úterý 16. listopadu 2010

Čj - MO03

MO 03 Renesance a humanismus v evropské i české kultuře

I.) Renesance a humanismus v evropské kultuře
14. - 16. století, počátky v Itálii, později rozšíření do Francie a zbytku Evropy
kritika církve → zájem se od Boha přesunuje k člověku = antropocentrismus
umění pro novou společenskou vrstvu → bohaté měšťany, obchodníky, mecenáše
vědecké objevy, objevné plavby (Amerika), popřely do té doby neotřesitelná dogmata církve (M. Koperník, G. Galilei, G. Bruno) → posílení důvěry ve vědu a lidský rozum
inspirace antickou kulturou, např. nápodoby řeckých sloupů a štítů u kostelů
humanismus = „životní program“, soubor základních renesančních myšlenek, např. rovnost lidí před Bohem, racionalita, individualita
ad fontes“ („k pramenům“) = zkoumání starých rukopisů, objevování zapomenutých děl
Španělsko – rytířské romány, pikareskní román = dobrodružný román, hrdina je šibal → satira
Anglie – alžbětinské drama = vrcholné období anglického divadla; přelom 16. a 17. století
sonety = druh lyrické poezie; 14 veršů, 4 strofy, oslava přátel, dvoření se dámě

umění
architektura: Chrám sv. Petra v Římě (Rafael Santi); kupole dómu ve Florencii (Filippo Brunelleschi); Palladio Andrea – první profesionální stavitel -
malířství: Masaccio (zakladatel malířství ve Florencii), Sandro Botticelli (Zrození Venuše, raná renesance), Leonardo da Vinci (Poslední večeře, Mona Lisa, Sv. Anna Samotřetí), Rafael Santi (Madona sixtinská), Michelangelo Buonarrotti (fresky v Sixtinské kapli), Jan van Eyck (Nizozemí, zakladatelé olejomalby), El Greco (Španělsko, Pohled na Toledo)
sochařství: Lorenzo Ghiberti, Donatello (socha Davida), Michelangelo Buonarrotti (socha Davida, Mojžíše, sousoší Piety)

nové literární útvary
esej = subjektivní rozprava spol. problému, kombinace vědeckého a uměleckého textu novela = krátký útvar, překvapivý závěr, základy novodobého románu
commedia erudita = vzdělaná komedie, kritika společnosti a intelektuálů
commedia dell’arte = ustálené typy postav, základní dějová linie – zbytek improvizován herci
španělská komedia = jakékoli drama, ve kterém se mísí komika a tragika; veršované; 3 akty

Dante Alighieri (1265-1321)
narozen ve Florencii, kvůli sporům s církví strávil 20 let ve vyhnanství, časově spadal do středověku, myšlenkově ale do renesance
Božská komedie (duchovní epos; průvodce Vergilius prochází Peklem a Očistcem, kde diskutuje se známými osobnostmi, použity středověké prvky – dualismus těla a duše, ústřední téma: pouť duše za spásou a láska k Beatrici)

Francesco Petrarca (1304-1374)
také pocházel z Florencie, také byl vypovězen, láska ke šlechtičně Lauře
Zpěvník (Sonety pro Lauru; milostná poezie, vzor evropské lyriky, 366 básní)

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
vystudoval práva, později si z právníků utahoval
Dekameron (sto novel, obraz mentality v Itálii, vyprávěno nedaleko Florencie při moru v 10 dnech – různé motivy, církví zakázán, před smrtí se ho autor proto zřekl)
Niccolo Machiavelli (1469-1527)
většinu díla napsal ve vyhnanství
Vladař (traktát o absolutistické monarchii, vlastnosti ideálního vladaře a různé aspekty vlády, vláda silného a racionálního jedince, únik z úpadku společnosti v diktatuře, proticísařské a protipapežské dílo; nezávislost politiky na náboženství a etice → machiavelismus = účel světí prostředky)
Mandragora (proticírkevní společenská satira)

Ludovico Ariosto (1474-1533)
Zuřivý Roland (rytířský epos, zpracování středověkého románu do renesančního ducha)

