Bio - Mitóza, Meióza

Rozmnožování živých soustav

Rozmnožování organismů

= základní vlastnost živých organismů

základním předpokladem je schopnost reprodukce

2 typy reprodukce:

a) nepohlavní = z jedné nebo více tělních buněk mateřského jedince vzniká další generace organismů

genetická výbava rodiče je předána beze změny

vyskytuje se u bakterií, prvoků, hub, rostlin a jednodušších živočichů

probíhá pomocí:

spór (nepohlavních výtrusů)

vegetativním rozmnožováním

dělením

pučením

b) pohlavní = založeno na splynutí dvou pohlavních buněk – gamet, vznikajících meiózou (redukčním dělením) v pohlavních orgánech

splynutí samčí a samičí gamety vznikne zygota, která se pak dělí mitózou (nepřímé dělení) a vytvoří se nový jedinec vybavený genetickou informací obou rodičů

pohlavní buňky vznikají meiózou a mají vždy 1 sadu chromozomů (haploidní počet), jejich splynutím vzniká zygota obsahující 2 sady chromozomů (diploidní počet)

izogamety = gamety stejného tvaru a velikosti

heterogamety = liší se morfologicky, samičí je větší a nepohyblivá, samčí je drobná a většinou pohyblivá

Rozmnožování buňky

všechny buňky se rozmnožují dělením

z existujících mateřských buněk vznikají nové dceřiné buňky

dělení buňky vždy předchází dělení jádra

Dělení jádra = karyokineze

při dělení jádra hrají hlavní roli chromozomy

chromozomy = tělíska tvořená chromatinem, složená ze dvou ramen (alely) spojených centromerou (primární konstrikce) a satelitem (sekundární konstrikce)

jejich počet v jádře je pro každý druh konstantní a charakteristický

v tělních (= somatických) buňkách jsou chromozomy vždy v párech a je jich diploidní počet (2n)

pohlavní buňky obsahují pouze poloviční haploidní počet (n) chromozomů

jádra tělních buněk člověka obsahují 46 chromozomů

jádra pohlavních buněk obsahují 23 chromozomů

rozlišujeme nepřímé dělení jádra = mitózu, a redukční dělení jádra = meiózu

0.) Amitóza

= nerovnoměrné rozdělení jádra

jednobuněčné organismy (prvoci)

I.) Mitóza

probíhá u většiny buněk

zaručuje dokonalé rozdělení genetického materiálu mezi dceřiné buňky

rozlišujeme 4 fáze mitózy:

1.) profáze = mizí jaderná membrána, chromozomy se spiralizují, rozdělí se centrozom a dva vzniklé centrioly se stěhují k opačným pólům buňky, začínají se tvořit mikrotubuly dělícího vřeténka

chromozomy se v profázi zkracují a ztlušťují a stávají se tak mikroskopicky viditelnými

centrozom = stálá struktura buňky umístěná na povrchu jaderného obalu, je tvořena několika mikrotubuly, v profázi dochází k jeho zdvojení za vzniku dvou centriolů

2.) metafáze = mikrotubuly dělícího vřeténka se jedním koncem připojují na centromery jednotlivých chromozomů a druhým koncem k centriolům

chromozomy se řadí ve středu buňky do tzv. ekvatoriální roviny (= rovina kolmá k ose spojující centrioly)

metafázové chromozomy jsou již zdvojené (tvořené dvěma chromatidami), ale spojené společnou centromerou

dělící vřeténko = soustava centriolů, od kterých se na začátku mitózy vydiferencují mikrotubuly, na konci mitózy zaniká

3.) anafáze = mikrotubuly dělícího vřeténka se zkracují

rozdělí se centromery chromozomů

chromozomy se rozestupují a každý se pohybuje k opačnému buněčnému pólu

4.) telofáze = mizí dělící vřeténko

despiralizují se chromozomy → změní se na rozvlákněný chromatin, kolem obou nově vzniklých dceřiných jader vzniká jaderný obal

5.) interfáze = klidové období, nastane buněčný cyklus

II.) Meióza

= redukční dělení, proces, při kterém vznikají pohlavní buňky

pohlavní buňky mají na rozdíl od tělních (somatických) buněk pouze jednu sadu chromozomů, aby jejich splynutí při pohlavním rozmnožování nedocházelo ke zvyšování počtu chromozomů v jádře

při meióze probíhají dvě dělení buňky, ale jediné rozdělení chromozomů

výsledkem jsou 4 dceřiné buňky, z nichž každá má poloviční = haploidní počet chromozomů

při meióze probíhá:

1.) heterotypické dělení = 1. redukční

vstupuje do něj diploidní buňka, kt. prošla interfází buněčného cyklu

= homologické chromozomy se párují (vznikají bivalenty), oba párové chromozomy se zdvojí

vznikají tetrády

do dceřiných jader se rozdělují celé bivalenty

výsledkem jsou 2 dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů

každý z nich je však složen ze 2 chromatid

při heterotypickém dělení se dvojice chromatid v tetrádách šroubovitě ovíjejí, překřižují se a nastává crossing-over, může dojít k výměně části chromozomálních úseků mezi homologními chromozomy, vznikají tak nové kombinace genů v chromozomech

2.) homeotypické dělení = 2. redukční, ekvační

= je podobné mitóze, účastní se ho však jádra s haploidním počtem dvou chromatidových chromozomů, jejich centromery se oddělí, chromozomy se rozestupují a výsledkem jsou 4 buňky dceřiné, které obsahují haploidní sadu chromozomů

