pondělí 31. ledna 2011

Zsv - Jean Jacques Rousseau

Jean Jacques Rousseau 1712-1778
Nejradikálnější představitel osvícenství. Pochází ze Ženevy. Feuchtwanger – Bláznova moudrost … dílo o Rousseauovi. Nebyl schopen běžného občanského života, měl pět dětí a všechny skončily v útulcích.
„Vyznání“ – autobiografie Rousseaua. Vyrůstal u dědečka, zajímal se o přírodní vědy. Byl sluhou, písařem (střídal nejrůznější zaměstnání). Sběhl z učení a cestoval po Švýcarsku a Francii, rád poznával lidi, zvlášť venkovany, odmítal civilizaci. Často je srovnáván s Voltairem.
Akademie v Dionu vypsala soutěž, zda může pokrok ve vědě zlepšit lidské mravy. Rousseau se přihlásil a vyhrál, napsal „Rozprava o vědách a umění“. Dle Rousseau, věda nemůže přispět ke zlepšení mravů, nejlépe bylo člověku v pravěku (nic nepotřeboval). „Odmítám myšlení, protože myslící člověk je zvrhlé zvíře“.
„Cit mi říká, že bůh je a to mi stačí k životu“.
2. soutěž Akademie v Dionu na téma „Kde je původ nerovnosti mezi lidmi“ – nevyhrál ji. Napsal „O původu a základech nerovnosti mezi lidmi“. – existuje dvojí nerovnost – biologická (fyzická), tj. nerovnost vrozená; nerovnost politická (mravní), tj. příčina nerovnosti je v soukromém vlastnictví, kritika na Ludvíka XVI. Je pro přerozdělení majetku.
  • přirozený stav = lidského vývoje, v přírodě, kdy žil člověk jako zvíře
    • = rajský stav, stav harmonie
    • soukromé vlastnictví udělalo všemu konec
    • preferuje republiku, přímou demokracii
    • každý občan odevzdává svou moc ve prospěch celého tělesa (společnosti) a přitom je součástí tělesa
    • každý člen společnosti je pod ochranou státu
    • ve společnosti je tolik hlasů, kolik je v něm členů
    • každý hlas se podílí na fundování tělesa
    • přímá demokracie
  • obecná vůle = co společnosti chce lze zjistit jedině hlasováním
    • dojde k podřízení menšiny většině
  • „Poslušnost a otroctví, které si dáme sami není otroctvím, ale svobodou.“
  • přímá demokracie → uplatnění v Řecku 6. stol. → Athény, ostrakismus
    • přímá demokracie vhodná pouze pro malé státy → Švýcarské kantony na počátku

Čj - Interpunkce

I.) Interpunkce ve větě jednoduché (čárka)
  • čárkou oddělujeme stejnorodé členy tvořící několikanásobný větný člen, nejsou li spojeny spojkami a, i, nebo, ani s významem slučovacích
  • a) několikanásobný podmět
    • Na psacím stole ležely pero, tužka, sešity a svazek klíčů.
  • b) několikanásobný přísudek slovesný
    • Muzika hrála, břinkala.
  • c) několikanásobný přísudek jmenný se sponou
    • Červnová neděle byla tichá, horká, průzračná.
  • d) několikanásobný předmět
  • e) několikanásobné příslovečné určení
  • f) několikanásobný doplněk
    • Slyšel jsem myš pobíhat, šramotit, pískat.
  • g) několikanásobný přívlastek = skládá se z několika souřadně spojených přívlastků
    • jsou to přídavná jména nebo jiná slova z jedné významové řady (barva, velikost, povahové vlastnosti...)
    • pořadí členů lze měnit
    • rozlišujeme od postupně rozvíjejícího přívlastku → tam čárku nepíšeme, členy nelze měnit mezi sebou
      • Pěstujeme bílé, rudé, žluté a čajové růže.
      • V obchodech se objevily nové univerzální biologické prací prostředky.
      • Ta naše milá babička.
  • h) několikanásobný přístavek = shodný přívlastek, volně připojený, jehož základem je podstatné jméno bývá zpravidla rozvitý, ale může být i několikanásobný
    • stojí za podstatným jménem, jehož význam blíže určuje
    • od svého řídícího podstatného jména i od ostatní části věty je oddělen v řeči přestávkami a v písmu čárkami
    • přístavkem je ještě jednou nazváno to, co už bylo jmenováno
      • Božena Němcová, česká spisovatelka, napsala Babičku.
    • A) volný přívlastek = bohatěji rozvitý shodný přívlastek, který se jen volně připojuje k podstatnému jménu
      • vyjadřuje takovou vlastnost podstatného jména, že jej snadno můžeme vynechat a přitom se neporuší smysl věty
        • Objevil se černovlasý číšník, s úzkým černý knírem a utěrkou přehozenou přes levou paži.
    • B) těsný přívlastek = nemůžeme beze změny smyslu celé věty vynechat
      • Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá vláda.
  • i) volně připojený doplněk = vyjádřený nejčastěji rozvitou vazbou přechodníkovou a od ostatních částí věty se odděluje čárkou
    • Tvářil se lhostejně a nenuceně, zakrývajíc tak svůj zármutek.
  • nerozvité vazby přechodníkové se zpravidla čárkou neoddělují
    • Sedíc v křesle hleděla do prázdna.
    • Spatři vše mě změnili obsah rozhovoru.

