Vývoj divadla ve 20. a 30. letech 20. století
a) Moderní tendence v divadelní tvorbě. – Drama první poloviny 20. století bylo pod silným vlivem moderního světového dramatu, můžeme ho rozdělit na několik skupin a podskupin.
1. oficiální divadlo (kamenné) – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech.
a) dramatická díla s prvky impresionistickými a vitalistickými, pod vlivem poetizmu. Divadelní inscenace byly pojímány, jako umělecký celek tzn. nejen text, ale i světlo, scéna, úloha režiséra hrála roli
b) prohloubení psychologie postava omezení zápletek v ději (vliv Henrika Ybsena)
c) rozvíjí se dále historické drama, realistické hry, nebo hry s prvky symbolismu a filozofické reflexe – hry Aloise Jiráska, Jaroslava Hilberta , Jiřího Mahena
d) vážné drama – autor František Langer a jeho hra „Periférie“ – (hra o lidech z okraje společnosti
e) jevištní expresionismus – projevy herců byly přemrštěné (expresionismus)
2. neoficiální lidové divadlo – zábavné scény, šantány a kabarety – Červená sedma, Revoluční scéna – hlavní představitelé Vlasta Burian a Saša Rašilov
3. avantgardní scény – od poloviny 20. let vznikají jako protějšek tzv. kamenných divadel, jejich hry byly pod vlivem poetismu, byly inspirovány lidovou zábavou (kabaret Film cirkus),bylo to divadlo tvůrčí, spjaté se životem, herci vedli dialog s diváky – Osvobozené divadlo (Werich, Voskovec, Ježek), divadlo D34 (E. F. Burian)
b) Hlavní představitelé meziválečné tvorby - Karel Čapek, Fráňa Šrámek
Avantgardní divadlo vzniklo jako alternativa k tehdejším kamenným divadlům. Zdrojem jejich inspirace byla lidová zábava např. kabarety, cirkus, filmy. Nejvýznamnějšími tvůrci avantgardních dramat byli Vítězslav Nezval a Vladislav Vančura. Avantgardní divadelní se spojili roku 1925 do divadelní sekce Devětsilu. Roku 1926 bylo založeno Osvobozené divadlo, které se stalo součástí dramatické odbočky Devětsilu. S Osvobozeným divadlem jsou spojena jména Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek a režiséra Honzla. Počátkem roku 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo do umělecké besedy na Malé Straně, kde se rozdvojilo. Jedna jeho část Jiří Frejka a E. F. Burian si založila scénu Dada.
Rok 1927 byl pro Osvobozené divadlo rozhodující. Na jeho začátku zde vystoupil se svými klavírními improvizacemi a v dubnu Jiří Voskovec a Jan Werich uspořádali studentské představeni pod názvem „Vest pocket revue“ (Malá revue do kapsičky u vesty). Tato hra byla plná humoru a komiky a parodovala postupy tradičního dramatu a opery. Novinkou byly částečně připravené a částečně improvizované rozhovory na předscéně (forbína), kde mezi sebou hovořili oba herci a obecenstvo. Jan Werich vystupoval poprvé pod pseudonymem J. E. Werich a hrál zde poprvé, Voskovec měl za sebou již určitou hereckou zkušenost, hrál Ríšu ve filmu „Pohádka máje“ (Vilém Mrštík). Jindřich Honzl režisér a teoretik avantgardního divadla, který však později odešel do Brna. Osvobozené divadlo se později přestěhovalo do Vodičkovy ulice, současné divadlo ABC. Ve 30. letech ve spolupráci s Jaroslavem Ježkem vytvořili Voskovec a Werich osobité hry, jejichž obsah s rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské a politické angažovanosti, jsou to např. „Golém“, „Caesar“, „Osel a stín“, „Kat a blázen“, „Balada z hadrů“, „Rub a líc“. V těchto hrách procházejí herci historií i současností světa, komentují je a usilují o svět lepší.
Zfilmováno bylo „Hej rup!“, „Těžká Barbora“, „Pěst na oko“.
Významným prvkem jejich tvorby jsou písně z her „Svět na ruby“, „Balady z hadrů“, „Davida a Goliáše“, „Těžká Barbora“.
Tmavomodrý svět
Svět patří nám
Klobouk ve křoví
Babička Marry
Jejich obliba byla obrovská. V roce 1938 bylo Osvobozené divadlo úředním zákazem uzavřeno a Voskovec, Werich a Ježek odjeli od USA.
Divadlo D 34 – vzniklo koncem roku 1933 jako další avantgardní divadlo (Burianovo „Déčko“), oficiálně se hrálo od roku 1934, proto D 34, číslo se každý rok měnilo. Jako režisér zde působil Emil František Burian, připravoval ve svém divadle náročná umělecká díla pro lidového diváka. Uvedl tak na scénu řadu dramatizací klasických literárních děl např. Dobrého vojáka Švejka, Evžena Oněgina, Máj, Brechtovu Žebráckou operu, Nezvalovi Milence z kiosku, Manou Lescaut, Loretku, Dykovu revoluční trilogii a Krysaře.
E. F. Burian zavedl nové scénografické postupy tzv. voiceband (recitační sbor). Za okupace roku 1941 bylo divadlo zavřeno a po druhé světové válce obnoveno jako D 46. D 34 bylo divadlo režisérské, zatímco Osvobozené divadlo bylo divadlo autorské.
Emil František Burian (1904-1959)
Pocházel ze známé pěvecké rodiny, jeho otec byl známý zpěvák. Byl všestranně umělecky nadaný, působil jako komponista, hudebník, zpěvák, herec, režisér, prozaik a dramatik. Roku 1941 byl uvězněn a převezen do koncentračního tábora, jeho divadlo se stalo střediskem moderní davedlní kultury.
