středa 5. ledna 2011

Bio - Genetika 02


Znaky, které přijímáme od rodičů, mohou být morfologické (tvary, rozměry), funkční (schopnost a míra schopnosti), psychické, biochemické (kvalitativní – barva očí a kvantitativní – velikost).
Soubor znaků se nazývá fenotyp.
Soubor genů se nazývá genotyp.
Od rodičů dostáváme vlohy, geny. Gen nese informaci o tvorbě bílkoviny.
Lokus je úsek DNA, který obsahuje jeden gen, z nichž se skládá chromozomová mapa.
Proteosyntéza – tvorba bílkovin.
Alela je konkrétní forma genu.
Každý gen je v somatické lidské buňce zastoupen dvěma alelami – tvoří tak alelový pár. V pohlavní buňce je pouze jedna alela genu.
AA homozygot
Aa heterozygot
Vztahy mezi alelami:
úplná dominance a recesivita
neúplná dominance a recesivita
kodominance
Soubor genů v jedné buňce je genom, v organismu genotyp, v populaci genofond.
Na geny velkého účinku má prostředí malý vliv.
Genů malého účinku musí být víc, aby se prosadily.
a) Geny můžeme dělit na strukturní – podle nich se tvoří mRNA (mediátorová) a následné bílkoviny a z toho vznikne znak organismu.
b) Vytvořené geny podle regulačních bílkovin, ovlivní expresi genů.
c) Geny pro RNA, tyto řídí syntézu tRNA a rRNA.

Zsv - Benedictus Spinosa


Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)
racionalista
původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska
*1632 Amsterodam – 1677 Haag
chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry
jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili
závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha
nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě
jeho židovská obec = Nový Jeruzalém
vyloučen, klatba = totální společenská izolace
vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel
žil ve skromných poměrech
stal se brusičem čoček a skel
zabil ho skelný prach a TBC
stýkal se s Leibnizem
měl velmi pokrokové názory, viděl dál do budoucna než jeho současníci
nesouhlasil s náboženskými dogmaty
náboženství podle něj vede k poslušnosti, filozofie vede k pravdě
odmítl učit na universitě, chtěl být svobodný a nezávislý
důraz na demokracii a svobodu
chce, aby se dodržovala základní lidská práva, svoboda slova
náboženská svoboda a tolerance
prosazoval republiku
jeho filozofie:
monismus = uznává pouze jednu substanci
panteismus = Bůh je všude kolem nás, Bůh = příroda
odmítá osobního Boha, svět není stvořený, ale věčný
dílo:
Etika = ukazuje cesty jak žít, aby člověk vyšel s ostatními lidmi
hlavní hodnota → člověk má usilovat o štěstí, spokojený život
„Svoboda je nutnost.“
zákonitost = nutnost
když budeme chápat tento svět, budeme se cítit svobodní
člověk je svobodný, jestliže se řídí rozumem, jestliže ovládá své vášně a city, jestliže se sami rozhodujeme
chce ve filozofii uplatnit zásady matematiky, na tomto principu je postavená celá Etika
vychází z geometrie
axiom = tvrzení, u kt. se předpokládá, že je platné, tudíž se nedokazuje
o v našem myšlení jsou pravdu, co se nedokazují (Bůh)
definice, důkazy, vysvětlení, poznámkový aparát
pomocí matematiky nelze definovat dobro a zlo → není to vhodná kocepce