M - Nekonečná geometrická řada 02

úterý 25. ledna 2011

Zsv - Sensualisté

Sensualismus = věm a vědomí jsou ztotožněny, neexistují vrozené ideje, neexistují vrozené duševní schopnosti (ovlivněn dílem Johna Locka: Rozprava o lidském rozumu)

George Barkley
(1685-1753), Dublin
teolog, učil řečtinu a hebrejštinu, empirista
vystupuje proti ateistům a materialistům
zabývá se gnozeologií = zkoumá poznání, jeho vznik, proces a předmět
„Vše, co můžeme vnímat, jsou naše počitky.“ → solipsizmus
subjektivní idealista
„Kromě mých počitků, je tu ještě Bůh.“


David Hume
18. století, Skot, Edinburgh
osvícenec, právník, historik, ekonom, uznávaný již za svého života
dílo: Dějiny Anglie = velmi úspěšné
kritik středověké feudální společnosti
cílem společnosti je uspokojovat potřeby lidí
důraz na zisk
není teolog, kritizuje náboženství → chybí mu důkaz o existenci Boha
náboženství podle něj potřebují pouze nesamostatní lidé
agnostik = pochybuje o boží existenci
„Věřím v Boha tak, jako když přiložím uhlí do kamen a nebude hořet.“
odsuzoval náboženské války
dílo: Listy snášenlivosti
altruismus = nesobectví (alter = lat. Druhý) → máme mít ohled na druhé
klade důraz na smyslové poznání, na zkušenost
metodická skepse = skeptický schopnostem našeho poznání
ukazuje meze našeho poznání
nelze poznat abstrakta, neboť je nevnímáme smysly
vnímání světa je kauzální = vše má svou příčinu
smyslové poznání není dostačující

čtvrtek 13. ledna 2011

Ch - výbušniny

VÝBUŠNINY

-z hlediska vlastností se tyto typy látek dělí do 4 základních kategorií

1. třaskaviny – nejnižší výbušnou sílu, ale snadno se přivádějí k výbuchu

2. střeliviny – mají střední sílu, iniciovat je lze poměrně snadno, ale často se k tomu používají třaskaviny

3. trhavina – mají největší sílu, ale nejhůř se odpalují, k iniciaci se musejí používat jiné výbušniny

4. pyrotechnické směsi – jsou to látky na hranici výbušnin pro různá specializovaná využití

-z chemického hlediska se dají výbušniny dělit na dvě různé kategorie

1. jednosložkové – výbušninu tvoří jedna chem. látka

2. vícesložkové – směs více látek

-z chemického hlediska je exploze vlastně extrémně rychlá chem. reakce, doprovázená uvolněním velkého objemu plynných zplodin

-rychlost šíření reakce závisí jak na konkrétní výbušnině, tak na uspořádání pokusů/exploze a pohybuje se od centimetru za sekundu po metry za sekundu

-první velký problém s amatérskou výbušninou je v tom, že pouhé držení většiny těchto látek představuje porušení zákona

-spousta výbušnin je při větším obsahu nečistot náchylná k různým problémům či explozím

Vybrané výbušniny:

Černý střelný prach – nejstarší používaná výbušnina, základem je KNO3, síra a dřevěné uhlí. Přesný poměr jednotlivých složek se liší podle zamýšleného použití. Používá se dodnes např. v pyrotechnice. Je to střelivina a na otevřeném prostoru pouze shoří. K explozi dochází pouze v uzavřeném objemu nebo ve velkém množství.

