JS - Lexikologie, frazeologie, sémantika

Lexikologie, frazeologie, sémantika

lexikologie = nauka o slovní zásobě

frazeologie = nauka o ustálených slovních spojeních

sémantika = nauka o významu slov

slovo = základní jednotka slovní zásoby

slovní zásoba = se skládá z lexikálních jednotek (= frazémů), to je jednoslovných jednotek (kočka, chodit), víceslovných jednotek (sousloví) a frazeologických spojení (= frazémů)

a) aktivní (3000-10 000 slov)

b) pasivní

A) spisovná

B) nespisovná

sousloví = víceslovná pojmenování, skládají se z více slov se společným specifickým významem (např.: slovní zásoba, kyseliny sírová, minerální voda)

frazém = frazeologická pojmenování, fraz. obraty, jsou ustálená spojení slov, která mají jako celek jiný význam než jaký mají jejich jednotlivá slova

např.:

a) rčení: Sliby, chyby. Házet hrách na zeď.

b) pranostiky: Na sv. Jiří vylézají hadi a štíři.

c) přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

d) monokolokabilní: mít pré, pozdě bycha honit

I.) význam lexikálních jednotek

= lexikální jednotky slovní zásoby nesou určitý slovní význam

a) jednovýznamová (zeměpisné názvy, termíny)

b) vícevýznamová = jeden význam je vždy je základní a z něho se vyvinuly významy další, vznikly na základě podobnosti (oko → orgán → vajíčko, kuří oko, na punčoše, past)

II.) druhy významů lexikálních jednotek

A) věcný význam = označování věcí, jevů a vztahů, ovlivněn slohovým a citovým zabarvením

1) slohové: lepý – knižní

2) citové: jablíčko, barák

B) symbolický význam (např.: Ty šneku!)

C) význam slovotvorný = slova odvozená (stejný kořen – badatel) a složená (pravá – světadíl / nepravá – světadíl)

III.) plnovýznamová a neplnovýznamová slova

a) plnovýznamová = autosémantika = slova významově samostatná, ve větě jsou vždy větnými členy

1, 2, 5, 6,

b) neplnovýznamová = synsématická = významově závislá, význam se realizuje s plnovýznamovými

7, 8, 9

IV.) změny slovního významu

a) zužování slovního významu = specializace

např. nábytek (od nabýt) – původně věc získaná, dnes zařízení

b) rozšiřování významu = generalizace

např. limonáda – původně jen citrónový nápoj

c) metafora = přenesené pojmenování na základě vnější podobnosti

např. pomněnkové oči, mít máslo na hlavě

d) metonymie = přenesené pojmenování na základě vnitřní podobnosti, věcné souvislosti

např. máme doma Jiráska, renesance vychází z antiky

e) synekdocha = na základě věcné souvislosti kvantitativní, spojitost mezi celkem a částí

např. vrátit se pod rodnou střechu (dům), neděle (den, týden)

f) hyperbola = nadsázka = zveličující pojmenování

např. hrozně krásné, moře slz, les komínů

g) ironie = pojmenování v opačném významu, zlehčující, posměšné

např. To je ale chytrák! To je pěkný nepořádek!

h) eufemismus = ztlumené vyjádření trapné nebo nepříjemné představy, zjemnění skutečnosti

např. zesnul (zemřel), být v náladě (opilý), toaleta (záchod)

i) dysmefismus = zhrubění skutečnosti

např. pošel, chcípnul, zhebnul

j) kakofemismus = opak ironie, hrubé slovo použité jako mazlivé

např. ty darebo, mrško, neřáde jeden

k) litotes = oslabení popřením protikladu

např. to není pravda, nemohu nepřiznat

l) synestezie = záměna smyslových kvalit, smíšení požitků

např. ostrý tón, hořký pláč, sladké tajemství

V. lexikální významové vztahy

A) synonymie = souznačnost = slova mající zcela stejný význam nebo velice podobný

využití: obohacení slovní zásoby, slohová pestrost a vytříbenost

druhy:

a) úplná synonymie = synonyma jsou významově zaměnitelná

např. abonent – předplatitel, zubní lékař – stomatolog, mluvnice – gramatika

b) částečná synonyma

liší se:

1) jemnými významovými odstíny (jemný – hebký)

2) slohovým zabarvením (dívat se – koukat – hledět – zírat)

3) citovým zabarvením (spát – spinkat – hajat)

4) původem (podnítit – iniciovat, počítač – komputer)

5) různou mírou užívání (daň – berně, abstraktní – odtažitý)

6) z hlediska spisovnosti (skvrna – flek, úřad – ouřad)

7) z hlediska intenzity významu (volat – křičet, strach – hrůza)

B) antonymie = vztah významové protikladnosti

antonyma = opozita = slova protikladná

C) hyperonymie = vztah nadřazenosti

např. ryba → pstruh

D) hyponymie = vztah podřazenosti

např. pstruh → ryba

E) kohyponymie = vztah souřadnosti, slov na stejné úrovni

např. pstruh, kapr, štika

F) polysémie = slova mnohoznačná, významová spojitost, hlásková shoda

balvan – zátěž, velký kámen, úzkost

G) homonymie = vztah slov se stejnou formou, ale jiným významem, souzvučná

např. kolej – pro studenty, pro vlak

a) úplná

b) částečná

c) nepravá

1) homografy = shoda jen v grafické podobě, zvukově odlišné

např. panický

2) homofony = shoda jen v zvukové podobě, graficky odlišné

např. myly – myli, let – led

d) morfologická

e) slovně druhová

H) paronymie = zvuková podobnost, významová odlišnost

např. průhledný – průsvitný, nesmělý – ostýchavý

VI. slovní zásoba a její vrstvy

spisovná

1) odborné názvy = termíny

2) básnická slova = poetismy

3) knižní

4) hovorová

nespisovná

1) slangová

2) profesionální

3) argot

4) vulgarismy

5) obecná čeština

6) dialekty

A) aktivní

B) pasivní

a) územní rozdělení slovní zásoby

dialekty

b) podle dobového hlediska

1) historismy = pojmenování zaniklých skutečností

např. léno, palcát, gladiátor, cech

2) archaismy = zastaralá, dnes nahrazená slova

např. orudí (nádobí), brtník (včelař)

3) neologismy = nově vytvořená slova

např. robot, lunochod, rogalo, kliknout

c) podle citového zabarvení = expresivity (kladně/záporně)

1) lichotná (familiární)

2) mazlivá (meliorativa)

3) dětská

4) domácká (hypokoristika)

5) zjemnělá (eufemismy)

6) hanlivá (pejorativa)

7) zhrubělá (dysfemismy)

8) zveličelá (augmentativa)

9) vulgární

10) nadávky

11) žertovná a posměšná