neděle 2. ledna 2011

Zsv - Arabská a renesanční filozofie


Arabská filozofie
falsafala, islámská filozofie
mezinárodní jazyk = arabština
hlavní snahou je zprostředkovat soulad racionálního poznání s učením Koránu
kalám = předchůdce této filozofie
ovlivňovalo evropskou scholastiku díky překladům syrských křesťanů
falsafala dosáhla svého vrcholu v 9.-11. století v Íráku a Íránu, v 11.-12. v Andalusii (Šp.)
centra: Bagdád, Cordóba
představitelé:
Avicenna (Ibn Síná)
perský středověký učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec, „otec moderní medicíny“
*980 Uzbekistán – 1037 Persie
otec výběrčí daní, financoval vzdělání v Buchaře, studie logiky, metafyziky
vycházel z Hippokrata, Aristotela, Galéna
v deseti letech znal nazpaměť Korán
žil na královském dvoře rodu Samanidů
dílo = Kniha vědění
filozofie = souvilost mezi časem a pohybem
Averroes
představitel aristotelismu, žil v Andalusii
*1126 Cordóba – 1198 Marakéš
snažil se spojit Aristotelovu filozofii s novoplatónskými myšlenkami a islámem
osobní lékař chalífa Maroka
„Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí, a neříkej, co není v souladu s pravdou.“
Maimonides
židovský rabín, filozof, lékař
*1135 Cordoba – 1204 Káhira
dílo = Pojednání o zmrtvýchvstání

Renesanční filozofie
od poloviny 15. století do konce 16. století, počátek v Itálii
znaky:
1) zájem o antickou filozofii, zejména Platóna
2) filozofie se vymanila z područí teologie
3) obrat ke zkoumání člověka a přírody (hermetismus, astrologie, alchymie)
4) individualismus, humanismus
5) racionální a empirická věda
6) rozvoj národních jazyků
7) důraz na pozemský život a jeho pohodlnost
Mikuláš Koperník
astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tůvrce heliocentrické teorie
Giordano Bruno
italský filozof, představitel hermetismu, spisovatel, básník, astronom, zabýval se mnemotechnikou
jeho teologická koncepce byla panteistická = všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy
obnovil atomovou teorii
vesmír je nekonečný
považován za ateistu → upálen v Římě v r. 1600
Galileo Galilei
*1564 Pisa – 1642 Arcetri
italský astronom, filozof, fyzik
vylepšil dalekohled
lektor na Univerzitě v Padově, učil geometrii, mechaniku, astronomii
autor zákonu a zemské přitažlivosti
předchůdce Newtona
spory s církví, všechna jeho díla byla zakázána
Johannes Kepler
německý matematik, astrolog a astronom
působil v Praze na dvoře Rudolfa II.
3 Keplerovy zákony
Francis Bacon
*1561 Londýn – 1626 Londýn
anglický vědec, filozof a státník, empirista
studoval Cambridge
dílo = Nové organon
„Vědění je moc.“
Niccolo Machiavelli
1469 Florencie – 1527 Florencie
italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik
dílo = Vladař
dělí státy na republiky a autokracie
ty dělí na zděděné a nově vzniklé
rady vládcům, jak si udržet moc
relativizuje morálku
cynický pragmatismus
„virtu“ = dvojí morálka
machiavellismus = pragmatické a cynické jednání v politice, účel světí prostředky
René Descartes
francouzský filozof, matematik a fyzik
metodická skepse = soustavná pochybnost o smylosvém poznání
kartézská soutava souřadnic
formuloval oebcnou metodu poznání
žil v 1. pol. 17.st. (1596-1650)
pocházející ze šlechtické rodiny, vzdělání získal na jezuitské koleji v městě Poitiers (Poatijé) , kde studoval matematiku a to zejména pro vojenské účely, dále práva a medicínu
toužil po vědění - prý se ve škole učil více než mu bylo ve škole ukládáno
hodně cestoval, byl v nejrůznějších státech Evropy, jeho cílem bylo poznávat
dílo = Rozprava o metodě - v knize je cílem je vést rozum k pravdivému poznání
1. Úvahy týkající se věd
2. Základní pravidla metody
3. Několik pravidel morálky, vyvozených z metody
4. Důkazy o jsoucnosti Boha a lidské duše neboli základy metafysiky
5. Řád otázek přírodních
6. Věci žádoucí pro pokrok v přírodním bádání
Pobýval v Nizozemí, kt. v této době bylo daleko pokrokovějším a svobodnějším státem, než Francie. Uvědomte si, že Francie v 17. stol je velmi absolutistická, byli tam přeci ludvíkovci (Ludvík XIV. a XV. )
Pobýval ve Švédsku, kde učil královnu Krystýnu.
Pobýval v Německu, v Čechách - pozoroval bitvu na Bílé hoře (bojoval v Holandském vojsku proti nám!Ale prý se zúčastnil hlavně pro peníze!)
Více než poslouchat názorům je lepší vidět je v činnosti.
Budu pochybovat naprosto o všem, abych zjistil, co je pravda. Budu pochybovat i o světě, abych zjistil, není-li jen výmyslem. Budu pochybovat i o matematických poučkách které se zdají být nejjistější.
Právě tím, že pochybuji to je důkaz o tom, že myslím. A jestliže myslím, tedy jsem. To, že myslím, je důkaz o tom, že existuji.
Myslím, tedy jsem - latinsky Cogito, ergo sum sum (/Kogyto/)
zákl.4 poučky :
1. nepřijímat nic za pravdivé, dokud bychom se o pravdivosti nepřesvědčili.
(Když nemůžeme najít názory které jsou pravdivé, musíme s řídit názory pravdě nejvíce blížící)
2. otázka se má rozlišit na jednotlivé kroky a hledat na ně odpověď
3. jít od nejjednodušších poznatků ke složitějšímu
4. udělat shrnutí
vývojová teorie vzniku světa
snaha o propojení matematiky s filozofií, zavádí matematické pojmy do filozofie
zakladatel analytické geometrie (kartézská soustava souřadnic)
zakladatel pojmu proměnná veličina = mění tvary těles
vznik světa = Bůh vdechl hmotě pohyb,do světa nezasahuje
dualista = existence 2 principů: 1) hmota 2) duchovno
obě substance se vyvíjí nezávisle na sobě, tělo a vědomí
svět se vyvíjí v těchto 2 rovinách, Bůh pojí obě světy