Hypermanganové prachy – jsou to různé po domácku vyráběné směsi založené na KMNO4 ve směsi s dalšími látkami. Ve směsi s dalšími látkami např. s hroznovým cukrem apod.

Mouka – jemná mouka má v určitém rozsahu koncentrací ve vzduchu a při dostatečném objemu vlastnosti výbušniny. Taková exploze je sice pomalejší než u TNT a má jiný průběh, ale výbušná síla je srovnatelná.

Jododusík – je to třaskavina, která je příliš citlivá pro použití v bouchacích kuličkách. Má velmi malou sílu a vlhká nevybuchuje, takže se velmi často používá pro nevhodné vtípky. Výroba je extrémně jednoduchá stačí zalít jód čpavkem a nechat ho odpařit.

Třaskavá rtuť – sloučenina používaná v klasických zápalkách, do nábojů apod. Dá se vyrábět podomácku k výrobě je potřeba rtuť, kys. Dusičná a etanol.

TNT - vyrábí se z toulenu postupnou a opakovanou nitrací a čištěním. Čistý TNT je poměrně odolný vůči neúmyslné iniciaci dokonce i slabší roznětky ho nedokážou odpálit. TNT má relativně nízkou teplotu tání, takže se dá zahřát a odlévat podobně jako vosk. Řadí se mezi trhaviny a rychlost šíření exploze se pohybuje ve stovkách metrů až kilometrů za sekundu.

ANFO – kategorie průmyslových výbušnin založená na směsích dusičnanu amonného a nějakého paliva, chemicky blízkého například naftě nebo mazutu. Hlavní výhodou je jejich nízká cena, protože suroviny jsou levné. Výhodou je také to, že se dají vyrobit s kašovitou konzistencí a lze je také někam napumpovat.

HMTD – je to třaskavina, kterou je možné vyrobit z tzv. pepa (pevný podpalovač), hodí se například do bouchacích kuliček, ale ve větším množství se dá použít i jako samostatná výbušnina.

FAE – nepatří mezi klasické výbušniny, jedná se o systémy, které nejprve jedním výbuchem rozptýlí nějaké palivo do vzduchu a se zpožděním tu směs zažehnou a dojde k druhému výbuchu. V poměru hmotnosti jsou účinnější než klasické výbušniny jako okysličovadlo používají atmosférický kyslík.

Nitrocelulóza – základem výroby je nitrace celulózy, takže výbušnina se dá vyrobit i z bavlněného trička. Vlastnostmi se jedná o střelivinu, ale čistá se pro takové použití nehodí. V kombinaci s nitroglycerínem se s ní ale různými postupy vyrábějí i moderní bezdýmné střelné prachy.

Dynamit – chemicky vzato je základem dynamitu obyčejný nitroglycerin. Ten je, ale stabilizovaný tím, že se v dynamitu nevyskytuje volně, ale adsorbovaný na povrchu nějakého materiálu, v podstatě se jedná o podobný efekt jako u vody nacucané do houby.

Napalm – nepatří mezi výbušniny, ale mezi pyrotechnické směsi. Jeho rozptýlení se většinou řeší mechanicky a ne pomocí výbušnin. Chemicky je jeho základen benzin nebo podobné palivo, ztužený do podoby gelu nebo želatiny, podobným mechanismem jako u cukrářského želé na dorty.

Barevné efekty zábavné pyrotechniky – efekt je založený na různých barvách tzv. emisních spekter různých prvků. Například do střelného prachu se přidá malé množství příslušných prvků, ty se při hoření prachu zahřívají a tuto energii vyzařují jako barevné světlo.

Dýmovnice – základem jejich efektu je vlastně hoření, při kterém vzniká dým s požadovanými vlastnostmi. Chemicky je proto jejich základem směs nějakého okysličovadla např. KCLO3, nějaké palivo, a případně nějaká barviva aj.


Made byTerka

úterý 11. ledna 2011

ČJ - morfologie

Morfologie (tvarosloví)

Morfologie – nauka o slovních druzích a jejich mluvnických kategoriích.

Syntax (skladba) - nauka o stavbě vět a souvětí.