Dělení buňky = cytokineze

po dělení jádra následuje dělení cytoplazmy

každá z dceřiných buněk obdrží přibližně polovinu všech organel

dělení buňky může probíhat různými způsoby, např.:

zaškrcením (živočišné buňky)

pučením (kvasinky)

přehrádečným dělením (rostliny)

Buněčný cyklus

= sled dějů probíhajících v buňce od jejího vzniku rozdělením

zahrnuje růst buňky a jejich složek, dělení jádra a ostatních organel a vlastní rozdělení buňky

trvání cyklu je označováno jako generační doba (je charakteristická pro daný typ buněk)

krátkou generační dobu mají dělící buňky zárodku, dlouhou mají nervové buňky

fáze buněčného cyklu:

a) G1 fáze = presyntetická

buňka syntetizuje zejména RNA a proteiny a dotváří buněčné organely

b) S fáze = syntetická

buňka syntetizuje (replikuje) DNA na dvojnásobné množství

c) G2 fáze = postsyntetická

příprava buňky na mitózu

d) M fáze = mitóza

G1 a G2 mohou reverzibilně přecházet do klidové G0 fáze

G1 a G2 nazýváme souhrnně interfáze = přípravná, klidová fáze, začíná vznikem nové dceřiné buňky

M - Příprava na čtvrtletku, zadání a řešení

2.2

Napište rovnici paraboly s vrcholem v počátku soustavy, procházející bodem A(2,-4), jejíž osa

a) splývá se souřadnicovou osou x

b) splývá se souřadnicovou osou y

v obou případech určete i souřadnice ohniska a rovnici řídící přímky

a) y2 = 8x, F(2,0) d: x= -2
b) x2 = -y, F(0, -1/4) d: y=1/4

2.3

Napište rovnici paraboly s vrcholem V a ohniskem F:

a) V(2,3) F(4,3)

b) V(3,-2) F(3,-1)

c) V(-2,3) F(-3,3)

d) V(-1,-1) F(-1,-4)

a) (y-3)2=8(x-2), o: y=3, prochází např. bodem (4,-1)
b) (x-3)2=4(y+2), o: x=3, prochází např. bodem (1,-1)
c) (y-3)2 = -4 (x+2), o: y=3, prochází např. bodem (-3,1)
d) (x+1)2=-12(y+1), o: x=-1, prochází např. bodem (5,-4)

2.4

Napište rovnici paraboly, která má vrchol V(3,-7), prochází bodem M(4,-5) a jejíž osa je rovnoběžná

a) se souřadnicovou osou x

b) se souřadnicovou osou y

v obou případech určete souřadnice ohniska a rovnici řídící přímky

a) (y+7)2=4(x-3), F(4,-7), d: x=2
b) (x-3)2=1/2(y+7), F(3, -6krát7/8) d: 8y+57=0

2.5

Určete osu, vrchol, parametr a ohnisko paraboly určené rovnicí:

a) y2 = 8x

b) y2 = -4x

c) x2=16y

d) x2 = -6y

e) (x-1)2 = 12(y+3)

f) (y+2)2 = -16(x-2)

g) (x-3)2 = -8(y-1)

h) (y+1)2 = 4(x+3)

a) V(0,0), p=4, F(2,0) osa: y=0 (orientace x+)
b) V(0,0) p=2 F(-1,0) osa: y=0 (orientace x-)
c) V(0,0) p=8, F(0,4), osa: x=0 (orientace y+)
d) V(0,0) p=3 F(0,-3/2) osa: x=0 (orientace y-)
e) V(1,-3) p=6 F(1,0) osa: x=1 (orientace y+)
f) V(2,-2) p=8 F(-2,-2) osa: y= -2 (orientace x-)
g) V(3,1) p=4, F(3,-1) osa: x=3 (orientace y-)
h) V (-3,-1) p=2 F(-2,-1) osa: y=-1 (orientace x+)

2.6

Určete vrchol, osu, parametr a ohnisko paraboly určené rovnicí:

a) x2+2x-2y+3=0

b) x2+6x+3y+15=0

c) y2-4x-4y+16=0

d) y2+5x+2y+6=0

e) 2y2-11x+12y+73=0

f) x2+2y-3=0

a) V(-1,1) o je rovnoběžné s y, (orientace y+), p=1, F (-1,3/2)
b) V(-3,-2) o rovnob. s y (orientace y-) p=3/2, F(-3, -11/4)
c) V(3,2) o rovnob. s x, (orientace x+), p=2, F(4,2)
d) V(-1,-1) o rovnoběžná s x, (orientace x-), p=5/2, F (-9/4, -1)
e) V(5,-3) o rovnoběžná s x, (orientace x+), p=11/4, F(51/8, -3)
f) V(0,3/2) o rovnoběžný s y, (orientace y-) p=1 F (0,1)

3.3

Napište rovnici elipsy jeli dáno:

a) S(0,3) vrcholy (3,3) (0,-2)

b) F(5,5) vrcholy (8,5) (-2,5)

c) vedlejší vrcholy C(3,5) D(3,-1) e=4

a) x2 / 9 + (y-3)2 / 25=1
b) (x-3)2 / 25 + (y-5)2 / 21 = 1
c) (x-3)2 / 25 + (y-2)2 / 9 = 1