Torquato Tasso (1544-1595)
pozdní renesance
Osvobozený Jeruzalém (nábožensko-hrdinský epos, 1. křižácká výprava, mnoho nadpřirozených motivů a kouzel – známka nastupujícího baroka )

Francois Villon (1431-1463) (vl. jm. Francois de Montcorbier)
první „prokletý básník“, vychováván bohatým a vzdělaným knězem, za výtržnosti nejprve odsouzen k smrti, poté změněno na vyhnanství
Závěť (Velký testament; rozmanité prostředí i motivy – náboženské, dvorské i zábavné, zamyšlení nad osudem, vysmívání se společnosti, forma francouzské balady)

Francois Rabelaise (1494-1553)
spisovatel, kněz, lékař
Gargantua a Pantagruel (rodina obrů, satira na středověk, pět dílů, filozofické úvahy )

Michel de Montaigne (1533-1592)
Eseje (třídílný soubor úvah o životě, vynalezl pojem „esej“, subjektivita)

Erasmus Rotterdamský (1466-1536)
nizozemský teolog a filozof
Chvála bláznovství (satira na společnost, alegorie – paní Bláznivost )
Miguel de Cervantes (1547-1616)
Don Quijote de la Mancha (parodie rytířských románů, později společnosti, hlavní postava je vesnický zeman, snažící se dodržovat ideály rytířských románů, jeho příběhy končí zesměšněním, později vystřízliví a zemře)

Lope de Vega (1562-1635)
divadelní teoretik a dramatik, španělská komedia; mnoho různých motivů, přes 1800 her
komedie pláště a dýky = dynamický děj, intriky; citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen; vesnice se vzbouří proti tyranovi, kterého zabije, při výslechu pak nikdo nevyzradí jméno vraha → znemožnění trestu; čerpání z národních dějin )
Tirso de Molina (1584-1648)
pokračovatel Vegy, uvedení postavy Dona Juana – Sevillský svůdce a kamenný most

Geoffrey Chaucer (1343 – 1400)
Canterburské povídky (24 povídek, které si vypráví skupina lidí cestou do Canterbury, motivy milostné, pohádkové i lidové, skoro vždy humorné a ironické, „Anglická verze Dekameronu“)

William Shakespeare (1564-1616)
narozen ve Stratfordu nad Avonou, alžbětinská doba, položil základ divadlu The Globe
velmi populární, již za jeho života někteří autoři psali pod jeho jménem
celkem 38 her, téměř 200 sonetů
komedie: Dva šlechtici veronští, Dva vznešení příbuzní, Komedie plná omylů, Konec dobrý, všechno dobré, Kupec benátský, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový , Veselé paničky windsorské, Zkrocení zlé ženy
historické hry: Richard III., Jindřich IV., V., VI., VII.
tragédie: Antonius a Kleopatra , Hamlet, Julius Caesar , Král Lear, Macbeth, Othello , Romeo a Julie , Titus Andronicus

II.) Baroko v evropské kultuře
mezi 16. a 18. stoletím, obrat proti renesanci – církev se snažila získat ztracenou moc
tridentský koncil – pro posílení moci církve a Říma jako metropole, obnovení inkvizice, založení jezuitského řádu, obnovování kultů svatých (rozvážení ostatků mučedníků), zakládání poutních míst → ovlivňování veškerého umění
Třicetiletá válka – těžké období, deziluze, nevíra v lidskost, o to silnější víra v Boha
baroko se snaží ohromit, je expresivní, dynamické, dramatické, nepřehlédnutelné
mystický charakter, kontrasty, pomíjivost člověka, iluzionismus, metafory, symbolika, citovost

umění
architektura: Lorenzo Bernini: Chrám sv. Petra v Římě; Lukas Hildebrandt: vídeňský Belveder; Christopher Wren: Katedrála sv. Pavla v Londýně
sochařství: Lorenzo Bernini: Vidění sv. Terezie
malířství: Caravaggio: Ukřižování sv. Petra; Diego Vélazquez: Dvorní dámy; Peter Paul Rubens: Tři Grácie; Rembrandt van Rijn: Noční hlídka, Danae

John Milton (1608 – 1674)
epos Ztracený ráj (stvoření světa a člověka) a Ráj opět nabytý, přeloženo Jungmanem