Morfologie a syntax tvoří dohromady mluvnici.

Slovní druhy a jejich vymezení:

1. podstatná jména (substantiva)

2. přídavná jména (adjektiva)

3. zájmena (pronomina)

4. číslovky (numerália)

5. slovesa (verba)

6. příslovce (adverbia)

7. předložky (prepozice)

8. spojky (konjunkce)

9. částice (partikule)

10. citoslovce (interjekce)

Existuje několik kritérií, podle nichž slovní druhy dělíme.

1. Kritéria tvaroslovná (morfologická) sledují, zda je slovo:

a) ohebné (1-5), pokud je slovo ohebné, sleduje se dále, zda se skloňuje (1-4), nebo časuje (5), pokud se slovo skloňuje, zjišťuje se ,zda jde o skloňování jmenné (substantivní), složené (adjektivní), nebo zájmenné.

b) neohebné (6-10)

2. Kritéria významová (sémantická) si všímají významu daného slova.

a) plnovýznamová (autosémantika)

b) neplnovýznamová (synsémantika)

3. Kritéria syntaktická zjišťují jakým způsobem, různá slova přispívají k výstavbě věty, příp. textu, tj. jakým větným členem ve větě jsou.

Gramatické kategorie jmen

Pádové formy vyjadřují ve větách či slovních spojeních, vztah slov k dalším slovům a tím i vztah mezi skutečnostmi, které tato slova označují. (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál instrumentál). 1. a 5. jsou bezpředložkové pády. 6. je vždy s předložkou.

Nominativ – plní ve větě funkce: podmět, jmenný přísudek, přívlastek shodný, příslovečné určení způsobu, doplněk.

Genitiv – typickým pádem neshodného přívlastku - „slovník češtiny“, „zeptal se ho“, příslovečného určení – „od neděle budeme doma“ a podmětu „nebylo žalobce“.

Druhý pád ve spojení s podstatným jménem přivlastňuje „hračky jejich dětí“, vyjadřuje původce děje „obraz od významného malíře“, cíl děje „příprava oběda“, vlastnost „muž malého vzrůstu“, množství „láhev vína“, srovnání „ráno moudřejší večera“.

Dativ – ve větě je nejčastěji předmětem „pustím ti tu píseň“

Akuzativ – ve větě je nejčastěji předmětem „viděl sem “, přívlastek neshodný „květiny pro Lenku“, „Pro peníze by si nechal vrtat i koleno.“

Vokativ – „Honzo“

Lokál – ve většině případů se vyskytuje jako adverbální určení „přijdu v šatech“, může být i předmětem

Instrumentál – má význam různých okolností děje „prošli jsme sousedovou zahradou“, nebo může být součástí přísudku jmenného se sponou „býval studentem“, doplňkem „byl zvolen prezidentem“

Číslo

jednotné – množné

Obecně rozlišuje protiklad jednotlivosti a mnohosti.

Jednotné číslo (singulár)

Množné číslo (plurál)

Látková – voda, písek, krev

Abstraktní – hloupost, upřímnost, nacizmus

Hromadná (singulária tantum) – mají pouze jednotné číslo, ale označují hromadu věcí. Nejčastěji končí –í, -ový, -stvo, -ctvo (hmyz, nábytek, uhlí, dříví, ptactvo)

Pomnožná (plurália tantum) – mají pouze množné číslo, ale označují jednu věc a nemůžeme od nich utvořit jednotné číslo (dveře, nůžky, kalhoty, Vánoce, Velikonoce, Hrdlořezy, Hradčany, neštovice)

Rod

Masculinum, femininum, neutrum

Existují substantiva, u nichž dochází ke kolísání mezi rodem např. esej, kužel.

Masculinum – životný, neživotný; měkká (muž, stroj), tvrdá (hrad, pán), samohláskové (předseda, soudce)

Když je první a čtvrtý pád stejný, tak je neživotný.

děti – kosti

myš – kost (myšmi – kostmi)

drahokamy

Vývojové tendence v tvarosloví jmen:

Neustálý jazykový vývoj umožňuje existenci variant. Jsou to takové jazykové prostředky, jejichž forma a většinou i jejich stylová platnost se liší, ale funkci mají obdobnou. Varianty mohou být hláskové (umyt se, umejt se), varianta pravopisná (filosofie, filozofie), morfologická varianta (tvarosloví jmen, vzor píseň – kost), mnoho slov, která původně patřila pod vzor kost, přecházejí pod vzor píseň. (loď – lodi, lodě; pěst – pěstem, pěstím; myš – 3.p. mn.č. myším, 6.pl mn.č. myších, 7.p. myšmi).

