Teorie literatury
- literatura = umění slovesné (umělecká, odborná, populárně naučná...)
- filologie = studuje jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem
- slavistika = studuje jazyky slovanských národů, jejich literaturu a kulturní historií
- bohemistika = zabývá se českým jazykem a literaturou
- lingvistika = věda o jazycích, jejich třídění, stavbě a zvukové i psané podobě
- 1) literární věda:
- a) literární teorie
- genologie = nauka o literárních druzích a žánrech
- versologie = nauka o verši, jeho typech a vlastnostech
- literární stylistika = nauka o zvláštnostech utváření literárních děl
- psychologie, sociologie
- b) literární historie (dějiny literatury)
- zabývá se výkladem literatury v jejím vývoji, zkoumají literaturu jako proces určovaný jednotlivými literárními díly, tvorbou autorů, literárními tendencemi, směry a proudy, v souvislosti se společenským vývojem
- komparatistika = zkoumá nadnárodní literární procesy
- c) literární kritika
- hodnotí soudobou literární tvorbu podle měřítek a požadavků individuálního či skupinového estetického programu
- je prostředníkem mezi autorem, dílem a čtenářem
- recenze, referát, kritická esej = vymezují literární kritice místo na hranici publicistiky
- 2) literární druhy
- a) lyrika = líčení pocitů, dojmů (milostná, přírodní, reflexivní = úvahová, vlastenecká, satirická, historická, náboženská, politická, subjektivní = intimní)
- b) epika (děj)
- c) drama (jevištní realizace, dialog)
- 3) literární žánry
- a) lyrické
- píseň, óda – hymnus (oslavná báseň)
- elegie – žalozpěv (skladba smutného rázu)
- epigram (krátká satirická báseň, 2 verše, aktuální problém)
- pásmo (polytématická báseň)
- kaligram – ideogram (báseň typograficky uspořádána do obrazce)
- b) lyrické epické
- balada
- romance
- poema
- c) epické
- malé
- příběh, bajka (ze života zvířat či zosobněných věcí, mravoučná pointa)
- střední
- báje – mýtus (pokus o výklad světa, přírodních jevů, bohové)
- legenda (o životě světců, zázraky)
- pověst (o minulosti, pravdivé jádro + fantazie, vztah k osobě či místě)
- pohádka (nadpřirozené, smyšlené)
- povídka (kratší příběh, časově a místně vymezený, více osob a dějových linií)
- novela (střední rozsah, soustředěna na jednu událost, epizodu života, překvapivý závěr)
- velké
- epos (rozsáhlá epická skladba s bohatým dějem, veršovaná)
- kronika, román (větší rozsah, řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav a dějových linií)
- d) dramatické
- tragédie (z řec. tragóidiá = zpěv kozlů; forma dramatu s vážným obsahem, hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji je dohnán k záhubě)
- struktura:
- expozice
- kolize
- krize
- peripetie
- katastrofa
- komedie (název spojen se slovem kómos, původ spjatý s Dionýsovým kultem; mezi prvky patří komické scénky ze života, sborové písně, agón = zápas jara se zimou, tance, humorný nadhled nad lidskými slabostmi,
- činohra (klasická hra, zobrazuje vážné společenské, obecně lidské či mezilidské vztahy a problémy)
- melodram, opera (dramatické divadelní představení sloučené s hudbou, text = libreto, zpěv)
- opereta (mluvené slovo se střídá se zpěvem)
- muzikál (divadelní představení, kde hraje roli herectví, hudba, tanec)
- veselohra, groteska, fraška, burleska
- 4) členění krásné literatury (beletrie) podle formální výstavby
- a) poezie = básnická řeč vázaná rytmem, popř rýmem
- cyklus básnických sbírek
- básnická sbírka
- báseň
- sloka
- verš
- stopa
- b) próza = řeč volně plynoucí
- cyklus
- kniha
- díl
- kapitola
- odstavec
- řádek
- c) drama = jevištní realizace textu, dialog
- cyklus
- divadelní hra
- jednání
- dialog
- monolog
- replika
- 5) rozbor literárního díla
- a) téma – celkové, hlavní, vedlejší, jednotlivé motivy
