M - Přímka a kružnice, Parabola

Zsv - Řecká filozofie

Řecká filozofie

počátek na přelomu 7. - 6. století př. n. l.

řecká filozofie a křesťanství → 2 základy evropské kultury a vzdělanost

dělení na 3 období:

1) předsokratovská filozofie = přírodní filozofie

2) období vrcholné řecké filozofie

Sokratés, Platón, Aristotelés

obrat k člověku, rozvoj v Athénách

sofisté = učitelé moudrosti

3) období od 4. stol. do rozkladu řecké společnosti

stoicismus

(pozn.: Počátek 14. maturitní otázky)

1) Předsokratovská (přírodní) filozofie

zejména 7. a 6. století př. n. l., vzniká mimo Řecko

zabývá se podstatou světa, obrat k přírodě, zájem z hlediska ontologie, z čeho vznikl svět a jeho pralátka

odmítá bohy, bohovou neexistují, jsou stvoření z nevědomosti člověka

Slunce není bůh Helios, je to žhavá masa

nezachovala se žádná díla, pouze v dílech jiných autorů jsou zkreslené reprodukce

7 mudrců = učenců, zároveň jsou vědci

máme zachované výroky slavných mužů

Pythagoras

Thales: „poznej sama sebe“ (nápis nad delfskou věštírnou)

Solóm

„ ničeho ne příliš“

„užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů!

„konej spravedlnost“

„ovládej hněv“

a) Milétská škola

město Milétos na západní části malé Asie

b) Elejská škola

město Elea (dnes Velia) v Itálii

c) Pythagorejská škola

město Kroton

A) milétská škola

hledali pralátku, ze které vznikl svět

každý filozof měl pralátku v něčem jiném

Tháles z Milétu (7.- 6. stol.)

vědec, filozof, mudrc, matematik, kupec, cestovatel, politik

činy:

předpověděl zatmění Slunce (od Babyloňanů)

vypočítal výšku pyramid podle stínu

nejlehčí otázka světa: „poradit druhému“

nejtěžší otázka světa: „poznej sám sebe“

Thaletova kružnice = všechny úhly na průměru kružnice tvoří pravý úhel

monista – pralátka = voda → vychází z Homéra, Hésioda

Anaximandrós z Milétu

nechal připevnit na sluneční hodiny ve Spartě tyčku, která ukazovala rovnodennost a slunovrat = gnómon

pralátka = apeirón = něco věčného, nesmrtelného, neomezeného

4 živly a 4 látky: oheň – teplo, voda – vlhko, vzduch – chlad, země – sucho

Anaximenés z Milétu

pralátka = vzduch – viditelný pohyb vzduchu, z něj vznikly všechny 4 živly, člověk i bohové

o počátcích filozofie píše Aristotelés

Zsv - Indická a čínská filozofie

Indická filozofie

2.tisíciletí př. nl. Harappané – nedokážeme o nich nic říct, neumíme rozluštit písmo

2.pol. 2. tisíciletí př.nl. Árjové – bojové kmeny, zemědělci a pastevci, nezakládali města, měli spíše sídliště. Vznikalo zde tkalcovství a kovářství. Měli písmo.

Védy – nejstarší filozoficko-náboženské texty. Je to 6 x obsáhlejší než bible.

Rozlišujeme 3 období:

1) Hymnů 1500-1000 př.nl.

2) Obětní mystika 1000-750 př.nl.

3) Upanišad 750-500 př.nl.

Období hymnů

Psali se hymny, oslavné básně a písně na bohy.

Ve védách jsou bohové líčeni jako lidé. Jsou to nejčastěji přírodní bohové v lidské podobě.

V některých dílech je i vyslovena pochybnost o tom, zdali bůh vůbec existuje.

Období obětní mystiky

Je to cesta, která veda k poznání boha a pravdy. Společnost se člení do kast.