Podstatná jména rodu mužského neživotného a rod střední

V případě některých neuter a zdrobnělin rodu mužského neživotného, můžeme pozorovat tendenci, zachovávat při skloňování shodnou podobu kmene, tj. bez hláskové změny k – c. O jablcích, o jablkách; o balíčcích, o balíčkách.

Používání k v 6. pádě množného čísla rodu mužského neživotného je patrné i jinde, než u zdrobnělin.

Další příklady dvou variant – hotel – o hotelích, hotelech; v potoku, potoce

Gramatické kategorie sloves

Slovesa vyjadřují děj tj. buď činnost podmětu, nebo stav podmětu a změnu jeho stavu. Slovesný děj se může týkat nejen podmětu, ale také předmětu, podle toho rozeznáváme slovesa: předmětová – k doplnění svého významu potřebují předmět na nich závislý např. nést dříví, pití, počítač; pít vodu, pivo; slovesa, která se spojují se 4. pádem se nazývají přechodná, ostatní se nazývají nepřechodná, spojuje-li se se slovesem předmětovým zvratné zájmeno se, vzniká sloveso zvratné. Bezpředmětová slovesa – jdu, béžím, stárnu.

Slovesa mají zpravidla vlastní slovní význam = slovesa plnovýznamová – běhat, číst, psát. Ta slovesa, která nemají vlastní slovní význam, jsou slovesa pomocná – být, mít, moci.

4.1.

Slovesa, která spojují jmenný přísudek s podmětem, jsou slovesa sponová – být, bývat, stát se, stávat se.

Osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod, vid.

Způsob – oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál).

Čas - přítomný (prézens), minulý (préteritum), budoucí (futurum). Budoucí čas má v češtině podobu jednoduchou a složenou.

složená – budu běhat, chodit, psát (být + infinitiv nedokonavého slovesa)

jednoduchá – napíšu (dokonavým slovesem ve tvaru přítomného času)

Toto byly objektivní časy.

Předčasný, současný, následný jsou relativní časy.

Plusquamperfektum – byl jsem jim to řekl.

Slovesný rod

Forma aktivní – činný. Otvírám dveře.

Forma pasivní – trpný. Byl zatčen. – opisný tvar trpný (opisné pasivum); Dům se staví. – zvratným tvarem slovesa. Zvratná forma trpného rodu se používá v případech, kdy původce děje neznáme, nebo není pro dané tvrzení důležitý.

Procvičení

Na řízky používáme libové vepřové maso. Na řízky se používá libové vepřové maso.

Konečné výsledky voleb zveřejní volební komise v sobotu večer. Konečné výsledky voleb byly zveřejněny volební komisí v sobotu.

Ústřice jíme pokapané citrónem.

Po pachateli vyhlásili celostátní pátrání.

Předsedu vlády přijme rektor Univerzity Karlovy.

Hrad Kokořín nebyl nikdy dobyt. Kokořin nikdo nikdy nedobyl.

Karlštejn byl založen Karlem IV. Karel IV. založil Karlštejn.

Slovesný vid

Vyjadřuje dokonavost, či nedokonavost děje, případně jeho násobenost, či nenásobenost.

Slovesa dokonavá (perfektiva) – představují děj, který chápeme jako dokončený. – napsat

Slovesa nedokonavá (imperfektiva) – představují děj, který chápeme jako probíhající. – psát, číst

Většina českých sloves má vidové protějšky, existují však i jednovidová slovesa, která svým významem naznačují pouze dokonavost (perfektiva tantum). – vynadívat se

pouze nedokonavost (imperfektiva tantum) – umět

U nedokonavých sloves se můžeme setkat s tzv. násobeností, tvoří se pomocí přípony –v a vyjadřuje opakovaný děj. – zpívávat, sedávat

