besedy na Malé Straně, kde se rozdvojilo. Jedna jeho část Jiří Frejka a E. F. Burian si založila scénu Dada.
Rok 1927 byl pro Osvobozené divadlo rozhodující. Na jeho začátku zde vystoupil se svými klavírními improvizacemi a v dubnu Jiří Voskovec a Jan Werich uspořádali studentské představeni pod názvem „Vest pocket revue“ (Malá revue do kapsičky u vesty). Tato hra byla plná humoru a komiky a parodovala postupy tradičního dramatu a opery. Novinkou byly částečně připravené a částečně improvizované rozhovory na předscéně (forbína), kde mezi sebou hovořili oba herci a obecenstvo. Jan Werich vystupoval poprvé pod pseudonymem J. E. Werich a hrál zde poprvé, Voskovec měl za sebou již určitou hereckou zkušenost, hrál Ríšu ve filmu „Pohádka máje“ (Vilém Mrštík). Jindřich Honzl režisér a teoretik avantgardního divadla, který však později odešel do Brna. Osvobozené divadlo se později přestěhovalo do Vodičkovy ulice, současné divadlo ABC. Ve 30. letech ve spolupráci s Jaroslavem Ježkem vytvořili Voskovec a Werich osobité hry, jejichž obsah s rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské a politické angažovanosti, jsou to např. „Golém“, „Caesar“, „Osel a stín“, „Kat a blázen“, „Balada z hadrů“, „Rub a líc“. V těchto hrách procházejí herci historií i současností světa, komentují je a usilují o svět lepší.
Zfilmováno bylo „Hej rup!“, „Těžká Barbora“, „Pěst na oko“.
Významným prvkem jejich tvorby jsou písně z her „Svět na ruby“, „Balady z hadrů“, „Davida a Goliáše“, „Těžká Barbora“.
Tmavomodrý svět
Svět patří nám
Klobouk ve křoví
Babička Marry
Jejich obliba byla obrovská. V roce 1938 bylo Osvobozené divadlo úředním zákazem uzavřeno a Voskovec, Werich a Ježek odjeli od USA.
Divadlo D 34 – vzniklo koncem roku 1933 jako další avantgardní divadlo (Burianovo „Déčko“), oficiálně se hrálo od roku 1934, proto D 34, číslo se každý rok měnilo. Jako režisér zde působil Emil František Burian, připravoval ve svém divadle náročná umělecká díla pro lidového diváka. Uvedl tak na scénu řadu dramatizací klasických literárních děl např. Dobrého vojáka Švejka, Evžena Oněgina, Máj, Brechtovu Žebráckou operu, Nezvalovi Milence z kiosku, Manou Lescaut, Loretku, Dykovu revoluční trilogii a Krysaře.
E. F. Burian zavedl nové scénografické postupy tzv. voiceband (recitační sbor). Za okupace roku 1941 bylo divadlo zavřeno a po druhé světové válce obnoveno jako D 46. D 34 bylo divadlo režisérské, zatímco Osvobozené divadlo bylo divadlo autorské.
Emil František Burian (1904-1959)
Pocházel ze známé pěvecké rodiny, jeho otec byl známý zpěvák. Byl všestranně umělecky nadaný, působil jako komponista, hudebník, zpěvák, herec, režisér, prozaik a dramatik. Roku 1941 byl uvězněn a převezen do koncentračního tábora, jeho divadlo se stalo střediskem moderní davedlní kultury.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)