3.4

Určete střed, směr hlavní osy, délky poloos, excentricitu, souřadnice vrcholů a ohnisek dané rovnicí:

a) (x-1)2 / 169 + (y+3)2 /25 = 1

b) 25(x+2)2 + 9y2 = 225

c) 16x2+25y2-64x+150y-111=0

d) 4x2+y2+24x-10y+57=0

a) S(1,-3) o1 rovnoběžná s x. a=13, b =5, e=12, A(-12,-3), B(14,-3) C(1,2) D(1,-8) F(-11,-3) G(13,-3)
b) S(-2,0) o1 rovnoběžná s y, a=5, b=3, e=4, A(-2,5), B(-2,-5) C(-5,0) D(1,0) F(-2,4) G(-2,-4)
c) S(2,-3) o1 rovnoběžná s x, a=5, b=4, e=3, A(-3,-3) B(7,-3) C(2,1) D(2,-7) F(-1,-3) G(5,-3)
d) S(-3,5) o1 rovnoběžná s y, a=2, b=1, e= odmocnina z 3, A(-3,7) B(-3,3) C(-4,5) D(-2,5) F(-3,5-odmocnina ze 3) G(-3, 5+ odmocnina ze 3)

4.1

Napište rovnici hyperboly, jejíž hlavní osa je rovnoběžná se souřadnicovou osou x, jeli dáno:

a) S(0,0) a=3 b=2

b) S(-1,2) a=1 b=3

c) S(3,0) b=3 e=5

d) A(1,-3) 2a=8 e=5

e) S(0,0) a=3 X(5,16/3)

určete vrcholy, asymptoty a načrtněte hyperbolu

a) x2 / 9 - y2 / 4 = 1, A(-3,0) B(3,0) směrnice asymptot k=+- 2/3
b) (x+1)2 /1 - (y-2)2 / 9 =1, A(-2,2) B(0,2) k = +-3
c) (x-3)2 / 16 - y2 / 9 = 1. A(-1,0) B(7,0) k = +- 3/4
d) (x-5)2 / 16 - (y+3)2 / 9 = 1, S(5,-3) B(9, -3) k = +- 3/4 nebo (x+3)2 / 16 - (y+3)2 /9 = 1 S(-3,-3) B(-7,-3) k = +- 3/4
e) x2 / 9 - y2 / 16 = 1 A(-3,0) B(3,0) k = +- 4/3

4.3

Napiště rovnici hyperboly jeli dáno:

a) A(-3,-2) B(7,-2) b=3

b) A(2,3) B(2,-5) F(2,4)

c) F(-6,0) G(4,0) 2a=6

a) (x-2)2 / 25 - (x+2)2 / 9 = 1
b) (y+1)2 /16 - (x-2)2 /9 = 1
c) (x+1)2 / 9 - y2/16 = 1

4.4

Určete střed, směr hlavní osy, délky poloos, excentricitu, souřadnice vrcholů a ohnisek a směrnice asymptot hyperboly dané rovnicí:

a) 9x2-16y2=144

b) (y-5)2 /25 – (x+3)2 /11 = 1

c) 9x2-16y2+36x+32y+164=0

d) 5x2 – 4y2 -20x-16y-16=0

a) S(0,0), o1 rovnoběžná s x, a = 4, b = 3, e=5, A(-4,0) B(4,0) F(-5,0) G(5,0) k=+-3/4
b) s(-3,5) o1 rovnoběžná s y, a=5, b = odmocnina z 11, e=6, a(-3,10) B (-3,0) F(-3,11) G(-3,-1) k = +- 5 / odmocnina z 11
c) S(-2,1) o1 rovnoběžná s y, a=3, b=4, e=5, A(-2,4) B(-2,-2) F(-2,6) G(-2,-4) k=+- 3 /4
d) S(2,-2) o1 rovnoběžná s x, a=2, b = odmocnina z 5, e=3. A(0,-2) B(4,-2) F(-1,-2) G(5,-2) k= +- 1/2 krát odmocnina z 5

5.1

Určete vzájemnou polohu křivky k a daných přímek, v případě prázdného průniku určete souřadnice spol. bodů:

a) k: x2+y2=25

p: 3x-y-5=0

q: 4x-3y+25=0

r: x-y+8=0

b) k: y2=4x

p: x-2y+3=0

q: x-2y+4=0

r: x-y+3=0

s: y-2=0

c) k: 9x2+25y2=225

p: 4x+5y-26=0

q: 4x+5y-25=0

r: 4x+5y-24=0

d) k: 4x2-y2=64

p: 10x-3y-32=0

q: 2x+3y-8=0

r: 2x-y+4=0

s: 3x-y+2=0

u: 2x-y=0

a) p je sečna, P1(0,-5) P2(3,4) q je tečna, T (-4,3) r je vnější přímka
b) p je sečna, P1(9,6) P2 (1,2) q je tečna, T (4,4) r je vnější přimka, s je sečna rovnoběžná s osou P(1,2)
c) p je vnější přímka, q je tečna, T (4, 9/5), r je sečna, P1(3,12/5) P2 (117/25, 132/125)
d) p je tečna, T(5,6) q je sečna, P1 (4,0) P2(-5,6), r je sečna rovnoběžná s asymptotou P(-5,-6), s je vnější přímka, u je asymptota
 

M - Hyperbola a přímka

Aj - Podmínkové věty

Podmínkové věty

pořadí VH (věty hlavní) a VV (věty vedlejší) je zaměnitelné

A) Nultý kondicionál (zero conditional)

If = když

stále pravdy

co dělám, když...