Slovesné třídy a vzory

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - třídy

-e, -ne (-me), -je, -í, -á

1. třída – nese, bere, maže, peče, umře

nesl, bral, mazal, pekl, umřel

2. třída – tiskne, mine, začne

tiskl, minul, začal

3. třída – kryje, kupuje

kryl, kupoval

4. třída – prosí, trpí, sází

prosil, trpěl, sázel – trp, sázej

5. třída – dělá

Slovesa, která lze k některému z těchto vzorů zařadit podle tvarů přítomných, ale která mají jiný kmen minulý, zařazujeme podle tvarů přítomných, jsou to například slovesa:

jít, jet – 1. třída, vzor – nese

spát, stát, bát se – 4. třída, vzor – trpí

mít – 5. třída

Nepravidelná slovesa: být, chtít, jíst, vědět

3. osoba, číslo jednotné, přítomný čas - vzory

Cvičení: vid, třída, vzor

zamést – do, 1., nese

zametat – nedo, 5., dělá

tlouct – nedo, 1., peče

prominout – do, 2., mine

prát – nedo, 1. bere

cestovat – nedo, 3.,kupuje

psát – nedo, 1., maže

shromáždit se – do. 3., kryje

Vývojové tendence v tvarosloví sloves

1. infinitiv na -ci x -ct

U sloves s infinitivem a –ci se postupně začíná prosazovat varianta zakončená na –t (péci – péct, říci – říct)

2. slovesa mažu, děkuju

U sloves typu mazat, plakat se běžně používají varianty mažou, pláčou a varianty maží, pláčí považují za zastaralé.

Varianty kryju, děkuju, kupuju jsou dnes považovány za spisovné.

3. Tiskl x tisknul

U sloves typu tisknout, táhnout, zamknout se v současnosti spíše používají delší tvary tisknul, táhnul, zamknul.

středa 5. ledna 2011

Bio - Genetika 02


Znaky, které přijímáme od rodičů, mohou být morfologické (tvary, rozměry), funkční (schopnost a míra schopnosti), psychické, biochemické (kvalitativní – barva očí a kvantitativní – velikost).
Soubor znaků se nazývá fenotyp.
Soubor genů se nazývá genotyp.
Od rodičů dostáváme vlohy, geny. Gen nese informaci o tvorbě bílkoviny.
Lokus je úsek DNA, který obsahuje jeden gen, z nichž se skládá chromozomová mapa.
Proteosyntéza – tvorba bílkovin.
Alela je konkrétní forma genu.
Každý gen je v somatické lidské buňce zastoupen dvěma alelami – tvoří tak alelový pár. V pohlavní buňce je pouze jedna alela genu.
AA homozygot
Aa heterozygot
Vztahy mezi alelami:
úplná dominance a recesivita
neúplná dominance a recesivita
kodominance
Soubor genů v jedné buňce je genom, v organismu genotyp, v populaci genofond.
Na geny velkého účinku má prostředí malý vliv.
Genů malého účinku musí být víc, aby se prosadily.
a) Geny můžeme dělit na strukturní – podle nich se tvoří mRNA (mediátorová) a následné bílkoviny a z toho vznikne znak organismu.
b) Vytvořené geny podle regulačních bílkovin, ovlivní expresi genů.
c) Geny pro RNA, tyto řídí syntézu tRNA a rRNA.

Zsv - Benedictus Spinosa


Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)
racionalista
původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska
*1632 Amsterodam – 1677 Haag
chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry
jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili
závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha
nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě
jeho židovská obec = Nový Jeruzalém
vyloučen, klatba = totální společenská izolace
vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel
žil ve skromných poměrech
stal se brusičem čoček a skel
zabil ho skelný prach a TBC
stýkal se s Leibnizem
měl velmi pokrokové názory, viděl dál do budoucna než jeho současníci
nesouhlasil s náboženskými dogmaty
náboženství podle něj vede k poslušnosti, filozofie vede k pravdě
odmítl učit na universitě, chtěl být svobodný a nezávislý
důraz na demokracii a svobodu
chce, aby se dodržovala základní lidská práva, svoboda slova
náboženská svoboda a tolerance
prosazoval republiku
jeho filozofie:
monismus = uznává pouze jednu substanci
panteismus = Bůh je všude kolem nás, Bůh = příroda
odmítá osobního Boha, svět není stvořený, ale věčný
dílo:
Etika = ukazuje cesty jak žít, aby člověk vyšel s ostatními lidmi
hlavní hodnota → člověk má usilovat o štěstí, spokojený život
„Svoboda je nutnost.“
zákonitost = nutnost
když budeme chápat tento svět, budeme se cítit svobodní
člověk je svobodný, jestliže se řídí rozumem, jestliže ovládá své vášně a city, jestliže se sami rozhodujeme
chce ve filozofii uplatnit zásady matematiky, na tomto principu je postavená celá Etika
vychází z geometrie
axiom = tvrzení, u kt. se předpokládá, že je platné, tudíž se nedokazuje
o v našem myšlení jsou pravdu, co se nedokazují (Bůh)
definice, důkazy, vysvětlení, poznámkový aparát
pomocí matematiky nelze definovat dobro a zlo → není to vhodná kocepce