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)
racionalista
původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska
*1632 Amsterodam – 1677 Haag
chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry
jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili
závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha
nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě
jeho židovská obec = Nový Jeruzalém
vyloučen, klatba = totální společenská izolace
vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel
žil ve skromných poměrech
stal se brusičem čoček a skel
zabil ho skelný prach a TBC
stýkal se s Leibnizem

Happy New Year G4 !

Czech Republic
 1,681
Netherlands
 17
United States
 16
United Kingdom
 4
Croatia
 3
Slovakia
 3
Germany
 2
Israel
 2
Slovenia 
2
Singapore
 1
 

Pageviews by Browsers

Internet Explorer 
714 (41%)
Firefox
       513 (29%)
Chrome
       374 (21%)
Safari        
82 (4%)
Opera
        40 (2%)
Jakarta Commons-HttpClient
7 (<1%)
ThunderBrowse
1 (<1%)
 
 
Pageviews by Operating Systems

Windows
1,152  (66%)
Unix
 489 (28%)
iPhone 
82 (4%)
Macintosh
1 (<1%)
 

středa 15. prosince 2010

M - Posloupnost 04 Dú: (Aritmetická, geometrická)

Bio - všechno co jste chtěli vědet o genetice a báli jste se zeptat


Genetika
genetika = nauka o dědičnosti a proměnlivosti organismů
dědičnost = schopnost organismů uchovávat soubory genetických informací a předávat je svým potomkům
zabezpečuje stálost druhu
způsobuje podobnost a rozmanitost
proměnlivost = schopnost org. měnit vlastnosti, máme ji díky adaptaci org. v určitém prostředí
vloha = gen, informace pro utvoření určité vlastnosti org., je to biochemický znak
gen = úsek DNA, nese informaci o tvorbě bílkovin
bílkovina = stavební látka
enzym = řídí průběh metabolismu
lokus = úsek DNA, který obsahuje jen jeden gen, určení lokusů jednotlivých genů vznikne chromozomová mapa
alela = je konkrétní forma genu, gen může mít jednu nebo více alel