(VH + VV s If) – v přítomném čase

If it's snowing, I have a goose bumps.

(Když sněží, mám husí kůži.)

If I am hungry, I have something to eat.

(Když mám hlad, dám si něco k jídlu.)

Water boils if you heat it to 100 degrees.

(Voda se vaří, když ji zahřejete na 100 stupňů.)

B) První kondicionál (first conditional)

If = když, ve smyslu „jestli“

reálné, možné podmínky

co udělám, jestli...

nejčastěji se mluví o budoucnosti

(VV s If) – přítomný čas

(VH) – budoucí čas, will

If I know it, I will let you know.

(Jestli se to dozvím, dám ti vědět.)

If she brings the ball, we will play a football.

(Jestli přinese míč, budeme hrát fotbal.)

If Tom is ill, he will stay at home.

(Jestli bude Tom nemocný, zůstane doma.)

If you are nice, you will go to Zoo.

(Jestli budeš hodná, půjdeš do Zoo.)

If my sister has a boy, his name will be Jim.

(Jestli bude mít má sestra chlapce, bude se jmenovat Jim.)

If you don't come, I will pick you up.

(Jestli nepřijdeš, vyzvednu Tě.)

If he doesn't take an umbrella, he will get soaked.

(Jestli si nevezme deštník, bude promočený.)

when (když/až - časově)

as soon as (jakmile)

while (zatímco)

before (předtím)

after (poté, potom)

As soon as he gets home, he will have a shower.

(Jakmile dorazí domů, osprchuje se.)

After the TV program finishes, I will go to bed.

(Poté co skončí program v televizi, půjdu do postele.)

Before I leave the house, I will locke the door.

(Než opustím dům, zamknu dveře.)

Before the music stops, he will buy two drinks.

(Předtím než hudba skončí, koupí si dva drinky.)

While we are away, Josh will look after our house.

(Zatímco budeme pryč, Josh se nám bude starat o dům.)

until / till (dokud NE) → ve větě už nesmí být zápor

Until the postman comes, I will wait for him.

(Dokud nepřijde pošťák, budu na něj čekat.)

C) Druhý kondicionál (second conditional)

If = když, ve smyslu „kdyby“

často nereálné podmínky

(VV s If) – podmiňovací způsob, would

(VH) – minulý čas

If I overslept, I would go by a cab.

(Kdybych zaspala, vzala bych si taxíka.)

If I won, I would travel.

(Kdybych vyhrála, cestovala bych.)

If I were a politician, I would change that law.

(Kdybych byla politik, změnila bych ten zákon.)

D) Třetí kondicionál (third conditional)

If = když ve smyslu „kdyby býval“

mluví o minulosti

co by bývalo bylo, kdyby bývala byla splněna podmínka

(VV s If) – předminulý čas (had + 3.tvar/příčestí min.)

(VH) – minulý podmiňovací způsob (would have + 3./příčestí min.)

If I had known it, I would have let you know.

(Kdybych to bývala věděla, byla bych ti bývala dala vědět.)

Srovnání

Pojďme se podívat na podobnou větu ve všech čtyřech možnostech:

If I am thirsty, I have some beer.

Když mám žízeň, piju pivo. (vždycky když, běžně, normálně)

If I am thirsty, I'll have some beer. ('ll = will)

Jestli budu mít žízeň, dám si pivo. (Možná si dám pivo, protože možná budu mít žízeň.)

If I was thirsty, I'd have some beer. ('d = would)

Kdybych měl žízeň, dal bych si pivo. (Ale žízeň nemám a tak si pivo nedám.)

If I had been thirsty, I'd have had some beer.

Kdybych býval měl žízeň, byl bych si dal pivo. (Jenže já jsem žízeň neměl, a proto jsem si pivo nedal.)

Čj - MO03

MO 03 Renesance a humanismus v evropské i české kultuře

I.) Renesance a humanismus v evropské kultuře

14. - 16. století, počátky v Itálii, později rozšíření do Francie a zbytku Evropy

kritika církve → zájem se od Boha přesunuje k člověku = antropocentrismus

umění pro novou společenskou vrstvu → bohaté měšťany, obchodníky, mecenáše

vědecké objevy, objevné plavby (Amerika), popřely do té doby neotřesitelná dogmata církve (M. Koperník, G. Galilei, G. Bruno) → posílení důvěry ve vědu a lidský rozum

inspirace antickou kulturou, např. nápodoby řeckých sloupů a štítů u kostelů

humanismus = „životní program“, soubor základních renesančních myšlenek, např. rovnost lidí před Bohem, racionalita, individualita

„ad fontes“ („k pramenům“) = zkoumání starých rukopisů, objevování zapomenutých děl

Španělsko – rytířské romány, pikareskní román = dobrodružný román, hrdina je šibal → satira

Anglie – alžbětinské drama = vrcholné období anglického divadla; přelom 16. a 17. století

sonety = druh lyrické poezie; 14 veršů, 4 strofy, oslava přátel, dvoření se dámě

umění

architektura: Chrám sv. Petra v Římě (Rafael Santi); kupole dómu ve Florencii (Filippo Brunelleschi); Palladio Andrea – první profesionální stavitel -

malířství: Masaccio (zakladatel malířství ve Florencii), Sandro Botticelli (Zrození Venuše, raná renesance), Leonardo da Vinci (Poslední večeře, Mona Lisa, Sv. Anna Samotřetí), Rafael Santi (Madona sixtinská), Michelangelo Buonarrotti (fresky v Sixtinské kapli), Jan van Eyck (Nizozemí, zakladatelé olejomalby), El Greco (Španělsko, Pohled na Toledo)

sochařství: Lorenzo Ghiberti, Donatello (socha Davida), Michelangelo Buonarrotti (socha Davida, Mojžíše, sousoší Piety)

nové literární útvary

esej = subjektivní rozprava spol. problému, kombinace vědeckého a uměleckého textu novela = krátký útvar, překvapivý závěr, základy novodobého románu

commedia erudita = vzdělaná komedie, kritika společnosti a intelektuálů

commedia dell’arte = ustálené typy postav, základní dějová linie – zbytek improvizován herci