Bráhmani – kněží, mají na starosti východu, vzdělání, kulturu. Věří v posmrtný přechod z jedné kasty do druhé nebo do rostliny, či zvířete.

Kšatrijové - bojovníci a vládci.

Vajšjové – řemeslníci, obchodníci.

Šůdrové – potomci původního obyvatelstva

Párjové – zajatci otroci

Období upanišad

(sedět v blízkosti svého učitele a naslouchat moudru jeho vědění)

Mají pesimisticky laděné texty. Nevíme proč.

Buddhismus

Buddha – osvícený, probuzený

V této vznikají osobnosti.

Jeho jméno je Sídhártha, byl to královský syn, byl předurčen k vládnutí. V době těhotenství jeho matky se jí zdál sen, že jí do jejího lůna vstoupil slon.

Nechala si sen vyložit. A znamenalo to, že syn bude buď vládnout, nebo se stane filozofem a sejme nevědění z lidí.

Otec se syna snažil izolovat, aby nepoznal okolní svět, ale nepodařilo se mu to. Buddha se jednou setkal s mužem, který zemřel a uvědomil si, že život, který žijeme je plný utrpení a strádání.

Uvědomil si, že během života nás potkají 3 utrpení. (Nemoc, Stáří, Smrt)

Čínská filozofie

2 směry: konfucianismus, taoismus 

 

1) Konfucianismus

Konfucius žil v 6-5 st. př.nl. je to současník Buddhy.

Žil v době, kdy byla Čína rozdělena na několik malých státečků.

Pocházel ze státu Lu.

Z jeho života nevíme nic s přesností.

Říká se, že otec byl vojáka, který brzy zemřel, a pak ho vychovávala jeho matka v chudobě.

Založil státovědu. Zabýval se fungováním státu a mezilidskými vztahy.

Je to zakladatel filozofie v Číně. Je zakladatelem racionalistické filozofie (oprošťuje se od náboženství)

Razil myšlenku, že všichni lidé jsou si rovni. Říkal to v době, kdy byla Čína císařstvím.

Hlásal rovnost lidí před zákonem. Klade důraz na stát a státní instituce – stát má zajistit vzdělání a výchovu svých lidí.

Odmítá myšlenku, proč bych studoval to a to, když to nepotřebuju.

Říkal:

Netrap se tím, že nezastáváš žádný úřad, ale chovej se tak, abys ho kdykoli zastávat mohl.

Jestliže někdo chce stát v čele státu, tak si musí nejdříve zamést před svým prahem.

Vztah mezi panovníkem a obyvateli by měl být takový jako je mezi otcem a synem.

Chce, aby byl panovník štědrý, laskavý, pracovitý, důvěryhodný…

Konfucius postupně kolem sebe soustředil asi 3000 mužů, ale jeho učení nemělo dostatečnou odezvu.

Byl spisovatel a zasloužil se o vydání starších děl.

Napsal Kroniku/Knihu Jara a Podzimu

Líčí dobu do roku 722 až po svou smrt 480 př. nl.

Rozpravy – kniha s výroky Konfucia, nejistý autor

jeho zásluhou vyšly:

Kniha proměn (dějiny 3000 let. př. n. l.)

Kniha písní (soustřeďuje čínské písně)

Kniha listin (nařízení a vyhlášky Číny)

Kniha obřadů (zvyky, obřady, rituály, úcta)

myšlenka: „nečiň to, co nechceš, aby druzí činili Tobě“

2) Taoismus

tao = cesta, rozum, metoda, princip

zakladatel Lao c' – starý mistr

cíl = nesmrtelnost

umírněný život, zlatá střední cesta, oproštění od vášní, znalost míry

neklade důraz na instituce

přirozená cesta ke vzdělání

soulad s přírodou

Kniha o ctnosti (Tao te t'ing)

protiklady

podobnost s Konfuciem v pozornosti na vládce

odmítání války

velký stát se nemá povyšovat nad malými

moudrý se nevystavuje na odiv a proto je králem