Čj - Interpunkce

I.) Interpunkce ve větě jednoduché (čárka)

• čárkou oddělujeme stejnorodé členy tvořící několikanásobný větný člen, nejsou li spojeny spojkami a, i, nebo, ani s významem slučovacích
• a) několikanásobný podmět
  • Na psacím stole ležely pero, tužka, sešity a svazek klíčů.
• b) několikanásobný přísudek slovesný
  • Muzika hrála, břinkala.
• c) několikanásobný přísudek jmenný se sponou
  • Červnová neděle byla tichá, horká, průzračná.
• d) několikanásobný předmět
• e) několikanásobné příslovečné určení
• f) několikanásobný doplněk
  • Slyšel jsem myš pobíhat, šramotit, pískat.
• g) několikanásobný přívlastek = skládá se z několika souřadně spojených přívlastků
  • jsou to přídavná jména nebo jiná slova z jedné významové řady (barva, velikost, povahové vlastnosti...)
  • pořadí členů lze měnit
  • rozlišujeme od postupně rozvíjejícího přívlastku → tam čárku nepíšeme, členy nelze měnit mezi sebou
    • Pěstujeme bílé, rudé, žluté a čajové růže.
    • V obchodech se objevily nové univerzální biologické prací prostředky.
    • Ta naše milá babička.
• h) několikanásobný přístavek = shodný přívlastek, volně připojený, jehož základem je podstatné jméno bývá zpravidla rozvitý, ale může být i několikanásobný
  • stojí za podstatným jménem, jehož význam blíže určuje
  • od svého řídícího podstatného jména i od ostatní části věty je oddělen v řeči přestávkami a v písmu čárkami
  • přístavkem je ještě jednou nazváno to, co už bylo jmenováno
    • Božena Němcová, česká spisovatelka, napsala Babičku.
  • A) volný přívlastek = bohatěji rozvitý shodný přívlastek, který se jen volně připojuje k podstatnému jménu
    • vyjadřuje takovou vlastnost podstatného jména, že jej snadno můžeme vynechat a přitom se neporuší smysl věty
      • Objevil se černovlasý číšník, s úzkým černý knírem a utěrkou přehozenou přes levou paži.
  • B) těsný přívlastek = nemůžeme beze změny smyslu celé věty vynechat
    • Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá vláda.
• i) volně připojený doplněk = vyjádřený nejčastěji rozvitou vazbou přechodníkovou a od ostatních částí věty se odděluje čárkou
  • Tvářil se lhostejně a nenuceně, zakrývajíc tak svůj zármutek.
• nerozvité vazby přechodníkové se zpravidla čárkou neoddělují
  • Sedíc v křesle hleděla do prázdna.
  • Spatři vše mě změnili obsah rozhovoru.