Molekulární základy dědičnosti

Nukleonové kyseliny

molekuly nukleonových kyselin = nositelé genetické informace
tvořeny řetězci vzájemné spojených nukleotidů
jsou složkou prakticky všech buněk
objeveny r. 1868, izolovány koncem 19. století
struktura objasněna r. 1953 Watsonem a Crickem, 1962 Nobelova cena
2 základní typy nukleových kyselin:
a) kyselina deoxyribonukleová (DNA) = obsažena v jádrech všech eukaryotických buněk
(u prokaryotických volně v cytoplazmě)
základní genetický materiál většiny organismů
slouží k uchování genetické informace
b) kyselina ribonukleová (RNA) = zajišťuje přenos genetické informace z DNA do struktury bílkovin
v organismech je přítomna v několika typech:
1) m-RNA (mediátorová RNA) = obsahuje přepis informací z DNA o primární struktuře bílkovinné molekuly, je matricí pro syntézu (vzorem) bílkovin
nachází se v chromozomu
2) r-RNA (ribozomová RNA) = součástí ribozomů, v nichž probíhá proteosyntéza
3) t-RNA (transferová RNA) = přenáší aminokyseliny z cytoplazmy na místo syntézy bílkovin (ribozomy), kde jsou spojovány do polypeptických řetězců
pro každou aminokyselinu existuje alespoň jedna t-RNA
odlišnost DNA a RNA
a) liší se přítomností cukerné složky
DNA: 2-deoxy-D-ribóza
RNA: D-ribóza

b) dusíkatými bázemi
DNA: thymin
RNA: uracil
nukleotid = základní stavební jednotka makromolekulárních nukleových kyselin
složení nukleotidu:
a) cukerná složka = pentóza (monosacharid s 5 uhlíky)
b) dusíkatá báze = navázána na cukernou složku
existují 4 typy (podle nich rozlišujeme 4 typy nukleotidů):
1) adenin (A)
2) guanin (G)
3) cytosin (C)
4) thymin (T) … pouze v DNA
5) uracil (U) … pouze v RNA
c) zbytek kyseliny trihydrogenfosforečné = jejím prostřednictvím jsou navázány jednotlivé nukleotidy

primární struktura NK = pořadí jednotlivých nukleotidů spojených v polynukleotidový řetězec
určuje genetickou informaci organismu
sekundární struktura NK = dána prostorovým uspořádáním polynukleového řetězce

molekula DNA – tvořena 2 polynukleotidovými řetězci (je dvouvláknová) stočenými do dvoušroubovice
spojení mezi vlákny dvoušroubovice DNA je realizováno vodíkovými vazbami mezi bázemi obou řetězců
k vazbě mezi určitou dvojicí bází dochází na základě komplementarity
molekula RNA – tvořena 1 polynukleovým řetězcem (je jednovláknová)
komplementární báze = vzniká mezi nimi vazba:
a) cytosin + adenin … C+A
b) adenin + thymin nebo uracilem … A+T (u DNA) nebo U (u RNA)
pořadí nukleotidů v jednom řetězci přímo určuje primární strukturu druhého řetězce (jeho matrici)
adenin a guanin = purinové báze, odvozené od purinu (2 kondenzované cykly)
spojeny 2 vodíkovými vazbami
cytosin, thymin a uracil = pyrimidinové báze, od pirimidinu (6členný, 2heteroatomy)
C + G spojeny 3 vodíkovými vazbami

Genetický kód

genetická informace = zapsaná ve struktuře DNA jako sled 4 typů nukleotidů (A, U, G, C)
každá z 20 proteinogenních aminokyselin (ze kterých se v b. tvoří bílkoviny) je kódovaná kombinací 3 po sobě následujících bází (nukleotidů)
začlenění každé aminokyseliny do vznikajícího polypeptidu je tedy určeno vždy trojicí = tripletem nukleotidů, které nazýváme kodony
genetický kód = soustava biologicky podmíněných pravidel, podle kterých jsou k jednotlivým kodonům přiřazovány určitě proteinogenní aminokyseliny
pořadí nukleotidů v NK tak řídí pořadí aminokyselin v molekule bílkoviny
v molekule NK jsou 4 typy nukleotidů, jejichž vzájemnými kombinacemi může vzniknout 64 (4na3) různých kodonů, pro něž platí:
1.) každý triplet kóduje jen 1 aminokyselinu
2.) genetický kód je degenerovaný = tzn. stejná aminokyselina může být kódována i několika různými triplety (64 tripletů, 20 proteinogenních aminokyselin)
3.) genetický kód je univerzální = tzn. u všech org. mají jednotlivé kodóny tentýž kódovací smysl

