Z - Česká republika 1

Česká republika (lze použít i název Česko)

Základní údaje:

- vznik České republiky - rozpadem Československa; dne 1.1. 1993 vznikly dva nástupnické státy: Česká republika a Slovenská republika

- historické země - Čechy, Morava a část Slezska

počet obyvatel: přes 10 miliónů

rozloha: cca. 79 000 km2, patří mezi střední až malé země

nejvyšší bod: Sněžka 1602 m n. m.

nejnižší bod: Hřensko 115 m n. m.

sousední státy (seřazeno podle délky hranice od nejdelší po nejkratší): Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko

Poloha České republiky má mnoho různých podob:

1) matematicko-geografická poloha

2) fyzicko-geografická poloha

3) socioekonomická poloha

Matematicko geografická poloha =zeměpisné souřadnice (50°s.š.,15°v.d.)

Česká republika leží ve střední Evropě. Rozkládá se přibližně na padesáté rovnoběžce a patnáctém poledníku (počítá se +1 hodina od Greenwiche)

Poledníky ovlivňují časová pásma, rovnoběžky různá podnebí.

nejsevernější bod: Lobendava

nejjižnější bod: Vyšší Brod

nejzápadnější bod: Krásná u Aše

nejvýchodnější bod: Bukovec

Fyzicko-geografická poloha

Česká republika je tvořena dvěma velkými geologickými celky: Českým masivem a Karpatami.

Pro Českou republiku je charakteristická pestrost georeliéfu. Průměrná nadmořská výška v ČR je asi 450 m n. m.

Na Králickém Sněžníku se nachází evropské rozvodí, tj. hranice mezi povodími Labe, Moravy a Odry.

České řeky nelze využít ve velkém měřítku pro říční dopravu.

Nejmenší vzdálenost od moře: 326 km Baltské moře, 332 km Jaderské moře

Socioekonomická poloha

Do roku 1990 byla Československá republika pod vlivem Sovětského svazu. Od roku 1999 je Česká republika v NATO. 1. května 2004 vstoupila spolu s devíti dalšími státy do Evropské unie.

Naše hranice patří k nejstarším a nejstabilnějším v Evropě.

Příklady výhod a nevýhod polohy České republiky:

Česká republika leží v srdci Evropy. Mnoho cest vede přes Českou republiku > vlivy různých národů a kultur. V ČR panuje mírné podnebí, příznivé pro život...

Česká republika neleží u moře. Přetíženost dopravních cest...

Geologický vývoj

Území České republiky tvoří dva celky: Český masív (v geomorfologii Česká vysočina) a Karpaty. Hranice mezi těmito celky se táhne od Ostravy přes Moravskou bránu a Vyškov ke Znojmu.

Český masív je součástí soustavy vrchovin, pahorkatin a hornatin prostupující od Bretaně přes Německo a jižní Polsko až na Ukrajinu.

Prvohory: V kambriu (na začátku prvohor) na naše území proniklo moře. Vápenité schránky mořských živočichů se usazovaly na dně moře v Barrandienu a na Moravě, kde se z nich pod obrovským tlakem stal vápenec. V karbonu došlo k hercynskému vrásnění. Na našem území byla vyzdvižena okrajová pohoří Českého masívu a díky horotvorným tlakům došlo k přeměně sedimentárních hornin. Na území Českého masívu mezi Domažlicemi a Prahou, který je geology označován jako Barrandien, se vyskytují nepřeměněné sedimenty - slepenec, jílovitá břidlice, vápenec. Vápence, které se těží mezi Prahou a Berounem, se využívají k výrobě cementu. Během hercynského vrásnění pronikalo z hlubin Země k povrchu magma, jehož utuhnutím vznikly tzv. žulové plutony.

Žulové plutony bývají provázeny ložisky uranu a barevných kovů. U nás se vyskytují například rudy zlata, mědi, cínu, rudy polymetalické, většina z nich však byla vytěžena. Těží se také žula a další vyvřeliny.

V pokleslých oblastech jezerních pánví dochází k ukládání organického materiálu, ze kterého se vytvořilo černé uhlí.

Uhelná ložiska - mezi Kladnem a Rakovníkem, Ostravsko, Plzeňsko

Druhohory: Naše území bylo souší. Ve druhohorách chemickým zvětráváním vznikla ložiska kaolínu. (Karlovarsko, Plzeňsko)

konec druhohor - alpinské vrásnění

Třetihory: Vlivem alpinského vrásnění dochází k vyzdvižení pohoří na východě Moravy, které se souhrnně nazývá Vnější Západní Karpaty. Rozdíl oproti Českému masívu - v Karpatech jsou vidět větší výškové rozdíly, tvoří je sedimenty, Karpaty postrádají významnější ložiska nerostných surovin.

Na území České vysočiny vznikají jezerní plošiny, které daly vzniknout ložiskům hnědého uhlí. Ve třetihorách vznikají sopečná pohoří: Doupovské hory, České středohoří.

Čtvrtohory: Dozvuky sopečné činnosti v oblasti Nízkého Jeseníku a Chebska (Komorní hůrka). Střídání dob ledových a meziledových.

nerostné suroviny - čediče - těží se v sopečných oblastech

ropa a zemní plyn - u nás jen málo, zato kvalitní.