neděle 2. ledna 2011

Zsv - Arabská a renesanční filozofie


Arabská filozofie
falsafala, islámská filozofie
mezinárodní jazyk = arabština
hlavní snahou je zprostředkovat soulad racionálního poznání s učením Koránu
kalám = předchůdce této filozofie
ovlivňovalo evropskou scholastiku díky překladům syrských křesťanů
falsafala dosáhla svého vrcholu v 9.-11. století v Íráku a Íránu, v 11.-12. v Andalusii (Šp.)
centra: Bagdád, Cordóba
představitelé:
Avicenna (Ibn Síná)
perský středověký učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec, „otec moderní medicíny“
*980 Uzbekistán – 1037 Persie
otec výběrčí daní, financoval vzdělání v Buchaře, studie logiky, metafyziky
vycházel z Hippokrata, Aristotela, Galéna
v deseti letech znal nazpaměť Korán
žil na královském dvoře rodu Samanidů
dílo = Kniha vědění
filozofie = souvilost mezi časem a pohybem
Averroes
představitel aristotelismu, žil v Andalusii
*1126 Cordóba – 1198 Marakéš
snažil se spojit Aristotelovu filozofii s novoplatónskými myšlenkami a islámem
osobní lékař chalífa Maroka
„Nečiň, co odsuzuje tvé svědomí, a neříkej, co není v souladu s pravdou.“
Maimonides
židovský rabín, filozof, lékař
*1135 Cordoba – 1204 Káhira
dílo = Pojednání o zmrtvýchvstání