španělská komedia = jakékoli drama, ve kterém se mísí komika a tragika; veršované; 3 akty

Dante Alighieri (1265-1321)

narozen ve Florencii, kvůli sporům s církví strávil 20 let ve vyhnanství, časově spadal do středověku, myšlenkově ale do renesance

Božská komedie (duchovní epos; průvodce Vergilius prochází Peklem a Očistcem, kde diskutuje se známými osobnostmi, použity středověké prvky – dualismus těla a duše, ústřední téma: pouť duše za spásou a láska k Beatrici)

Francesco Petrarca (1304-1374)

také pocházel z Florencie, také byl vypovězen, láska ke šlechtičně Lauře

Zpěvník (Sonety pro Lauru; milostná poezie, vzor evropské lyriky, 366 básní)

Giovanni Boccaccio (1313-1375)

vystudoval práva, později si z právníků utahoval

Dekameron (sto novel, obraz mentality v Itálii, vyprávěno nedaleko Florencie při moru v 10 dnech – různé motivy, církví zakázán, před smrtí se ho autor proto zřekl)

Niccolo Machiavelli (1469-1527)

většinu díla napsal ve vyhnanství

Vladař (traktát o absolutistické monarchii, vlastnosti ideálního vladaře a různé aspekty vlády, vláda silného a racionálního jedince, únik z úpadku společnosti v diktatuře, proticísařské a protipapežské dílo; nezávislost politiky na náboženství a etice → machiavelismus = účel světí prostředky)

Mandragora (proticírkevní společenská satira)

Ludovico Ariosto (1474-1533)

Zuřivý Roland (rytířský epos, zpracování středověkého románu do renesančního ducha)

Torquato Tasso (1544-1595)

pozdní renesance

Osvobozený Jeruzalém (nábožensko-hrdinský epos, 1. křižácká výprava, mnoho nadpřirozených motivů a kouzel – známka nastupujícího baroka )

Francois Villon (1431-1463) (vl. jm. Francois de Montcorbier)

první „prokletý básník“, vychováván bohatým a vzdělaným knězem, za výtržnosti nejprve odsouzen k smrti, poté změněno na vyhnanství

Závěť (Velký testament; rozmanité prostředí i motivy – náboženské, dvorské i zábavné, zamyšlení nad osudem, vysmívání se společnosti, forma francouzské balady)

Francois Rabelaise (1494-1553)

spisovatel, kněz, lékař

Gargantua a Pantagruel (rodina obrů, satira na středověk, pět dílů, filozofické úvahy )

Michel de Montaigne (1533-1592)

Eseje (třídílný soubor úvah o životě, vynalezl pojem „esej“, subjektivita)

Erasmus Rotterdamský (1466-1536)

nizozemský teolog a filozof

Chvála bláznovství (satira na společnost, alegorie – paní Bláznivost )

Miguel de Cervantes (1547-1616)

Don Quijote de la Mancha (parodie rytířských románů, později společnosti, hlavní postava je vesnický zeman, snažící se dodržovat ideály rytířských románů, jeho příběhy končí zesměšněním, později vystřízliví a zemře)

Lope de Vega (1562-1635)

divadelní teoretik a dramatik, španělská komedia; mnoho různých motivů, přes 1800 her

komedie pláště a dýky = dynamický děj, intriky; citové a morální konflikty

Fuente Ovejuna (Ovčí pramen; vesnice se vzbouří proti tyranovi, kterého zabije, při výslechu pak nikdo nevyzradí jméno vraha → znemožnění trestu; čerpání z národních dějin )

Tirso de Molina (1584-1648)

pokračovatel Vegy, uvedení postavy Dona Juana – Sevillský svůdce a kamenný most

Geoffrey Chaucer (1343 – 1400)

Canterburské povídky (24 povídek, které si vypráví skupina lidí cestou do Canterbury, motivy milostné, pohádkové i lidové, skoro vždy humorné a ironické, „Anglická verze Dekameronu“)

William Shakespeare (1564-1616)

narozen ve Stratfordu nad Avonou, alžbětinská doba, položil základ divadlu The Globe

velmi populární, již za jeho života někteří autoři psali pod jeho jménem

celkem 38 her, téměř 200 sonetů

komedie: Dva šlechtici veronští, Dva vznešení příbuzní, Komedie plná omylů, Konec dobrý, všechno dobré, Kupec benátský, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový , Veselé paničky windsorské, Zkrocení zlé ženy

historické hry: Richard III., Jindřich IV., V., VI., VII.

tragédie: Antonius a Kleopatra , Hamlet, Julius Caesar , Král Lear, Macbeth, Othello , Romeo a Julie , Titus Andronicus