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621-1676)
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (desetidílný román z třicetileté války očima prosťáčka Simpliciuse, ukazuje zvěrstva války a vojáků a lidskou zvrácenost)

Pedro Calderón de la Barca (1600-1681)
góngorismus = ve Španělsku jedna z hlavních tendencí poezie, neologismy a neobvyklá slovní spojení, záměrná komplikovanost, ornamentální styl, nadbytek metafor → vytříbení básnického jazyka a zvýšení estetické účinnosti, témata: antická historie a mytologie
španělské barokní drama = nábožensko-filzofický charakter, hry upravované Tylem a Nezvalem
Život je sen, Zalamejský rychtář

některé dobové umělecko-literární směry:
marinismus (secentismus) = italský styl 16. století, neobvyklé obrazy a figury, gradace, slovní hříčky, alegorie, příliš technický styl – neúspěch, antická mytologie, milostná lyrika
preciózní literatura = Francie, vyumělkovanost a strojenost, parafráze, metafory nahrazovaly reálné věci, převážně aristokracie – tematika dvora, láska, literární novinky
Alamodová poezie = Německo, užíváni románských slov a galantností, jemné vyjadřování

III.) Renesance a humanismus v české kultuře
15. století – husitské období, renesance u nás nastoupila o sto let později než ve Francii a Itálii
1526 – nástup Habsburků na český trůn
1618 – zahájen stavovský odboj proti Habsburkům
literaturu 16. století v našich zemích se nenazývá renesanční literatura, ale český humanismus
humanisté studovali antiku, chtěli změnit zájem o Boha v zájem o člověka
Renesance = zrod v Itálii (konec 13. stol.), proti středověku, církevním dogmatům, víra ve vědecké zkoumání, lidský rozum, inspirace antickou kulturou
Humanismus = soustava názorů, nejde o historické období, jedna ze složek renesančního úsilí, zájem o člověka, zásada ad fontes = k pramenům, opisování a zkoumání starých rukopisů

renesanční umění u nás
architektura: Belvedér, letohrádek Hvězda, zámek Opočno, Litomyšl, Slavonické náměstí
malířství: Guiseppe Arcimboldo

humanismus v literatuře
úbytek veršované tvorby, rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, rétorika).
dělení humanismu na latinský a český

latinský humanismus
nedosáhl moc velkých ohlasů, čteno jen nejvzdělanějšími vrstvami – učenecký charakter
představitelé byli především katolíci, udržovali kontakty s představiteli evropského humanismu

Jan z Rabštejna (1437-1473)

studoval v Itálii, vykonával diplomatické služby pro Jiřího z Poděbrad

Dialogus (s Janem z Rabštejna polemizují tři katoličtí šlechtici o politice a postavení krále Jiřího z Poděbrad, Rabštejn vychvaluje Čechy, jejich věrnost, ctnosti, odmítá válku)

Bohuslav Hasištejský z Lobkovic (1461-1510)
studia v Itálii – doktorát církevního práva
žil osamocen na svém hradu Hasištejnu a vedl korespondenci s humanistickým světem
básník evropského formátu, věhlas v zahraničí, kritický k českému národu
Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů (moralizující báseň, nelibost nad mravním úpadkem v zemi, kritizuje šlechtu za požitkářský život)
O ubohosti Čech (báseň na podobné téma)
Jan Skála z Doubravky – Dubravius (1486-1553)
církevní hodnostář, olomoucký biskup, katolík
Rada zvířat (veršovaná skladba inspirovaná dílem Smila Flašky z Pardubic, rady králi Ludvíku Jagellonskému)
Dějiny českého království (o české historii až po krále Ludvíka Jagellonského, mimořádný důraz na husitství)

český humanismus
nejdříve jen překlady z antické tvorby a světové humanistické literatury

Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520)
právník, překladatel, zformuloval program českého humanismu, psal latinsky, později česky
Předmluva (předmluva latinského spisu Jana Zlatoústého Knihy o napravení padlého, požaduje, aby český vzdělanec psal texty česky, chce, aby se čeština dostala na úroveň latiny)
Knihy devatery (rozsáhlý právnický spis, proti výhodám šlechty na úkor měst)