Z - Mapa horopis

Zsv - Jean Jacques Rousseau

Jean Jacques Rousseau 1712-1778

Nejradikálnější představitel osvícenství. Pochází ze Ženevy. Feuchtwanger – Bláznova moudrost … dílo o Rousseauovi. Nebyl schopen běžného občanského života, měl pět dětí a všechny skončily v útulcích.

„Vyznání“ – autobiografie Rousseaua. Vyrůstal u dědečka, zajímal se o přírodní vědy. Byl sluhou, písařem (střídal nejrůznější zaměstnání). Sběhl z učení a cestoval po Švýcarsku a Francii, rád poznával lidi, zvlášť venkovany, odmítal civilizaci. Často je srovnáván s Voltairem.

Akademie v Dionu vypsala soutěž, zda může pokrok ve vědě zlepšit lidské mravy. Rousseau se přihlásil a vyhrál, napsal „Rozprava o vědách a umění“. Dle Rousseau, věda nemůže přispět ke zlepšení mravů, nejlépe bylo člověku v pravěku (nic nepotřeboval). „Odmítám myšlení, protože myslící člověk je zvrhlé zvíře“.

„Cit mi říká, že bůh je a to mi stačí k životu“.

2. soutěž Akademie v Dionu na téma „Kde je původ nerovnosti mezi lidmi“ – nevyhrál ji. Napsal „O původu a základech nerovnosti mezi lidmi“. – existuje dvojí nerovnost – biologická (fyzická), tj. nerovnost vrozená; nerovnost politická (mravní), tj. příčina nerovnosti je v soukromém vlastnictví, kritika na Ludvíka XVI. Je pro přerozdělení majetku.

• přirozený stav = lidského vývoje, v přírodě, kdy žil člověk jako zvíře
  • = rajský stav, stav harmonie
  • soukromé vlastnictví udělalo všemu konec
  • preferuje republiku, přímou demokracii
  • každý občan odevzdává svou moc ve prospěch celého tělesa (společnosti) a přitom je součástí tělesa
  • každý člen společnosti je pod ochranou státu
  • ve společnosti je tolik hlasů, kolik je v něm členů
  • každý hlas se podílí na fundování tělesa
  • přímá demokracie
• obecná vůle = co společnosti chce lze zjistit jedině hlasováním
  • dojde k podřízení menšiny většině
• „Poslušnost a otroctví, které si dáme sami není otroctvím, ale svobodou.“
• přímá demokracie → uplatnění v Řecku 6. stol. → Athény, ostrakismus
  • přímá demokracie vhodná pouze pro malé státy → Švýcarské kantony na počátku

Čj - Interpunkce

I.) Interpunkce ve větě jednoduché (čárka)

• čárkou oddělujeme stejnorodé členy tvořící několikanásobný větný člen, nejsou li spojeny spojkami a, i, nebo, ani s významem slučovacích
• a) několikanásobný podmět
  • Na psacím stole ležely pero, tužka, sešity a svazek klíčů.
• b) několikanásobný přísudek slovesný
  • Muzika hrála, břinkala.
• c) několikanásobný přísudek jmenný se sponou
  • Červnová neděle byla tichá, horká, průzračná.
• d) několikanásobný předmět
• e) několikanásobné příslovečné určení
• f) několikanásobný doplněk
  • Slyšel jsem myš pobíhat, šramotit, pískat.
• g) několikanásobný přívlastek = skládá se z několika souřadně spojených přívlastků
  • jsou to přídavná jména nebo jiná slova z jedné významové řady (barva, velikost, povahové vlastnosti...)
  • pořadí členů lze měnit
  • rozlišujeme od postupně rozvíjejícího přívlastku → tam čárku nepíšeme, členy nelze měnit mezi sebou
    • Pěstujeme bílé, rudé, žluté a čajové růže.
    • V obchodech se objevily nové univerzální biologické prací prostředky.
    • Ta naše milá babička.
• h) několikanásobný přístavek = shodný přívlastek, volně připojený, jehož základem je podstatné jméno bývá zpravidla rozvitý, ale může být i několikanásobný
  • stojí za podstatným jménem, jehož význam blíže určuje
  • od svého řídícího podstatného jména i od ostatní části věty je oddělen v řeči přestávkami a v písmu čárkami
  • přístavkem je ještě jednou nazváno to, co už bylo jmenováno
    • Božena Němcová, česká spisovatelka, napsala Babičku.
  • A) volný přívlastek = bohatěji rozvitý shodný přívlastek, který se jen volně připojuje k podstatnému jménu
    • vyjadřuje takovou vlastnost podstatného jména, že jej snadno můžeme vynechat a přitom se neporuší smysl věty
      • Objevil se černovlasý číšník, s úzkým černý knírem a utěrkou přehozenou přes levou paži.
  • B) těsný přívlastek = nemůžeme beze změny smyslu celé věty vynechat
    • Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá vláda.
• i) volně připojený doplněk = vyjádřený nejčastěji rozvitou vazbou přechodníkovou a od ostatních částí věty se odděluje čárkou
  • Tvářil se lhostejně a nenuceně, zakrývajíc tak svůj zármutek.
• nerozvité vazby přechodníkové se zpravidla čárkou neoddělují
  • Sedíc v křesle hleděla do prázdna.
  • Spatři vše mě změnili obsah rozhovoru.

M - Nekonečná geometrická řada 02

M - Nekonečná geometrická řada 01

M - Limity posloupnosti