II.) Baroko v evropské kultuře

mezi 16. a 18. stoletím, obrat proti renesanci – církev se snažila získat ztracenou moc

tridentský koncil – pro posílení moci církve a Říma jako metropole, obnovení inkvizice, založení jezuitského řádu, obnovování kultů svatých (rozvážení ostatků mučedníků), zakládání poutních míst → ovlivňování veškerého umění

Třicetiletá válka – těžké období, deziluze, nevíra v lidskost, o to silnější víra v Boha

baroko se snaží ohromit, je expresivní, dynamické, dramatické, nepřehlédnutelné

mystický charakter, kontrasty, pomíjivost člověka, iluzionismus, metafory, symbolika, citovost

umění

architektura: Lorenzo Bernini: Chrám sv. Petra v Římě; Lukas Hildebrandt: vídeňský Belveder; Christopher Wren: Katedrála sv. Pavla v Londýně

sochařství: Lorenzo Bernini: Vidění sv. Terezie

malířství: Caravaggio: Ukřižování sv. Petra; Diego Vélazquez: Dvorní dámy; Peter Paul Rubens: Tři Grácie; Rembrandt van Rijn: Noční hlídka, Danae

John Milton (1608 – 1674)

epos Ztracený ráj (stvoření světa a člověka) a Ráj opět nabytý, přeloženo Jungmanem

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621-1676)

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (desetidílný román z třicetileté války očima prosťáčka Simpliciuse, ukazuje zvěrstva války a vojáků a lidskou zvrácenost)

Pedro Calderón de la Barca (1600-1681)

góngorismus = ve Španělsku jedna z hlavních tendencí poezie, neologismy a neobvyklá slovní spojení, záměrná komplikovanost, ornamentální styl, nadbytek metafor → vytříbení básnického jazyka a zvýšení estetické účinnosti, témata: antická historie a mytologie

španělské barokní drama = nábožensko-filzofický charakter, hry upravované Tylem a Nezvalem

Život je sen, Zalamejský rychtář

některé dobové umělecko-literární směry:

marinismus (secentismus) = italský styl 16. století, neobvyklé obrazy a figury, gradace, slovní hříčky, alegorie, příliš technický styl – neúspěch, antická mytologie, milostná lyrika

preciózní literatura = Francie, vyumělkovanost a strojenost, parafráze, metafory nahrazovaly reálné věci, převážně aristokracie – tematika dvora, láska, literární novinky

Alamodová poezie = Německo, užíváni románských slov a galantností, jemné vyjadřování

III.) Renesance a humanismus v české kultuře

15. století – husitské období, renesance u nás nastoupila o sto let později než ve Francii a Itálii

1526 – nástup Habsburků na český trůn

1618 – zahájen stavovský odboj proti Habsburkům

literaturu 16. století v našich zemích se nenazývá renesanční literatura, ale český humanismus

humanisté studovali antiku, chtěli změnit zájem o Boha v zájem o člověka

Renesance = zrod v Itálii (konec 13. stol.), proti středověku, církevním dogmatům, víra ve vědecké zkoumání, lidský rozum, inspirace antickou kulturou

Humanismus = soustava názorů, nejde o historické období, jedna ze složek renesančního úsilí, zájem o člověka, zásada ad fontes = k pramenům, opisování a zkoumání starých rukopisů

renesanční umění u nás

architektura: Belvedér, letohrádek Hvězda, zámek Opočno, Litomyšl, Slavonické náměstí

malířství: Guiseppe Arcimboldo

humanismus v literatuře

úbytek veršované tvorby, rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, rétorika).

dělení humanismu na latinský a český

latinský humanismus

nedosáhl moc velkých ohlasů, čteno jen nejvzdělanějšími vrstvami – učenecký charakter

představitelé byli především katolíci, udržovali kontakty s představiteli evropského humanismu

Jan z Rabštejna (1437-1473)

studoval v Itálii, vykonával diplomatické služby pro Jiřího z Poděbrad

Dialogus (s Janem z Rabštejna polemizují tři katoličtí šlechtici o politice a postavení krále Jiřího z Poděbrad, Rabštejn vychvaluje Čechy, jejich věrnost, ctnosti, odmítá válku)

Bohuslav Hasištejský z Lobkovic (1461-1510)

studia v Itálii – doktorát církevního práva

žil osamocen na svém hradu Hasištejnu a vedl korespondenci s humanistickým světem

básník evropského formátu, věhlas v zahraničí, kritický k českému národu

Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů (moralizující báseň, nelibost nad mravním úpadkem v zemi, kritizuje šlechtu za požitkářský život)

O ubohosti Čech (báseň na podobné téma)

Jan Skála z Doubravky – Dubravius (1486-1553)

církevní hodnostář, olomoucký biskup, katolík

Rada zvířat (veršovaná skladba inspirovaná dílem Smila Flašky z Pardubic, rady králi Ludvíku Jagellonskému)

Dějiny českého království (o české historii až po krále Ludvíka Jagellonského, mimořádný důraz na husitství)

český humanismus

nejdříve jen překlady z antické tvorby a světové humanistické literatury

Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520)

právník, překladatel, zformuloval program českého humanismu, psal latinsky, později česky

Předmluva (předmluva latinského spisu Jana Zlatoústého Knihy o napravení padlého, požaduje, aby český vzdělanec psal texty česky, chce, aby se čeština dostala na úroveň latiny)

Knihy devatery (rozsáhlý právnický spis, proti výhodám šlechty na úkor měst)

Jan Blahoslav (1523-1571)

historik, učitel, biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku

Akta jednoty bratrské (dějiny jednoty bratrské, soubor dopisů, pamětí, listin…)