Jan Blahoslav (1523-1571)
historik, učitel, biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku
Akta jednoty bratrské (dějiny jednoty bratrské, soubor dopisů, pamětí, listin…)
Šamotulský kancionál (754 evangelických duchovních písní, 26 Blahoslav složil, 40 upravil)
Filipika proti misomusům (důležitost vzdělání pro každého, misomusové = nepřátelé múz)
překlad Nového zákona (životní dílo, nejhezčí forma tehdejšího jazyka, spoluzakladatel spisovné češtiny později součást Bible kralické)

Václav Hájek z Libočan (1490-1553)
kališník, kněz, později katolík, historiograf
Kronika česká (dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I., psána z pozice šlechty, k dějinám přistupoval volně, poprvé se objevuje vymyšlená pověst o Horymírovi)

cestopisná a vědecká literatura
Oldřich Prefát z Vlkanova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Jan Jessenius

české baroko

16. – 17. století, nevolnictví, hospodářský úpadek, nadvláda katolické církve – jezuité
1620 – bitva na Bílé hoře – pokatoličťování = rekatolizace obyvatelstva, emigrace evangelíků

barokní umění u nás
architektura: Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferovi – chrám sv. Mikuláše na Malé Straně

baroko v české literatuře
vliv katolické církve, smyslová stránka vnímání, citová složka převažuje nad racionální, duchovní a mystický charakter, kontrasty, člověk je věc pomíjivá a nicotná
díla psaná latinsky, německy, česky

lidová a pololidová (písmácká) slovesnost
nekatoličtí představitelé, nové pověsti (o Kozinovi), legendární pověsti, proroctví, pohádky a lidové písně, balady, písně kramářské, lidové drama
domácí tvorba
oficiální = katolická, nečeská
Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676)
učitel, varhaník, inspirace lidovým prostředím, skládal písně, srozumitelné texty
Česká mariánská muzika, Loutna česká

Bedřich Bridel (1619-1680)
jezuitský kněz, typicky barokní dílo
Co Bůh? Co člověk? (vrcholná skladba baroka, lyrická báseň poměřující Boha a člověka)

Bohuslav Balbín (1621-1688)
jezuitský kněz a učitel
Rozmanitosti z historie Království českého (latinsky psané obsáhlé faktografické dílo, ne vždy důvěryhodné – čerpal z díla Václava Hájka z Libočan)
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého (špatné postavení češtiny v době pobělohorské, vyzdvihuje důležitost slovanského jazyka)

Antonín Koniáš (1691-1760)
jezuita, pálil kacířské knihy
Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající (1233 titulů)

exilová tvorba
Jan Amos Komenský (1592-1670)
biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel, spisovatel, „Učitel národů“
v exilu v Polsku, Anglii, Švédsku, Holandsku, pohřben v Naardenu
před emigrací roku 1628 psal spisy náboženského a filozofického obsahu, útěšné spisy – plné boží odevzdanosti, lítosti, smutku, víry v lepší budoucnost
po emigraci učil na gymnáziu v polském Lešně, také se snažil o reformu švédského školství
Labyrint světa a Ráj srdce (alegorická skladba, hlavní postavou je poutník, který prochází městem, aby si vybral povolání, doprovází ho Všezvěd Všudybud a Mámení, sledují různá zaměstnání, všude jsou podvody, neupřímnost, násilí, poutník se tedy uzavírá do ráje svého srdce, do samoty a k Bohu, velmi kritický postoj ke společnosti)
Didaktika (česky psané, návrh jednotné a obecné školské soustavy)
Dveře jazyků otevřené (učebnice latiny, encyklopedické dílo)
Velká didaktika (latinsky psané, základ pedagogiky, v centru pozornosti je žák, vzdělání dostupné pro všechny, přirozená výuka, názornost)
Kšaft umírající matky jednoty bratrské (kšaft = poslední vůle, matka jednota bratrská promlouvá ke svým dětem a odkazuje jim duchovní bohatství)
Svět v obrazech = Orbis pictus (učebnice latiny, obrazový doprovod k textu, zkrácená verze Dveří jazyků otevřených)