Středověká filosofie
5. - 15. století
Patristika (5. – 8. století)
Křesťané byli v Římě pronásledování od 1. století, poprvé císařem Nerónem (Decius, Diocletiánus). Konstantin Veliký vydal Edikt milánský, který zrovnoprávnil křesťany s ostatními náboženstvími. 391 císař Theodosius povýšil křesťanství na státní náboženství. Prvním papežem je sv. Petr.
Apologieti (2. století) – obhájci křesťanství, Justin, Jeroným – přeložil Bibli do latiny (Vulgata), Tertulian. Stanovovali dogmata – znovuzrození, posmrtný život, jediný bůh.
Velké dohady panovaly kolem podstaty Boha – spor mezi Ariem a Atanáziem v Nicai:
Arius – Ježíš Kristus je prostředníkem mezi člověkem a bohem.
Atanázius – trojjedinost Boha, kde Ježíš je zároveň otcem a duchem. (jednota boží) – základní dogma
Autory této filosofie jsou páteři.
Aurelius Augustinus – pochází z Kartága, původně byl stoupencem manicheismu. Dostal se do Milána, kde se setkal s biskupem Ambrožem a z Aurélia se stal zbožný člověk. Říká ,že zlo je nedostatek Boha. Největším cílem člověka je láska k Bohu. Dílo „O obci boží“ – lidé jsou předurčení ke spasení a mají se podle toho chovat.
Scholastika (9. – 15. století)
Scholastika sestavila dogmata v systém a šířila a učila je.
Raná scholastika 9. – 12. století)
Šíří se v západní a severní Evropě. Vzdělání se šířilo na univerzitách – Pařížská univerzita. Na univerzitách vyučují dominikáni a františkáni.
Boj mezi realismem a nominalismem se táhne celým středověkem. Boj o to, zda obecné pojmy existují reálně, nebo jsou pouhým jménem.
Zástupci:
Realisté
Jan Scotus - Eriugena (otec scholastiky, realista) – původem byl Ir. Žil na dvoře Karla Holého v Západofranské říši. Cílem filosofie je vyvrátit pochybnosti v náboženství. Pravé filosofování je pravým náboženstvím. Kladl důraz na rozum, a proto byl prohlášen kacířem.
Anselm z Canterbury – italského původu, arcibiskup v Anglii. Víra předchází poznání. Věřím, abych rozuměl.
Nominalista
Jan Roscellinus – Ital žijící ve Francii, obecné pojmy ve skutečnosti neexistují, jen jako jednotliviny.
Petr Abellarde – dokud nepochopím, neuvěřím. Rozumím, abych mohl věřit. Kněz. Helois (jeho dívka)
Vrcholná středověká filosofie (13. -15. Století)
Období ve znamení Aristotela.
Albert Veliký – pochází ze Švábska, vystudoval medicínu, nakonec se stal knězem a biskupem v Řezně. Poopravoval Aristotelovo dílo. Pro své nadání byl přezdívaný „Doktor universalis“.
Tomáš Akvinský – žák Alberta Velikého. Původem Ital z hraběcí rodiny, navzdory přání svých rodičů
Doktor Angelicus - andělský
vstoupil k dominikánům. Studoval převážně v Paříži.
„Suma proti pohanům“ – vystupoval proti averoistům (příznivci arabského filosofa Averoa). Jejich hlavní myšlenka je, že svět nevznikl, ale je věčný, také zastávali názor, že duše je smrtelná.
„12 knih komentářů“ – odděluje své poznámky od textu Aristotela
„Suma teologická“ – cílem je vyložit základní církevní myšlenky.
Prvotním hybatelem všeho je Bůh.
Všechno má svou příčinu a ta příčina je Bůh.
Zastává egocentrismus – Země je středem vesmíru.
Nejvyšší forma státu je monarchie, monarcha je z boží vůle král.
Boha lze poznat skrze víru a rozum.
1322 – byl kanonizován (prohlášen za svatého)
V 19. století církev povýšila na oficiální filosofii katolického náboženství (tomismus).
Arabská filosofie 10. - 12. století
Arabští filosofové byli zároveň lákaři, vědci atd.
Střediska arabské filosofie – Bagdád, Cordóba.
Měli obrovský obdiv k Aristotelovi.
Avicenna – říká se, že ve svých 16 letech obsáhl veškeré tehdejší vědění.
Averroés – 12. století, obdiv k Aristotelovi
Maimonides – židovského původu – rozvoj židovské filosofie
Renesance 14. – 16. století
Důraz na pozemský život, aby byl příjemný, pohodlný.
Ve výuce se klade důraz na praxi, na rozum, to co existuje, se má také dokázat.
Rozvoj národních jazyků.
To jest humanismus.
Mikuláš Kopernik 15. – 16. století
Je stoupencem heliocentrismu. Pobýval v Královci (Kaleningrad).
Domníval se, že vesmír je konečný, ohraničený.
Giordano Bruno 16. století
Heliocentrista, je stoupencem panteismu (bůh je všudypřítomný). Na rozdíl od Koperníka říká, že vesmír je konečný. Inkvizicí je upálen v Římě v roce 1600.
16. – 17. století
Galileo Galilei
Umírá roku 1642 a rodí se Newton, přechod do novověku.
Ital, je otcem přírodovědy, položil základy mechaniky. Sestavil dalekohled. Je autorem zákona o volném pádu (přitažlivosti). Za dveřmi soudu řekl „A přece se točí“. Po sedmi letech vězení umírá.
Johanes Kepler
Němec, stoupenec heliocentrismu, fyzik, zákony o pohybu vesmírných těles (pohybují se po eliptických drahách).
Francis Bacon
Angličan, přírodovědec, nejvyšší soudce, chtěl sepsat veškeré vynálezy od počátku lidstva. Pravdu je nutno ověřovat dokázat – důraz na přírodní vědy.
„Nová Atlantis“ – Baconova představa o uspořádání společnosti (technokracie).
Žádné komentáře:
Okomentovat