Šamotulský kancionál (754 evangelických duchovních písní, 26 Blahoslav složil, 40 upravil)

Filipika proti misomusům (důležitost vzdělání pro každého, misomusové = nepřátelé múz)

překlad Nového zákona (životní dílo, nejhezčí forma tehdejšího jazyka, spoluzakladatel spisovné češtiny později součást Bible kralické)

Václav Hájek z Libočan (1490-1553)

kališník, kněz, později katolík, historiograf

Kronika česká (dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I., psána z pozice šlechty, k dějinám přistupoval volně, poprvé se objevuje vymyšlená pověst o Horymírovi)

cestopisná a vědecká literatura

Oldřich Prefát z Vlkanova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Jan Jessenius

české baroko

16. – 17. století, nevolnictví, hospodářský úpadek, nadvláda katolické církve – jezuité

1620 – bitva na Bílé hoře – pokatoličťování = rekatolizace obyvatelstva, emigrace evangelíků

barokní umění u nás

architektura: Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferovi – chrám sv. Mikuláše na Malé Straně

baroko v české literatuře

vliv katolické církve, smyslová stránka vnímání, citová složka převažuje nad racionální, duchovní a mystický charakter, kontrasty, člověk je věc pomíjivá a nicotná

díla psaná latinsky, německy, česky

lidová a pololidová (písmácká) slovesnost

nekatoličtí představitelé, nové pověsti (o Kozinovi), legendární pověsti, proroctví, pohádky a lidové písně, balady, písně kramářské, lidové drama

domácí tvorba

oficiální = katolická, nečeská

Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676)

učitel, varhaník, inspirace lidovým prostředím, skládal písně, srozumitelné texty

Česká mariánská muzika, Loutna česká

Bedřich Bridel (1619-1680)

jezuitský kněz, typicky barokní dílo

Co Bůh? Co člověk? (vrcholná skladba baroka, lyrická báseň poměřující Boha a člověka)

Bohuslav Balbín (1621-1688)

jezuitský kněz a učitel

Rozmanitosti z historie Království českého (latinsky psané obsáhlé faktografické dílo, ne vždy důvěryhodné – čerpal z díla Václava Hájka z Libočan)

Obrana jazyka slovanského, zvláště českého (špatné postavení češtiny v době pobělohorské, vyzdvihuje důležitost slovanského jazyka)

Antonín Koniáš (1691-1760)

jezuita, pálil kacířské knihy

Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající (1233 titulů)

exilová tvorba

Jan Amos Komenský (1592-1670)

biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel, spisovatel, „Učitel národů“

v exilu v Polsku, Anglii, Švédsku, Holandsku, pohřben v Naardenu

před emigrací roku 1628 psal spisy náboženského a filozofického obsahu, útěšné spisy – plné boží odevzdanosti, lítosti, smutku, víry v lepší budoucnost

po emigraci učil na gymnáziu v polském Lešně, také se snažil o reformu švédského školství

Labyrint světa a Ráj srdce (alegorická skladba, hlavní postavou je poutník, který prochází městem, aby si vybral povolání, doprovází ho Všezvěd Všudybud a Mámení, sledují různá zaměstnání, všude jsou podvody, neupřímnost, násilí, poutník se tedy uzavírá do ráje svého srdce, do samoty a k Bohu, velmi kritický postoj ke společnosti)

Didaktika (česky psané, návrh jednotné a obecné školské soustavy)

Dveře jazyků otevřené (učebnice latiny, encyklopedické dílo)

Velká didaktika (latinsky psané, základ pedagogiky, v centru pozornosti je žák, vzdělání dostupné pro všechny, přirozená výuka, názornost)

Kšaft umírající matky jednoty bratrské (kšaft = poslední vůle, matka jednota bratrská promlouvá ke svým dětem a odkazuje jim duchovní bohatství)

Svět v obrazech = Orbis pictus (učebnice latiny, obrazový doprovod k textu, zkrácená verze Dveří jazyků otevřených)

M - Hyperbola přehled

Hyperbola

= množina všech bodů v rovině, které mají tu vlastnost, že absolutní hodnota rozdílu jejich vzdáleností od dvou daných různých bodů E a F je rovna kladné konstantě 2a

(= množina všech bodů, pro které ||XE| - |XF|| se rovná danému kladnému číslu, které je menší než |EF| se nazývá hyperbola)

||XE| - |XF|| = 2a… symbolické vyjádření def. hyperboly

E, F jsou ohniska hyperboly

pozn.: přímky, kterým se hyperbola blíží, ale nikdy se jich nedotkne se nazývají asymptoty, ty prochází průniky kolmic vedlejších a hlavních vrcholů

konstrukce hyperboly: bodová konstrukce

Hyperbola se středem v bodě S [0, 0]

E, F … ohniska

A, B … hlavní vrcholy = leží na hlavní poloose, kde leží ohniska

C, D … vedlejší vrcholy = leží na vedlejší poloose

x = o … hlavní poloosa

y = o' … vedlejší poloosa

X [x, y] … bod ležící na hyperbole (v prvním kvadrantu)