terminační kodony (UAA, UAG, UGA) = nekódují aminokyselinu, zakončují řetězec polypetidu

iniciační kodony (AUG) = začíná řetězec

Přenos genetické informace

přenos gen. inf. z mateřských b. do dceřiných je umožněn schopností DNA se replikovat a tvořit dceřiné molekuly, které jsou předávány do dceřiných b. pro mitotickém dělení
exprese genu = vyjádření gen. inf. proteosyntézou (syntézou bílkovin), tzn. vyjádření primární struktuře bílkovin
proteosyntéza probíhá ve 2 stupních:
1) transkripce = inf. z DNA se přepíše do m-RNA
probíhá především v buň. jádře, ale i v organelách, kt. obsahují DNA (např. mitochondrie)
2) translace = podle inf. v m-RNA se syntetizují bílkoviny, probíhá na ribozomech
pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci je určeno pořadím nukleotidů v m-RNA

I.) replikace DNA

= vznikají z 1 molekuly DNA 2 strukturně shodné molekuly dceřiné
= z původní molekuly DNA vznikají 2 dvouř. dceřiné molekuly, ve kt. 1 ř. pochází z původní mateřské molekuly DNA a druhá je nově vytvořená
základním enzymem nutným pro replikaci DNA je DNA-polymeráza = katalyzuje tvorbu vazeb mezi nukleotidy
k replikaci DNA dochází v tzv. S (syntetické) fázi mitotického dělení
a) rozvinutí a uvolnění jednotlivých řetězců šroubovice DNA, zanikají H vazby mezi bázemi nukleotidů
b) polynukleotidové ř. slouží jako vzory (matrice), ke kt. se na základě komplementarity přiřazují volné nukleotidy
c) jednotlivé nukleotidy se mezi sebou spojují vazbami a vytvoří nový polynukleotidový ř., jehož pořadí nukleotidů je komplementárně určeno pořadím nukleotidů v matricovém ř.


Př.1:
DNA: CACCGTACAG
DNA: GTGGCATGTC
Př.2:
DNA: AGA CAA CGA
RNA: UCU GUU GCU
Př.3:
Jeden z řetězců DNA má tyto nukleotidy. Jaké je pořadí nukleotidů v úseku řetězce?
AGT A C C G A T – mateřská buňka
TCA T G G C T A – dceřiná buňka

II.) transkripce DNA

= přepis gen. inf. z DNA do m-RNA
katalyzátor reakce = RNA-polymeráza
a) nejprve dochází k rozvolnění dvoušroubovice DNA
b) 1 ř. DNA slouží jako matrice, k jednotlivým nukleotidům DNA (=deoxyribonukleotidy) se na základě komplementarity přiřazují volné nukleotidy RNA (=ribonukleotidy)
c) nukleotidy RNA jsou spojeny vazbami a vytvoří souvislý polyribonukleotidový ř., kt. se prodlužuje a postupně se od molekuly DNA odděluje, opouští jádro a napojuje se na ribozomy
(na rozdíl od replikace se při transkripci páruje adenin z DNA s uracilem z RNA (A+U)
DNA: A+T
mRNA: A+U

III.) translace

= překlad gen. inf. z pořadí nukleotidů v m-RNA do pořadí aminokyselin v polypeptidickém ř. prostřednictvím gen. kódu
proces syntézy bílkovin podle inf. obsažené v molekulách m-RNA
aminokyseliny jsou na místo syntézy (do ribozomů) transportovány pomocí
t-RNA
druh aminokyseliny určuje kodon (=triplet) = 3 za sebou následující báze v m-RNA
ke každému kodonu je komplementární antikodon
každá t-RNA je specifická pro určitou aminokyselinu
fáze translace:
a) m-RNA opustí jádro a dostane se do kontaktu s ribozomy v cytoplazmě
b) na ribozomu se k jednotlivým kodonům připojí antikodony molekuly t-RNA a na ribozomech se seřazují aminokyseliny do pořadí určené pořadím v m-RNA
c) vytvoří se bílkovina

Př.1:
DNA: CAC
replikace: GTG
transkripce: CAC
translace: GUG

Př.2:
DNA: CGT
replikace: GCA
transkripce: CGU
translace: GCA