Ch - výbušniny

VÝBUŠNINY

-z hlediska vlastností se tyto typy látek dělí do 4 základních kategorií

1. třaskaviny – nejnižší výbušnou sílu, ale snadno se přivádějí k výbuchu

2. střeliviny – mají střední sílu, iniciovat je lze poměrně snadno, ale často se k tomu používají třaskaviny

3. trhavina – mají největší sílu, ale nejhůř se odpalují, k iniciaci se musejí používat jiné výbušniny

4. pyrotechnické směsi – jsou to látky na hranici výbušnin pro různá specializovaná využití

-z chemického hlediska se dají výbušniny dělit na dvě různé kategorie

1. jednosložkové – výbušninu tvoří jedna chem. látka

2. vícesložkové – směs více látek

-z chemického hlediska je exploze vlastně extrémně rychlá chem. reakce, doprovázená uvolněním velkého objemu plynných zplodin

-rychlost šíření reakce závisí jak na konkrétní výbušnině, tak na uspořádání pokusů/exploze a pohybuje se od centimetru za sekundu po metry za sekundu

-první velký problém s amatérskou výbušninou je v tom, že pouhé držení většiny těchto látek představuje porušení zákona

-spousta výbušnin je při větším obsahu nečistot náchylná k různým problémům či explozím

Vybrané výbušniny:

Černý střelný prach – nejstarší používaná výbušnina, základem je KNO3, síra a dřevěné uhlí. Přesný poměr jednotlivých složek se liší podle zamýšleného použití. Používá se dodnes např. v pyrotechnice. Je to střelivina a na otevřeném prostoru pouze shoří. K explozi dochází pouze v uzavřeném objemu nebo ve velkém množství.

Hypermanganové prachy – jsou to různé po domácku vyráběné směsi založené na KMNO4 ve směsi s dalšími látkami. Ve směsi s dalšími látkami např. s hroznovým cukrem apod.

Mouka – jemná mouka má v určitém rozsahu koncentrací ve vzduchu a při dostatečném objemu vlastnosti výbušniny. Taková exploze je sice pomalejší než u TNT a má jiný průběh, ale výbušná síla je srovnatelná.

Jododusík – je to třaskavina, která je příliš citlivá pro použití v bouchacích kuličkách. Má velmi malou sílu a vlhká nevybuchuje, takže se velmi často používá pro nevhodné vtípky. Výroba je extrémně jednoduchá stačí zalít jód čpavkem a nechat ho odpařit.

Třaskavá rtuť – sloučenina používaná v klasických zápalkách, do nábojů apod. Dá se vyrábět podomácku k výrobě je potřeba rtuť, kys. Dusičná a etanol.

TNT - vyrábí se z toulenu postupnou a opakovanou nitrací a čištěním. Čistý TNT je poměrně odolný vůči neúmyslné iniciaci dokonce i slabší roznětky ho nedokážou odpálit. TNT má relativně nízkou teplotu tání, takže se dá zahřát a odlévat podobně jako vosk. Řadí se mezi trhaviny a rychlost šíření exploze se pohybuje ve stovkách metrů až kilometrů za sekundu.

ANFO – kategorie průmyslových výbušnin založená na směsích dusičnanu amonného a nějakého paliva, chemicky blízkého například naftě nebo mazutu. Hlavní výhodou je jejich nízká cena, protože suroviny jsou levné. Výhodou je také to, že se dají vyrobit s kašovitou konzistencí a lze je také někam napumpovat.

HMTD – je to třaskavina, kterou je možné vyrobit z tzv. pepa (pevný podpalovač), hodí se například do bouchacích kuliček, ale ve větším množství se dá použít i jako samostatná výbušnina.

FAE – nepatří mezi klasické výbušniny, jedná se o systémy, které nejprve jedním výbuchem rozptýlí nějaké palivo do vzduchu a se zpožděním tu směs zažehnou a dojde k druhému výbuchu. V poměru hmotnosti jsou účinnější než klasické výbušniny jako okysličovadlo používají atmosférický kyslík.

Nitrocelulóza – základem výroby je nitrace celulózy, takže výbušnina se dá vyrobit i z bavlněného trička. Vlastnostmi se jedná o střelivinu, ale čistá se pro takové použití nehodí. V kombinaci s nitroglycerínem se s ní ale různými postupy vyrábějí i moderní bezdýmné střelné prachy.

Dynamit – chemicky vzato je základem dynamitu obyčejný nitroglycerin. Ten je, ale stabilizovaný tím, že se v dynamitu nevyskytuje volně, ale adsorbovaný na povrchu nějakého materiálu, v podstatě se jedná o podobný efekt jako u vody nacucané do houby.

Napalm – nepatří mezi výbušniny, ale mezi pyrotechnické směsi. Jeho rozptýlení se většinou řeší mechanicky a ne pomocí výbušnin. Chemicky je jeho základen benzin nebo podobné palivo, ztužený do podoby gelu nebo želatiny, podobným mechanismem jako u cukrářského želé na dorty.

Barevné efekty zábavné pyrotechniky – efekt je založený na různých barvách tzv. emisních spekter různých prvků. Například do střelného prachu se přidá malé množství příslušných prvků, ty se při hoření prachu zahřívají a tuto energii vyzařují jako barevné světlo.

Dýmovnice – základem jejich efektu je vlastně hoření, při kterém vzniká dým s požadovanými vlastnostmi. Chemicky je proto jejich základem směs nějakého okysličovadla např. KCLO3, nějaké palivo, a případně nějaká barviva aj.

Made byTerka