S [0, 0] … střed hyperboly na obrázku nahoře v souřadnicích nula, nula

… rovnice hyperboly, když je střed v bodě nula, nula

x² / a² - y² / b² = 1 … rovnice hyperboly, když je střed v bodě nula, nula

Význačný trojúhelník

e ² = a² + b² … pomocí Pythagorovy věty vypočítáme a² a b² z výše uvedené rovnice hyperboly

a = |SA| = |SB| … a je vzdálenost hlavního vrcholu a středu

b = |SC| = |SD| … b je vzdálenost středu a vedlejšího vrcholu

e = |ES| = |SF| … výstřednost = excentricita, vzdálenost středu a ohniska

e = |SP| … kdy P je pomocný bod, tvoří průnik kolmic na hlavní a vedlejší vrcholy

Hyperbola se středem v bodě S [m, n]

E, F … ohniska

A, B … hlavní vrcholy = leží na hlavní poloose, kde leží ohniska

C, D … vedlejší vrcholy = leží na vedlejší poloose

x = o … hlavní poloosa

y = o' … vedlejší poloosa

X [x, y] … bod ležící na hyperbole (v prvním kvadrantu)

S [m, n] … střed hyperboly na obrázku nahoře v souřadnicích m, n

(x – m)² / a² - (y – n)² / b² = 1 … rovnice hyperboly, když je střed v bodě m, n

px ² + qy ² + 2rx + 2sy + t = 0 … obecná rovnice hyperboly

Význačný trojúhelník

e ² = a² + b² … pomocí Pythagorovy věty vypočítáme a² a b² z výše uvedené rovnice hyperboly

a = |SA| = |SB| … a je vzdálenost hlavního vrcholu a středu

b = |SC| = |SD| … b je vzdálenost středu a vedlejšího vrcholu

e = |ES| = |SF| … výstřednost = excentricita, vzdálenost středu a ohniska

e = |SP| … kdy P je pomocný bod, tvoří průnik kolmic na hlavní a vedlejší vrcholy

Obrácená hyperbola

o (o₁) || y … hlavní osa je rovnoběžná s osou x

(x – m)² / b² - (y – n)² / a² = 1

Vzájemná poloha přímky a hyperboly

a) tečna

b) sečna

c) nesečna

M - Elipsa přehled

Elipsa

= množina všech bodů v rovině X, pro které platí, že součet vzdáleností bodu X od bodů E, F se rovná danému číslu většímu než vzdálenosti bodů E, F se nazývá elipsa

|XE| + |XF| > |EF| … symbolické vyjádření def. elipsy

E, F jsou ohniska elipsy

konstrukce elipsy:

a) provázková konstrukce

b) bodová konstrukce

c) pomocí hyperoskulačních kružnic

Elipsa se středem v bodě S [0, 0]

E, F … ohniska

A, B … hlavní vrcholy = leží na hlavní poloose, kde leží ohniska

C, D … vedlejší vrcholy = leží na vedlejší poloose

x = o … hlavní poloosa

y = o' … vedlejší poloosa

X [x, y] … bod ležící na elipse (v prvním kvadrantu)

S [0, 0] … střed elipsy na obrázku nahoře v souřadnicích nula, nula

|XE| + |XF| = k = 2a … vztah popisující elipsu

|AE| + |AF| = 2a … vztah popisující vztahy hlavního vrcholu a ohniska vzhledem k elipse

x² / a² + y² / b² = 1 … rovnice elipsy, když je střed v bodě nula, nula

Význačný trojúhelník

a² = b² + e² … pomocí Pythagorovy věty vypočítáme a² a b² z výše uvedené rovnice elipsy

a = |SA| = |FC| … a je vzdálenost hlavního vrcholu a středu a vzdálenost ohniska a vedlejšího vrcholu

b = |SC| … b je vzdálenost středu a vedlejšího vrcholu

e = |SF| = |SF| … výstřednost = excentricita, vzdálenost středu a ohniska

Elipsa se středem v bodě S [m, n]

E, F … ohniska

A, B … hlavní vrcholy = leží na hlavní poloose, kde leží ohniska

C, D … vedlejší vrcholy = leží na vedlejší poloose

x = o … hlavní poloosa

y = o' … vedlejší poloosa

X [x, y] … bod ležící na elipse (v prvním kvadrantu)

S [m, n] … střed elipsy na obrázku nahoře v souřadnicích m, n

|XE| + |XF| = k = 2a … vztah popisující elipsu

|AE| + |AF| = 2a … vztah popisující vztahy hlavního vrcholu a ohniska vzhledem k elipse

… rovnice elipsy, když je střed v bodě m, n

(x – m)² / a² + (y – n)² / b² = 1 … rovnice elipsy, když je střed v bodě m, n

px ² + qy ² + 2rx + 2sy + t = 0 … obecná rovnice elipsy

Význačný trojúhelník

a² = b² + e² … pomocí Pythagorovy věty vypočítáme a² a b² z výše uvedené rovnice elipsy

a = |SA| = |FC| … a je vzdálenost hlavního vrcholu a středu a vzdálenost ohniska a vedlejšího vrcholu

b = |SC| … b je vzdálenost středu a vedlejšího vrcholu

e = |SF| = |SE| … výstřednost = excentricita, vzdálenost středu a ohniska

Ležatá elipsa 

a > b

o (o1) || x … hlavní osa je rovnoběžná s osou x

(x – m)² / a² + (y – n)² / b² = 1

Stojící elipsa

a < b

o (o1) || y … hlavní osa je rovnoběžná s osou y

(x – m)² / b² + (y – n)² / a² = 1

Vzájemná poloha přímky a elipsy

a) tečna

b) sečna

c) nesečna

pozn.: pokud chceme zjistit polohu přímky k elipse, použijeme dosazovací nebo sčítací metodu