Renesanční filozofie
od poloviny 15. století do konce 16. století, počátek v Itálii
znaky:
1) zájem o antickou filozofii, zejména Platóna
2) filozofie se vymanila z područí teologie
3) obrat ke zkoumání člověka a přírody (hermetismus, astrologie, alchymie)
4) individualismus, humanismus
5) racionální a empirická věda
6) rozvoj národních jazyků
7) důraz na pozemský život a jeho pohodlnost
Mikuláš Koperník
astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tůvrce heliocentrické teorie
Giordano Bruno
italský filozof, představitel hermetismu, spisovatel, básník, astronom, zabýval se mnemotechnikou
jeho teologická koncepce byla panteistická = všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy
obnovil atomovou teorii
vesmír je nekonečný
považován za ateistu → upálen v Římě v r. 1600
Galileo Galilei
*1564 Pisa – 1642 Arcetri
italský astronom, filozof, fyzik
vylepšil dalekohled
lektor na Univerzitě v Padově, učil geometrii, mechaniku, astronomii
autor zákonu a zemské přitažlivosti
předchůdce Newtona
spory s církví, všechna jeho díla byla zakázána
Johannes Kepler
německý matematik, astrolog a astronom
působil v Praze na dvoře Rudolfa II.
3 Keplerovy zákony
Francis Bacon
*1561 Londýn – 1626 Londýn
anglický vědec, filozof a státník, empirista
studoval Cambridge
dílo = Nové organon
„Vědění je moc.“
Niccolo Machiavelli
1469 Florencie – 1527 Florencie
italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik
dílo = Vladař
dělí státy na republiky a autokracie
ty dělí na zděděné a nově vzniklé
rady vládcům, jak si udržet moc
relativizuje morálku
cynický pragmatismus
„virtu“ = dvojí morálka
machiavellismus = pragmatické a cynické jednání v politice, účel světí prostředky
René Descartes
francouzský filozof, matematik a fyzik
metodická skepse = soustavná pochybnost o smylosvém poznání
kartézská soutava souřadnic
formuloval oebcnou metodu poznání
žil v 1. pol. 17.st. (1596-1650)
pocházející ze šlechtické rodiny, vzdělání získal na jezuitské koleji v městě Poitiers (Poatijé) , kde studoval matematiku a to zejména pro vojenské účely, dále práva a medicínu
toužil po vědění - prý se ve škole učil více než mu bylo ve škole ukládáno
hodně cestoval, byl v nejrůznějších státech Evropy, jeho cílem bylo poznávat
dílo = Rozprava o metodě - v knize je cílem je vést rozum k pravdivému poznání
1. Úvahy týkající se věd
2. Základní pravidla metody
3. Několik pravidel morálky, vyvozených z metody
4. Důkazy o jsoucnosti Boha a lidské duše neboli základy metafysiky
5. Řád otázek přírodních
6. Věci žádoucí pro pokrok v přírodním bádání
Pobýval v Nizozemí, kt. v této době bylo daleko pokrokovějším a svobodnějším státem, než Francie. Uvědomte si, že Francie v 17. stol je velmi absolutistická, byli tam přeci ludvíkovci (Ludvík XIV. a XV. )
Pobýval ve Švédsku, kde učil královnu Krystýnu.
Pobýval v Německu, v Čechách - pozoroval bitvu na Bílé hoře (bojoval v Holandském vojsku proti nám!Ale prý se zúčastnil hlavně pro peníze!)
Více než poslouchat názorům je lepší vidět je v činnosti.
Budu pochybovat naprosto o všem, abych zjistil, co je pravda. Budu pochybovat i o světě, abych zjistil, není-li jen výmyslem. Budu pochybovat i o matematických poučkách které se zdají být nejjistější.
Právě tím, že pochybuji to je důkaz o tom, že myslím. A jestliže myslím, tedy jsem. To, že myslím, je důkaz o tom, že existuji.
Myslím, tedy jsem - latinsky Cogito, ergo sum sum (/Kogyto/)
zákl.4 poučky :
1. nepřijímat nic za pravdivé, dokud bychom se o pravdivosti nepřesvědčili.
(Když nemůžeme najít názory které jsou pravdivé, musíme s řídit názory pravdě nejvíce blížící)
2. otázka se má rozlišit na jednotlivé kroky a hledat na ně odpověď
3. jít od nejjednodušších poznatků ke složitějšímu
4. udělat shrnutí
vývojová teorie vzniku světa
snaha o propojení matematiky s filozofií, zavádí matematické pojmy do filozofie
zakladatel analytické geometrie (kartézská soustava souřadnic)
zakladatel pojmu proměnná veličina = mění tvary těles
vznik světa = Bůh vdechl hmotě pohyb,do světa nezasahuje
dualista = existence 2 principů: 1) hmota 2) duchovno
obě substance se vyvíjí nezávisle na sobě, tělo a vědomí
svět se vyvíjí v těchto 2 rovinách, Bůh pojí obě světy

Benedictus Spinosa (Baruch de Espinosa – hebrejská podoba jména)
racionalista
původem portugalský Žid narozený v Holandsku se předky ze Španělska
*1632 Amsterodam – 1677 Haag
chtěl být rabínem, postupně se odkláněl od víry
jeho rodina byla velmi věřící, švagr byl rabín, všichni ho opustili
závěr jeho pochybování = Bible není výtvor Boha
nevyznával Ježíše Krista jako syna božího, Ježíš Kristus je nejlepší člověk na světě
jeho židovská obec = Nový Jeruzalém
vyloučen, klatba = totální společenská izolace
vysoudil na rodině dědictví, vzdal se ho, vzal si otcovu smrtelnou postel
žil ve skromných poměrech
stal se brusičem čoček a skel
zabil ho skelný prach a TBC
stýkal se s Leibnizem

Happy New Year G4 !

Czech Republic
 1,681
Netherlands
 17
United States
 16
United Kingdom
 4
Croatia
 3
Slovakia
 3
Germany
 2
Israel
 2
Slovenia 
2
Singapore
 1
 

Pageviews by Browsers

Internet Explorer 
714 (41%)
Firefox
       513 (29%)
Chrome
       374 (21%)
Safari        
82 (4%)
Opera
        40 (2%)
Jakarta Commons-HttpClient
7 (<1%)
ThunderBrowse
1 (<1%)
 
 
Pageviews by Operating Systems

Windows
1,152  (66%)
Unix
 489 (28%)
iPhone 
82 (4%)
Macintosh
1 (<1%)