Morfologie (tvarosloví)
Morfologie – nauka o slovních druzích a jejich mluvnických kategoriích.
Syntax (skladba) - nauka o stavbě vět a souvětí.
Morfologie a syntax tvoří dohromady mluvnici.
Slovní druhy a jejich vymezení:
1. podstatná jména (substantiva)
2. přídavná jména (adjektiva)
3. zájmena (pronomina)
4. číslovky (numerália)
5. slovesa (verba)
6. příslovce (adverbia)
7. předložky (prepozice)
8. spojky (konjunkce)
9. částice (partikule)
10. citoslovce (interjekce)
Existuje několik kritérií, podle nichž slovní druhy dělíme.
1. Kritéria tvaroslovná (morfologická) sledují, zda je slovo:
a) ohebné (1-5), pokud je slovo ohebné, sleduje se dále, zda se skloňuje (1-4), nebo časuje (5), pokud se slovo skloňuje, zjišťuje se ,zda jde o skloňování jmenné (substantivní), složené (adjektivní), nebo zájmenné.
b) neohebné (6-10)
2. Kritéria významová (sémantická) si všímají významu daného slova.
a) plnovýznamová (autosémantika)
b) neplnovýznamová (synsémantika)
3. Kritéria syntaktická zjišťují jakým způsobem, různá slova přispívají k výstavbě věty, příp. textu, tj. jakým větným členem ve větě jsou.
Gramatické kategorie jmen
Pádové formy vyjadřují ve větách či slovních spojeních, vztah slov k dalším slovům a tím i vztah mezi skutečnostmi, které tato slova označují. (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál instrumentál). 1. a 5. jsou bezpředložkové pády. 6. je vždy s předložkou.
Nominativ – plní ve větě funkce: podmět, jmenný přísudek, přívlastek shodný, příslovečné určení způsobu, doplněk.
Genitiv – typickým pádem neshodného přívlastku - „slovník češtiny“, „zeptal se ho“, příslovečného určení – „od neděle budeme doma“ a podmětu „nebylo žalobce“.
Druhý pád ve spojení s podstatným jménem přivlastňuje „hračky jejich dětí“, vyjadřuje původce děje „obraz od významného malíře“, cíl děje „příprava oběda“, vlastnost „muž malého vzrůstu“, množství „láhev vína“, srovnání „ráno moudřejší večera“.
Dativ – ve větě je nejčastěji předmětem „pustím ti tu píseň“
Akuzativ – ve větě je nejčastěji předmětem „viděl sem tě“, přívlastek neshodný „květiny pro Lenku“, „Pro peníze by si nechal vrtat i koleno.“
Vokativ – „Honzo“
Lokál – ve většině případů se vyskytuje jako adverbální určení „přijdu v šatech“, může být i předmětem
Instrumentál – má význam různých okolností děje „prošli jsme sousedovou zahradou“, nebo může být součástí přísudku jmenného se sponou „býval studentem“, doplňkem „byl zvolen prezidentem“
Číslo
jednotné – množné
Obecně rozlišuje protiklad jednotlivosti a mnohosti.
Jednotné číslo (singulár)
Množné číslo (plurál)
Látková – voda, písek, krev
Abstraktní – hloupost, upřímnost, nacizmus
Hromadná (singulária tantum) – mají pouze jednotné číslo, ale označují hromadu věcí. Nejčastěji končí –í, -ový, -stvo, -ctvo (hmyz, nábytek, uhlí, dříví, ptactvo)
Pomnožná (plurália tantum) – mají pouze množné číslo, ale označují jednu věc a nemůžeme od nich utvořit jednotné číslo (dveře, nůžky, kalhoty, Vánoce, Velikonoce, Hrdlořezy, Hradčany, neštovice)
Rod
Masculinum, femininum, neutrum
Existují substantiva, u nichž dochází ke kolísání mezi rodem např. esej, kužel.
Masculinum – životný, neživotný; měkká (muž, stroj), tvrdá (hrad, pán), samohláskové (předseda, soudce)
Když je první a čtvrtý pád stejný, tak je neživotný.
děti – kosti
myš – kost (myšmi – kostmi)
drahokamy
Vývojové tendence v tvarosloví jmen:
Neustálý jazykový vývoj umožňuje existenci variant. Jsou to takové jazykové prostředky, jejichž forma a většinou i jejich stylová platnost se liší, ale funkci mají obdobnou. Varianty mohou být hláskové (umyt se, umejt se), varianta pravopisná (filosofie, filozofie), morfologická varianta (tvarosloví jmen, vzor píseň – kost), mnoho slov, která původně patřila pod vzor kost, přecházejí pod vzor píseň. (loď – lodi, lodě; pěst – pěstem, pěstím; myš – 3.p. mn.č. myším, 6.pl mn.č. myších, 7.p. myšmi).
Podstatná jména rodu mužského neživotného a rod střední
V případě některých neuter a zdrobnělin rodu mužského neživotného, můžeme pozorovat tendenci, zachovávat při skloňování shodnou podobu kmene, tj. bez hláskové změny k – c. O jablcích, o jablkách; o balíčcích, o balíčkách.