- (za nový samostatný motiv lze považovat takové místo, které posouvá tok a obsah textu kupředu, přináší novou myšlenku, brzdí rozvoj, motivy nemusí navazovat plynule na sebe, nemají stejnou důležitost, význam lze někdy pochopit pouze v rámci celého kontextu)
- b) kompozice (chronologická, paralelní, rámcová, retrospektivní, řetězová)
- c) styl (jazyk) = rovina spisovná, hovorová, obecná (dále využití dialektů, slangu, poetismů, neologismů, archaismů, expresivních výrazů, vulgarismů)
- 6) základy poetiky
- a) teorie verše – základní pojmy
- metrum = veršová míra, schéma verše, které má být realizováno, naproti tomu rytmus verše je konkrétní realizace metra
- stopa = jednotka metra (jamb, daktyl, trochej)
- - (těžká doba), U (lehká doba), X (přízvučná slabika), x (nepřízvučná)
- prozodie = souhrn zvukových vlastností jazyka, vědní obor zabývající se zvykovými vlastnostmi jazyka
- rým = zvuková shoda na konci verše
- asonance = souzvuk koncových samohlásek na konci veršů
- konsonance = souzvuk koncových souhlásek na konci veršů
- sdružený = shoda slabik na konci dvou sousedních veršů
- aabbcc
- střídavý = používá shodu slabik na konci prvního a třetího a druhé a čtvrtého
- abab
- obkročný = rýmuje se první první verš se čtvrtým a druhý se třetím
- abba
- přerývaný = pravidelné rýmové spojení určitých veršů, zatímco zbývající zůstávají bez rýmů
- rytmus = záměrné uspořádání zvukových prvků, pravidelně se opakujících v každém verši a vytvářejících tak rytmický impuls, tj. očekávání, že verš, který následuje po řadě veršů obdobně uspořádaných, bude zase po stránce zvukové uspořádán stejně
- trochej = přízvučný verš složený z trochejských stop, v nichž po jedné přízvučné slabice následuje slabika nepřízvučná
- jamb = přízvučný verš složený z jambických stop, v nichž po nepřízvučné slabice následuje slabika přízvučná
- daktyl = přízvučný verš složený z daktylských stop, v nichž po jedné přízvučné slabice následují dvě nepřízvučné
- stopa = skupina slabik s jedním metrickým důrazem
- strofa = sloka, vyšší rytmická jednotka zahrnující několik veršů, které jsou spjaty jistou soustavou rýmů nebo svéráznou organizací rytmu
- verš = základní celsitvá jednotka básnického rytmu, vyznačená jistým zvukovým uspořádáním, které se v řadě takových jednotek může pravidelně opakovat; jednotka významová, nadřazená větě a každému slovu v básni
- b) prozodické systémy
- bezrozměrný verš = hlavně ve středověku, dnes splývá s volným veršem nebo s rýmovanou prózou, není normován počet slabik, od volného verše se liší tím, že každý verš směřuje k tomu stát se syntaktickým celkem
- tónický verš = rytmus je založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu přízvučných slabik v každém verši, počet slabik nepřízvučných se volně proměňuje
- sylabický verš = přízvučný verš, jeho rytmus je založen na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik a často na jejich shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu
- časoměrný verš = verš, jehož rytmus je založen na střídání krátkých a ldouhých slabik
- volný verš = verš nevázaný žádným pravidelným počtem slabik, uspořádáním přízvuků apod., funkci nositele rytmu v něm zpravidla přejímá intonace
- c) některé tradiční verše
- alexandrín = 12-13 slabičný vzestupný verš s rozlukou po 6. slabice (3. stopě)
- blankvers = 5 stopý jambický verš bez rýmů a strof, 10 nebo 11 slabičný
- hexametr = šestisměr, časoměrný verš antické literatury, složený ze 6 daktylských a spondejských stop, jeho 5. stopa byla závazně daktylská, v poslední, 6. stopě mohl být spondej nahrazen trochejem
- pentametr = pětiměr, časoměrný verš antické literatury, složený ze 4 úplných a 2 neúplných daktylských stop a rozdělený pauzou na 2 půlverší, v prvním půlverší mohly být daktylské stopy nahrazeny spondejskými