Používání k v 6. pádě množného čísla rodu mužského neživotného je patrné i jinde, než u zdrobnělin.
Další příklady dvou variant – hotel – o hotelích, hotelech; v potoku, potoce
Gramatické kategorie sloves
Slovesa vyjadřují děj tj. buď činnost podmětu, nebo stav podmětu a změnu jeho stavu. Slovesný děj se může týkat nejen podmětu, ale také předmětu, podle toho rozeznáváme slovesa: předmětová – k doplnění svého významu potřebují předmět na nich závislý např. nést dříví, pití, počítač; pít vodu, pivo; slovesa, která se spojují se 4. pádem se nazývají přechodná, ostatní se nazývají nepřechodná, spojuje-li se se slovesem předmětovým zvratné zájmeno se, vzniká sloveso zvratné. Bezpředmětová slovesa – jdu, béžím, stárnu.
Slovesa mají zpravidla vlastní slovní význam = slovesa plnovýznamová – běhat, číst, psát. Ta slovesa, která nemají vlastní slovní význam, jsou slovesa pomocná – být, mít, moci.
4.1.
Slovesa, která spojují jmenný přísudek s podmětem, jsou slovesa sponová – být, bývat, stát se, stávat se.
Osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod, vid.
Způsob – oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál).
Čas - přítomný (prézens), minulý (préteritum), budoucí (futurum). Budoucí čas má v češtině podobu jednoduchou a složenou.
složená – budu běhat, chodit, psát (být + infinitiv nedokonavého slovesa)
jednoduchá – napíšu (dokonavým slovesem ve tvaru přítomného času)
Toto byly objektivní časy.
Předčasný, současný, následný jsou relativní časy.
Plusquamperfektum – byl jsem jim to řekl.
Slovesný rod
Forma aktivní – činný. Otvírám dveře.
Forma pasivní – trpný. Byl zatčen. – opisný tvar trpný (opisné pasivum); Dům se staví. – zvratným tvarem slovesa. Zvratná forma trpného rodu se používá v případech, kdy původce děje neznáme, nebo není pro dané tvrzení důležitý.
Procvičení
Na řízky používáme libové vepřové maso. Na řízky se používá libové vepřové maso.
Konečné výsledky voleb zveřejní volební komise v sobotu večer. Konečné výsledky voleb byly zveřejněny volební komisí v sobotu.
Ústřice jíme pokapané citrónem.
Po pachateli vyhlásili celostátní pátrání.
Předsedu vlády přijme rektor Univerzity Karlovy.
Hrad Kokořín nebyl nikdy dobyt. Kokořin nikdo nikdy nedobyl.
Karlštejn byl založen Karlem IV. Karel IV. založil Karlštejn.
Slovesný vid
Vyjadřuje dokonavost, či nedokonavost děje, případně jeho násobenost, či nenásobenost.
Slovesa dokonavá (perfektiva) – představují děj, který chápeme jako dokončený. – napsat
Slovesa nedokonavá (imperfektiva) – představují děj, který chápeme jako probíhající. – psát, číst
Většina českých sloves má vidové protějšky, existují však i jednovidová slovesa, která svým významem naznačují pouze dokonavost (perfektiva tantum). – vynadívat se
pouze nedokonavost (imperfektiva tantum) – umět
U nedokonavých sloves se můžeme setkat s tzv. násobeností, tvoří se pomocí přípony –v a vyjadřuje opakovaný děj. – zpívávat, sedávat
Slovesné třídy a vzory
3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - třídy
-e, -ne (-me), -je, -í, -á
1. třída – nese, bere, maže, peče, umře
nesl, bral, mazal, pekl, umřel
2. třída – tiskne, mine, začne
tiskl, minul, začal
3. třída – kryje, kupuje
kryl, kupoval
4. třída – prosí, trpí, sází
prosil, trpěl, sázel – trp, sázej
5. třída – dělá
Slovesa, která lze k některému z těchto vzorů zařadit podle tvarů přítomných, ale která mají jiný kmen minulý, zařazujeme podle tvarů přítomných, jsou to například slovesa:
jít, jet – 1. třída, vzor – nese
spát, stát, bát se – 4. třída, vzor – trpí
mít – 5. třída
Nepravidelná slovesa: být, chtít, jíst, vědět
3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - vzory
Cvičení: vid, třída, vzor
zamést – do, 1., nese
zametat – nedo, 5., dělá
tlouct – nedo, 1., peče
prominout – do, 2., mine
prát – nedo, 1. bere
cestovat – nedo, 3.,kupuje
psát – nedo, 1., maže
shromáždit se – do. 3., kryje
Vývojové tendence v tvarosloví sloves
1. infinitiv na -ci x -ct
U sloves s infinitivem a –ci se postupně začíná prosazovat varianta zakončená na –t (péci – péct, říci – říct)
2. slovesa mažu, děkuju
U sloves typu mazat, plakat se běžně používají varianty mažou, pláčou a varianty maží, pláčí považují za zastaralé.
Varianty kryju, děkuju, kupuju jsou dnes považovány za spisovné.
3. Tiskl x tisknul
U sloves typu tisknout, táhnout, zamknout se v současnosti spíše používají delší tvary tisknul, táhnul, zamknul.
